Téma: Práva muže po rozvodu manželství - jaká má práva rozvedený muž?

Chlap kterej vztáhne ruku na ženu, i kdyby se chovala sebehůř, je slaboch a ubožák. Za jiných okolností bych měla snahu ti pomoci, protože ani tvá žena není svatá... ale takhle s klidem konstatovat že od tebe dostala, cituji, přes hubu? To je na mě trošku moc.

A co je ten chlap, když nevztáhne?

Normální, co to má v hlě srovnaný?

hlavě, omlouvám se

Může to mít chlap v hlavě srovnaný, když třeba řídí auto a megera přijde poslední, sedí vedle, hučí že jedem moc pozdě, nebo moc rychle, nebo pomalu, že jsem v zatáčce silnice 3. třídy s dalekým rozhledem přejel do levé části vozovky, nebo že jsem na něco zapoměl, nebo že jedem někam podle ní zbytečně?

Když už jsem to prostě nesnesl, dostala normální facku, která jí snížila sebevědomí, nic víc.

Ale ne vždy, často jsem to nějak unesl, pak jsme dorazili třeba k jejím rodičům (jak jsem psal, měli pěkný vztah), píchala mi prstem dobřicha, vyculená, "tak už se udobři", bez omluvy.

Někdy jsem prostě jen zastavil, vyšel z auta a vydejchával.... hučela, ať už jedem

"Když už jsem to prostě nesnesl, dostala normální facku, která jí snížila sebevědomí, nic víc. " 

Myslím, že k tomu není co dodat, to mluví samo za sebe. Je mi z tebe smutno, z toho, že někdo dokáže tohle říct v klidu  bez uzardění. Jak daleko má tohle od "obyčejné" lásky k bližnímu, natož pak k manželce....

A co víc ta facka způsobila?

Tedy to nebylo v klidu a bez uzardění. Trvalo to vždy dlouho, než už jsem se neovládl. Navíc vždy večer jsem se chtěl usmířit, vysvětlit, jak k tomu došlo, věřil jsem, že když se omluvím já, omluví se i ona. Bohužel marné, takže to narůstalo.

Facka je pro mě důkaz neúcty a ponížení druhého a škodí možná ještě víc tomu, kdo ji dá, než tomu, kdo ji dostane. To si myslím já a mě asi o opaku nepřesvědčíš

Ano, souhlasím.

Ale já se ptám, kde je úcta muže? A jsou horší muži, kteří tráví čas v hospodě, koníčky, peníze rozhazují, děvkaří, ženě ani dětem se nevěnují.... a i takový má právo na nějakou úctu.

To rohodně a naprosto mě nenapadlo to srovnávat. Já se nad tím akorát pozastavila proto, že z tvého vyjádření to vyznělo, jako by to bylo v pořádku, a to si já nemyslím. Ale každý máme něco a každý ve vztahu i jinak děláme něco, co v pořádku není. To, co jsi tu popsal (hospody, ženský.. atd), je samozřejmě zas o kategorii jinde.

Ale jak jsem říkala, mě nepřináleží soudit, navíc se zním natolik dobře, že vím, že kdyby mi jedna přiletěla, taky bych nenastavila druhou tvář, ale dotyčnému by se jedna velmi rychle vrátila

Promiň, že se do toho pletu, ale tak hloupou otázku jsem dlouho neslyšela. Ten, který nevztáhne, to je chlap, ne ten, který místo přemýšlení a argumentů použije sílu.

Bez přemýšlení a argumentů - to je spekulace. Argumentů a v klidu bylo vždy dost. Nedalo se nic vysvětlit, nemělo to smysl, ona musela být vždy "nad".

Ještě můžu doplnit, že mě 3 lidi nezávisle na sobě upozornili, že ona manipuluje skutečnostmi. 2 v době, kdy jsem ji miloval, pouštěl to druhým uchem ven a snažil se pozitivním přístupem udržet vztah a rodinu. Třetí byla až zkušená psycholožka, vedoucí manželské poradny, kam jsme chodili, ale ona přestala, pak jsem zjistil toho druhýho chlapa. To už jsem bral vážně, ale co to pomůže? Navíc u ní to mělo přibližně tuto formu: http://ografologii.blogspot.cz/2007/12/hysterie-v-psmu.html

A co to je, to manipulování skutečnostma? Máš na mysli překrucování skutečností? Napsal jsi to tak zaobaleně, že tuším, že se o těch skutečnostech nechceš tady zmiňovat. Znamená to, že nejsou pro Tebe zrovna lichotivé?

