Téma: Insolvence a psychika - máma kvůli dluhům přišla o chuť do života

Je dobře, že jsi jí to řekla, nenusí Tě to mrzet, potřebovala to slyšet. Co je důvodem jejích finančních problémů? Partnera předpokládám, že nemá. Ty nemůžeš být pořád dokola ta, co to ví a nahrazovat jí oporu, na kterou je teď ještě čas, ano podpoř jí milým slovem, povzbuzením, ale ne na úkor sebe. máš také svůj život (ona to možná i ví, nechce Tě zatěžovat, ale neví jak z toho ven-PROMLUV S NÍ, mluvte o všem.) … musí na to přijít také ona sama a sama se dovědět jak čelit problémům a být ona tou, která to ví, protože asi nejlépe taky ví proč ty problémy jsou. nemálo lidí se kvůli nevalné finanční situaci dostane i do psychických problémů. takže pomoc odborníka (psychologa)  není na škodu, kdyby se otrávila tak nepomůže ani sobě, ani svojí rodině, situaci by ještě zhoršila Vám všem. A nedivím se, že jsi vyjela, pokud je to pořád dokola a máš pocit, že se mamča moc nesnaží a opakuje nepoučitelně své chyby. Jak je na tom zdravotně? Mohla by k práci jít ještě na brigádu, přivydělávat si, aby jí nechyběli právě ty stovky na nájem a nespolehála stále na pomoc z druhé ruky bez nějakého vynalaženějšího snažení. Ujisti ji, že vše má řešení, můžete se vyptat na různé možnosti na úřadu práce, na sociálce, na co by měla nárok, na co ne, kde je možné si přivydělat apod.  nemusí se stydět tam jít. i kdyby z toho nic nebylo, za zeptání nic nedáš a třeba ejhle zrovna pomůžou, i kdyby to mělo být pár kaček. Hlavně nevyřizuj pouze všechno Ty sama, mamka taky musí zvednout zadek a obejít to s Tebou, jde hlavně o její situaci. Ty jí můžeš pomáhat, ale s rozumem, třeba se s ní občas podělíš o oběd, nebo jí uvaříš pro radost než se dá do kupy, sem tam jí uděláš malý nákup, ale ujisti jí, že to není servis na pořád, dokud je osobu schopnou se sama o sebe postarat a ještě se postavit na vlastní nohy. Její péči ji jednou v životě stejně oplatíš, v jejím stáří,  ale ne teď. Jsi dost mladá a musíš se zařídit také na svůj život a ne za někoho platit dluhy. Mamka musela počítat s tím, že jednou vylítneš z hnízda, jako děti musí počítat s tím, že jejich rodiče tady nebudou věčně, aby jim pořád "stáli za zadkem". A když už bydlíš sama a zvykáš si na samostatný život, přijde mi docela na pytel se vracet k mámě, máma to musí vyřešit. Jinak přeji, ať někdo poradí třeba odborněji, na jaké ty úřady se dá jít a tak nebo kdo s tím má podobné zkušenosti, s takovou situací. Jinak chápu, že ji nechceš nechat ve štychu, ale zachovej si i zdravý nadhled, i přesto, že s Tebou cloumají emoce a to, že máš mamku ráda a moc objektivně Ti to vůči mámě řešti nejde, ale musí se to. Ať se Ti mamka pokusí říct i věci, o kterých třeba moc mluvit nechce, které se týkají její situace, ale říct to musí, aby jste si udělali ze všeho celek a dostali ten pravý obrázek problému,  bez toho se vyřeší prdlajs. Možná bude těžký u něčeho znovu na ní nevyletět, ale zkus být trpělivá, už by Ti nemusela chtít říct vůbec a byly by jste pořád v kruhu jako myš v kolečku.

Jenom technická poznámka, s tou brigádou to tak snadno nepůjde, cokoliv si mamka Lauren oficiálně vydělá navíc, by bylo považováno za mimořádný příjem, který je dle insolvenčních předpisů nutné použít na mimořádnou splátku závazků. Obávám se, že obdobné to bude i v případě dávek, pokud by vůbec na nějaké byl nárok, neboť insolvence (dluhy) nejsou odůvodněným výdajem.  

Žít v insolvenci určitě není jednoduché. Na druhou stranu je však třeba si této možnosti i vážit, když už k tomu dojde, neboť tím je člověk povinen splatit tuším minimálně cca 30% svých dluhů, nikoliv 100%, takže zase na tom člověk nemálo ušetří, myslím na těch svých závazcích a jejich splacení.