Buď jak buď, tohle jsi tady asi nechtěl probírat, ptal jsi se na práva a postěžoval sis na nedostatek financí a času. Na to jsem ale už odpovídala níže.

P. S. Myslím si, že jsi miloval hodně slepě a začal řešit až v době, kdy by jiný chlap už "zabíjel" a kdy facky už stejně nic neřešily.

Popisovat čím vším manipulovala snad ani nemá smysl tady...

Manipulativní povaha znamená, že si člověk obhájí, co se mu hodí, místo aby hledal, co je správné a snažil se domluvit. Jde za svým cílem, bez ohledu na partnera. Prostě když tvrdí, že venku prší nebo že je hezky, je nutné se podřídit, jít či nejít ven, a nedívat se sám z okna. Když potřebuje obhájít pravý opak čehokoliv, najde si argumenty

To je pak chlap co má nejenom koule, ale i mozek, a dokáže oboje propojit. Pořádný chlap samozřejmě nebude své ženě trpět že s ním zametá a podvádí ho. Ale vyřeší to v klidu, s hrdostí, a případnou agresi projeví tak maximálně nelichotivým verbálním projevem na adresu ženy a rozvodem. Jen primitiv využije fyzické převahy. A ne, nejsem feministka. A rozhodně neříkám že za všechno můžeš ty, jak mi tu ghd podsouvá. Pokud nezkresluješ informace o chování tvé ženy, rozhodně se jí nezastávám a nezaslouží si nic dobrého. Dokázala bych pochopit že ti v návalu zoufalství a vzteku "ujede ruka", jednu jí vrazíš a pak toho lituješ. I v tom případě bych pro ni neměla pochopení ani slova lítosti. Ty se tím ale chlubíš, jako bys byl vážně borec, že jsi to tak skvěle zvládnul, a ona trapná chudinka, že kvůli tobě musela do intervenčního centra. Chlubíš se dokonce opakovanými fyzickými útoky. Kromě toho že žádná práva nemáš, si žádná ani nezasloužíš. Ne proto že jsi chlap, ale protože jsi ubožák a primitiv. To je celé.

Jak jsem doplnil, o fyzické převaze nemůže být řeč. A to, cos napsala, je teorie, jak to uvést do praxe, dovede si to někdo představit?

"Pořádný chlap samozřejmě nebude své ženě trpět že s ním zametá a podvádí ho. Ale vyřeší to v klidu, s hrdostí, a případnou agresi projeví tak maximálně nelichotivým verbálním projevem na adresu ženy a rozvodem. "

Právě ten, kdo podá žádost o rozvod  je podle mě zbabělec.
Naši to vydrželi kvůli dětem, měli horší problémy, a dnes to všichni oceňují, i oni sami

Právě ten, kdo podá žádost o rozvod  je podle mě zbabělec.
Naši to vydrželi kvůli dětem, měli horší problémy, a dnes to všichni oceňují, i oni sami

Tak větší blbost jsem ještě neslyšela.. i když tuhle hovadinu slýchávám poměrně často vlastně.

Vydržet vztah kvůli dětem a ještě to ocenit? Ty tomu vážně věříš, že je v pořádku, když vztah nefunguje, ale ti dva spolu zůstanou a ještě s klidem řeknou, že je to kvůli dětem? Asi ano, ale i když Tě z omylu nevyvedu, přesto si neodpustím..... pokud spolu dva lidé zůstávají i přestože jim to neklape a nejsou schopni problémy dlouhodobě překonat, nikdy to není kvůli dětem, ale kvůli nim samotným, protože si nedokáží představit, že by mohli žít i jinak. Mj. děti z takového "úžasného" manželství si ten nefunkční vzor nesou sebou dál, čehož jsi Ty sám velmi dobrým příkladem a proto Ti některé věci připadají jako normální, ale nejsou.

Tvoji rodiče nemají být na co hrdí, oni jsou ti zbabělci, bohužel.

P. s. Jen, aby nedošlo k omylu, nejsem zastánce rozvodů. Jsem zastánce toho, že si člověk má svého partnera vybírat zodpovědně a na vztahu pracovat. Když už však stane, že to z nějakého důvodu nefunguje a není možné obnovit skutečně plný a harmonický vztah, je lépe se rozejít jako rozumní lidé a ne setrvávat ve vztahu jen kvůli vlastní pohodlnosti a strachu něco na svém životě změnit.

Btw. Tobě vážně nedochází ta souvislost s Tebou a Tvými rodiči? To, že jsi si vybral nevhodnou patrnerku, to, že nemáš správný vzor chování aj. je přímý důsledek chyby Tvých rodičů. Takže když to vezmu kolem a kolem, měl bys za svůj nepodařený vztah, vlastně "poděkovat" jim....