Já bych Lauren poradila to, že ať si s mamkou sednou nad jejími přijmy a výdaji, tzn. ať si mamka z výplaty odkládá na stranu to, co musí poplatit, něco jako se dřív dělávalo - do obálek, ty nadepsat, např. nájem atd. , a na to nesahat. No a pak z toho zbyte nějaká výsledná částka na živobytí - jídlo, drogerie atd. , o které mamka bude vědět, že tu jedinou může pro své osobní potřeby použít. Nevím, kolik to dnes dělá, ale jasné je, že se musí člověk asi hodně po dobu insolvence uskromnit. Zase ale se dá celkem "čarovat" ohledně jídla. Např. se dá ušetřit tím, že si nekoupím kuře naporcované (dražší cena za 1kg) ale celé (levnější cena za 1kg), to si doma naporcuji a pro jednoho člověka se z něj dá připravit několik jídel. To je jen jeden příklad. Dá se vařit i levně. Trochu horší je to s cenami za ovoce a zeleninu, např. banány, jablka, papriky a rajčata… zase záleží na tom, kde člověk bydlí, jestli je odkázán jen na markety, nebo si může pomoci i jinak, z vlastní zahrady, od někoho ze zahrádky, My třeba bydlíme v domku, ale tu nemáme úplně vše, nebo se letos moc neurodilo, tak ale máme kolem hodně volné přírody, ne u silnice, a tam je hora i keřů a stomů - špendlíky, švestsky, jablka, hrušky, ostružiny, šípky atd. , + samozřejmě spousty bylinek - čaje, šťávy, sirupy, tiktury atd. Takže, myslím si, že se dá si i nějak pomoci, hlavně neztrácet víru, je to jen na dobu přechodnou, tedy pokud se člověk i poučí pro příště 

Jinak, Fello, souhlasím s tím, co jsi Lauren napsala. Napsala jsi to hezky.

To já si naopak myslím, že to, že když dcera přispěje mámě pár stovek na nájem by ji nemělo opravňovat k tomu, si na mamku otevírat ústa. Máma do ní určitě za život nastrkala víc peněz.

Život v insolvenci není jednoduchý a spíš než o tom, kde si koupím jaké kuře bývá o tom, co vůbec jíst a člověk opravdu má těžko myšlenky na nějaké sbírání bylinek.

A to, co pomůže nejsou jen ty peníze, není to ani když na tebe někdo dohlíží a dává ti kapky, nebo za tebe někde něco vyběhá na nějakém úřadě - ale taky to, když zjistíš, že nad tebou nezlomili všichni hůl - a hlavně že ji nezlomili ti nejbližší, že ti pomohou rádi a nejsi pro ně jen přítěž jen proto, že nejsi bez chyby a potřebuješ pomoct.

Tak Lauren si musela půjčit a zaplatit již cca 132 000, - Kč, a teď má měsíčně po dobu insolvence (cca 5 let) dávat mamince dalších několik stovek, místo toho, aby si šetřila a investovala do své budoucnosti s tím, že má držet pusu a krok za něco, co nemůže? No, myslet si to můžeš, ale já si stojím za svým názorem a souhlasím i s Fellou.  

P. S. Nikdo tady netvrdí, že má Lauren nad maminkou zlomit hůl, to opravdu ne, ale všechno má své meze. Ten dluh nebude pouze jeden, ale minimálně 2-3, a otázka je, jak moc byly "životně důležité". A jak jsem již psala výše: "Žít v insolvenci určitě není jednoduché. Na druhou stranu je však třeba si této možnosti i vážit, když už k tomu dojde, neboť tím je člověk povinen splatit tuším minimálně cca 30% svých dluhů, nikoliv 100%, takže zase na tom člověk nemálo ušetří, myslím na těch svých závazcích a jejich splacení."

Nic tu nečtu ani o 132 tisících ani o tom, že jí má dávat na nájem po dobu pěti let každý měsíc.

A pokud tím myslíš tu chalupu, tak na to mám taky jiný pohled. Chalupa není nezbytnost k životu, je to nadstandard, který se Lauren rozhodla si podržet. To není investice jen do matky, ale do toho, aby Lauren mohla tu chalupu dál užívat. Čili je to investice i sama do sebe. A myslím, že kdyby si to nepůjčila, svět se nezbořil - neměla by chalupu. Já ji taky nemám a žiju. Čili ono je "musela" a "musela".

Jestli si myslíš, že člověk v insolvenci potřebuje připomínat jaký je debil, že je v dluzích, tak mu neříkáš nic nového, on to ví líp než ty každou minutu každého dne.

V podstatě mu tím tedy hlavně demonstruješ a připomínáš, že je debil konkrétně pro tebe.

A právě to může být někdy ta poslední kapka. Že ti i ten poslední, na kterém ti záleží, dá najevo, že kvůli svým chybám už jsi jen na obtíž a životní brzda.  

To se mnohdy snáší opravdu hůř než život bez kuřete a banánů.