A výsledkem postoje, který popisuješ je, že 50% prvních manželství se rozvádí, 66% druhých manželství se rozvádí, 75% třetích manželství se rozvádí, to je surová statistika. Pěkná čísla - polovina, dvě třetiny, tři čtvrtiny... Prostě nadšení, že opustím rodinu a založím novou, je ve výsledku falešné. Jsou chlapi, jimž se steskně ozývá kdysi bývalá žena....

Jsem přesvědčen, že každý vztah jde spravit, pokud oba chtějí; proto jsme také chodili do poradny a na manželský týden...

Ano, jsem ovlivněn rodiči, vybral jsem si choleričku jako je moje mamka, ale ona nebyla manipulativní, i když taky nepříjemně ryje do otce, který je zase sobec, nepraktický a pracovně neplodný. To bych si dovolil velmi silně tvrdit, že já nejsem (výsledkem čehož žena odchází s majetkem), i když jsem po něm chyby zdědil.

To je právě výsledek nezodpovědného výběru partnera.

I já si stojím za tím, že by se problémy ve vztahu měli řešit a ne jen mávnout rukou a psát žádost o rozvod. Jde však o to, že ne vždy ty problémy skutečně vyřešit jdou ke skutečné spokojenosti všech. A i když jsem přesvědčená o tom, že život je o kompromisech... tak jich nesmí být příliš.

To je právě výsledek nezodpovědného výběru partnera.

To je prvotní problém, fakt jsme se brali hodně brzo. Obecně si ale myslím, že větší váhu u rozvodů má sobectí. Dnes se všude klade důraz na seberealizaci a každý si to pochopí po svým.

Dříve lidé jak dnes sobečtí nebyli.

  Protože potřeboval jeden druhého a manželka jakožto žena v domácnosti byla na muži vyloženě závislá. To vedlo k masové nadvládě mužů a pokřivené výchově děvčátek. Teprve začátkem 19 století se žena dozvěděla, že taky existuje orgasmus a že má nejen stejné povinnosti jako muž, ale i práva, viz. volební. Vykašli se na babu, partnerské problémy byly, jsou a budou, hlavně si zachovej zdravý rozum a nenech se otrávit vagónem starostí....

Vitej v pseudoliberalni multikulturne feministickohystericke spolecnosti, kde plati, ze i kdyz by zenska byla sebevetsi kuˇva, manipulatorka a vyderacka, tak vzdy je za vse vinnej jeji partner. Dalsi pravidla jsou napr. ze za vsechny problemy romu muze bila vetsina, za vsechny prohresky politiku muzou jen politici a ne lidi, kteri je voli atd. atd.

Taky si to myslím, ale pořád jsme na tom líp, než v USA (co se týče ochrany ženy zákonem).

Výsledkem je, že za 50 let stoupla rozvodovost 5x a ženy dávají 2x tolik žalob na rozvod, než muži; zdroj: http://www.czso.cz. Nevěřím, že by tolik žen bylo nějak týraných.

Já nesouhlasím s tím co říká Julie. Je pravda, že ženská se nemá mlátit, ale ono to někdy jinak nejde... to by se taky chlap musel zbláznit. A když dostane "jen" na hubu... ne že jí chlap domlátí úplně.... tak by se měla ponaučit.  

Práva sice máš, ale v tomto státě jsou Ti na nic! Vím to docela jistě, mám dvě dcery a jsem 7 let rozvedená a celých 7 let si zodpovídám u soudů žoloby od exmanžela.  7 let každé 2-3 měsíce jsem chodila k soc. prac. vysvětlovat proč jsem kdy, co a jak udělala a že na děti to nemá špatný vliv (proč jsem dceru nepustila do Alp, proč jsem si koupila auto, proč jsem si založila firmu, proč bydlím v podnájmu, proč "nutím" dceru na gympl, proč mám přítele.... )

Jediné co můžeš je si na to zvyknout... nejde se s tím ani vyrovnat ani nic podobného.

Omlouvám se jestli jsem Tě nepotěšila, ale tohle je realita.

Říkám to já, julie je v tom nevinně

Jééé OMLOUVÁM SE JULČE, já nevím proč jsem si myslela, že to psala ona. Asi jak to píšu narychlo v práci.

Díky moc. Život prostě není spravedlivý. Kdo se s tím vyrovná, vyhraje život. Mě to ještě chvíli bude trvat.