Čili já Lauren netleskám za to, že si na mámu svede otevřít pusu a nepřijde mi správné ji navádět, aby mámě dávala najvo, že "odsaď podsaď" -  ale naopak ji chválím za to, že jí to je samotné líto, co mámě řekla a že je evidentně schopná uvažovat i o tom, že obětuje kus svého životního prostoru, aby mámu podržela (tím myslím to uvažování o stěhování) .

Myslím, že když rodina funguje jak má, tak přesně tak by se v ní měli lidi chovat a že od toho rodina je. Že si lásku, pochopení, pomoc a podporu nemusíš zasloužit bezchybným chováním, ale máš ji přirozeně prostě proto, že to jsi to ty a že ti je odpuštěno a pomoženo i tam, kde k tomu nejsou žádné racionální důvody, ale pouze ty citové.

Víte, tu chatu postavil můj dědeček vlsstníma rokama, také jsem tam vyrůstala. není to jen nějaká taková chalupa  .  

Mámě se jíc věnuj, stěhovat se k ní myslím nemusíš, ale častěji jí třeba volej, aby viděla, že jsi neodepsala.

Nepises nic o tom, jestli ma maminka zamestnani a jestli je schopna se z dluhu dostat sama. Nastehovat se k ni by sice bylo reseni, ale spis pro ni nez pro tebe.
Mne napada jeste jedna moznost: nechat prepsat chatu na tebe. Kazdopadne by jste si mely sednout a promyslet vsechny varianty. Treba prestehovani do levnejsiho bytu anebo vzit si podnajemnika - nevim, jakou ma maminka situaci.
Kazdopadne bys ji mela poskytovat dusevni utechu. Ona asi v soucasne dobe nema nic, co by ji tesilo, proto upada do depresi. Tak snad se z toho s tvoji pomoci dostane.

Moc Vám děkuju za oidpovědi, ano moje máma má zaměstnání. a tak ji nějak vše strhávají. samozřejmě ji zbývá jakési to minimum … půlku chaty jsem již koupila, bohužel když už byla v té insolvenci, nedalo se nic přepisovat, muselo se to vykoupit.  

Tak mozna jeste najit nejakou brigadu jako druhe zamestnani.

Já to naprosto chápu.  

Jen nevím, jestli vy chápete mně. Chalupa - jakákoliv - opravdu není nutná k přežití, ani ta, kterou postavil dědeček. Čili jste si půjčovala na něco, u čeho jde síš o citovou záležitost než na to, bez čeho nelze žít. Díky matčiným dluhům jste si to, na čem vám záleží, musela zaplatit a nedostala jste to zadarmo.

Vy k tomu přistupujete tak, že když tu chalupu milujete, tak jakási pomyslná morální povinnost matky je vám tu chalupu zachovat a nakonec i odkázat, aniž by vás stálo jedinou korunu. Jenže ona toto žádná rodičovská povinnost není. Jenže vy (i druzí) to berete tak, že je.

Ale myslím, že o tu chalupu v tomto tématu nejde (jinak by bylo vhodné, abyste k tomu uvedla podrobnosti a člověk je nemusel chytat z kontextu) , spíš o to, jestli je nebo není v pořádku matce vyčinit za to, že jí pomáháte pár stovkami s nájmem (přičemž mi není jasné, jestli šlo o jednorázovou pomoc, jak jsem to pochopila já, nebo jestli jde o to, že to máte platit trvale a dlouhodobě, jak tvrdí Dany) .

Nevím, jestli jste to zaznamenala, ale já váš postoj chválím, protože se domnívám, že toho, že jste tu výpomoc matce takto "osladila" litujete.

To s čím zásadně nesouhlasím je názor, že je dobře, že jste jí to takto řekla a že si máte investovat hlavně do vlastní šťastné budoucnosti.

A nesouhlasím hlavně proto, že vím, že pomoc, která je dávána s výčitkami nebo s tím, že ji poskytovatel dává nerad, je pro toho "obdarovaného" psychicky víc devastující, než kdyby člověk s lítostí nedal nic, protože třeba nemá. A co se týče té šťastné budoucnosti, tak já osobně si neumím představit jak sloučit myšlenky na vlastní šťastnou budoucnost s vědomím, že se mi z mámy stává třeba bezdomovkyně, když nemá ani na nájem.

A věřím, že ani vy ne.  

Přeju mnoho štěstí, budete ho potřebovat. Věřte, že vše dobré, co pro mámu uděláte - a dokonce i to, co si vaše máma možná ani nezaslouží - se vám jednou v dobrém vrátí. Třeba ne v penězích, ale v dobrém pocitu ze sebe sama, až tu jednou maminka nebude.

PS: to bylo určeno jako odpověď Laureen na:

Víte, tu chatu postavil můj dědeček vlsstníma rokama, také jsem tam vyrůstala. není to jen nějaká taková chalupa