Jak jsem tu napsal "přes hubu" a "intervenční centrum", tušil jsem, že se do mě zdejší osazenstvo pustí... a ještě mě obviní, že něco zakrývám... Kdybych to nenapsal, bylo by to lepší?

Já jsem ženu nikdy "nedomlátil". Samotnému je mi násilí odporné. Když děti doma řešily spory surovostí, taky jsem se snažil jim to vysvětlovat, bránit a nenechat je si ubližovat. Tam je ale problém zjistit, kdo začal a vůbec s tou dětskou spravedlností. Ale rodič musí být vždy vzorem spravedlnosti a zastávat se slabšího, aby měly správné sebevědomí do života a vážily si domova, kde vyrostly.

Je toho celkem dost a tak nějak se mi zdá, že váš vztah od prvopočátku nebyl zcela v pořádku. Ty sis vybral ji, ona si vybrala Tebe. Nebudu se vyjadřovat k vašim neshodám aj. , protože mám pocit, že se sebevědomím máte problém oba. Ty přinejmenším s ovládáním.

Na druhou stranu nežila jsem s vámi a tak, co já vím jak to bylo.

V každém případě to už je MINULOST a nemá smysl se zabývat tím co bylo a nebylo. Musíš přijmout i svůj díl odpovědnosti za svá rozhodnutí a to, že sis zrovna ji vybral za ženu.. to k tomu také patří.

Jak už jsem řekla, minulost je pryč a tím, že se v ní budeš rýpat, ničemu nepomůžeš a sobě už vůbec ne.

No a teď k součastnosti a budoucnosti.... aniž bych to myslela jakkoliv zle, tak co si zasel, to sklízíš... tak to prostě je. I když zákon říká, že oba rodiče mají práva povinnosti, realita je trochu jiná a Ty nemáš práva skoro žádná. Uvědom si, že ona je matka tří dětí (tedy myslím ty, které má v péči) a každý soud tak na ní bude nahlížet a nikoho nebude zajímat, co mezi vámi bylo... tedy pokud jde o nějakou polehčující okolnost pro Tebe. Tak to prostě je a s tím se smiř.

Co Ti můžu doporučit je, neohlížet se zpět a do budoucna prostě jen minimalizovat škody. Najdi si dobrého právníka, který Ti pomůže, protože sám.... nezmůžeš nic významného a jen může být vše horší.

Nic jiného Ti poradit nemůžu.

"se sebevědomím máte problém oba. "

Ano, ona velmi vysoké a já nízké.

Tak nějak Ti věřím až tu poslední větu.

Z celé té věci na mě dýchal sarkasmus při popisu postojů exmanželky. Nikde ani slovo o důvodech při odchodu k prvnímu chlapovi (a otci dalšího dítěte), nikde ani slovo o Tvém vztahu k ní. Jestliže chodila do intervenčního centra, pak nedostala "po hubě" asi jen jednou, že? Proč zvyšovala hlas? Protože jsi "neslyšel", co říkala v klidu. Jenže i tak jsi ji umlčel. Měla vůbec šanci řešit svou nespokojenost? Už tenkrát, při třech dětech měla jistě práce víc, než dost.... a ocenil to někdo? Nejspíš ne, když si to musela "vynucovat", jak píšeš. Ne, nebudu ji soudit za ten "krok vedle", to by bylo o někom jiném, jde o jiný vztah. Podle všeho jste totiž žili ne spolu, ale vedle sebe.

Ano, máš konečně klid. Jenže jsou tu děti a ty něco stojí. Rozvod je likvidační záležitost, s tím souhlasím. Ale nesouhlasím s výtkou, že jí soud odpustil poplatky. Pomohlo by Ti, kdyby je musela zaplatit?

A není pravda, že se musíš zadlužit do důchodu, abys mohl ex vyplatit. Pořád je tu možnost prodeje domu a pořízení menšího bytu. (To, že to tak nechceš, to s věcí už nesouvisí, ale naopak to souvisí s nedostatkem času pro sebe a syna. Takže tyhle stesky sem vlastně vůbec nepatří. )

Jediné, co tu postrádám, je důvod, proč je jedno dítě odtržené od svých sourozenců.

Nedochází mi, jakých práv se vlastně dovoláváš. Všechna stála při Tobě, než jsi se oženil a pořídil si děti. Ale to byla Tvoje volba.

Z celé té věci na mě dýchal sarkasmus při popisu postojů exmanželky. Nikde ani slovo o důvodech při odchodu k prvnímu chlapovi (a otci dalšího dítěte),  Podle ní to byly právě moje facky, jenže to u druhýho chlapa neplatí - po 3 roky ode mne facku nedostala. Pak najednou přišla žádost o rozvod, ale chtěla ještě  půl roku bydlet dohromady kvůli dětem, jenže tím že měla srdce jinde, hysterčila ještě víc, takže opět 2x dostala s odstupem 3 měsíců, z toho to poslední už bylo poprvé pěstí, píši to otevřeně; ona pak měla k rozvodu najednou důvod, takže při rozvodu mi nezbylo než s návrhem souhlasit nikde ani slovo o Tvém vztahu k ní. Většina lidí, co nás znala, si o nás myslela, že máme záviděníhodný vztah a většinou byl opravdu pěkný, před dětmi jsme se rádi objímali.. Dokonce v období mezi 2 chlapama se ona sama písemně vyjádřila, že to je úplně nejlepší období manželství. Jestliže chodila do intervenčního centra, pak nedostala "po hubě" asi jen jednou, že? V nejčetnějším období, když se přestavoval dům, to bylo několik facek v roce. Proč zvyšovala hlas? Protože jsi "neslyšel", co říkala v klidu. To je spekulace, mám pouze opožděné reakce, to je dáno povahou a množstvím starostí. Jenže i tak jsi ji umlčel. Měla vůbec šanci řešit svou nespokojenost? Už tenkrát, při třech dětech měla jistě práce víc, než dost Byla celou dobu v domácnosti, starala se o děti (skvěle), prala a občas něco jednoduchýho uvařila či vytřela přízemí. Já jsem musel jezdit 55km do práce, starat se o přestavbu domu a ještě jsem kulturnil zahradu. To jsem samozřejmě nestíhal, protože celý jeden den v týdnu jsem vyhradil pro rodinu a vztahy či výlety (jsem věřící)... a ocenil to někdo? Ano já a velmi jsem ji chválil když bylo co. Než odešla natrvalo, dostala v roce 6x květiny, 3 užitečné dary, za poslední ani nepoděkovala Nejspíš ne, když si to musela "vynucovat", jak píšeš. Ne, nebudu ji soudit za ten "krok vedle", to by bylo o někom jiném, jde o jiný vztah. Podle všeho jste totiž žili ne spolu, ale vedle sebe. Jak kdy, bylo to nahoru- dolů, velké plus střídalo velké mínus.

Ano, máš konečně klid. Jenže jsou tu děti a ty něco stojí. Rozvod je likvidační záležitost, s tím souhlasím. Ale nesouhlasím s výtkou, že jí soud odpustil poplatky. Vím, že mě by je soud neodpustil, jsem výdělečně činný. Pomohlo by Ti, kdyby je musela zaplatit? Ne, tím jen vyjadřuji nespravedlnosti v dnešní době.

A není pravda, že se musíš zadlužit do důchodu, abys mohl ex vyplatit. Pořád je tu možnost prodeje domu a pořízení menšího bytu. (To, že to tak nechceš, to s věcí už nesouvisí, ale naopak to souvisí s nedostatkem času pro sebe a syna. Takže tyhle stesky sem vlastně vůbec nepatří. ) To je hodně velká teorie v době nízkých cen nemovitostí. Samozřejmě můžu... Dům je koupený z majetku mých rodičů, opravil jsem ho podle svých i jejích představ, je tam pěkná zahrada, ale hodnotu finanční moc velkou nemá, vesnice. Za půlku nekoupím ani garsonku, do které se stejně se synem nevejdu. Jsem takový patriarcha, už tam prostě se synem patříme. Časem začnu s jinou ženou, ale už rozhodně nebudu znovu nic hmotného budovat.

Jediné, co tu postrádám, je důvod, proč je jedno dítě odtržené od svých sourozenců.
To je právě ta jediná spravedlnost v tomto případu. Navíc on chtěl se mnou zůstat, má 14 let; i 6letý chce zůstat, ale má smůlu.

Nedochází mi, jakých práv se vlastně dovoláváš.

Právo navštívit intervenční centrum pro muže, kteří mají manipulativní a hysterické ženy, znám osobně víc podobných případů, 2 velmi vážné. Právo vidět svoje děti, když zrovna třeba nemám auto ani peníze na 800km jístu. Právo, aby mi ona na to půlkou přispěla. Právo vědět či ovlivnit využitelnost alimentů, které platím. Právo začít znovu rodinu bez tohoto zatížení. Právo získat ze společného majetku to, co tam obě strany poměrově vložily. Právo po popření otcovství vrácení výdajů na toto dítě, kterému jsem byl u porodu a nyní mi ho ani neukáže; na 6místné auto, které jsem kvůli němu pořídil a nyní má zanedbatelnou hodnotu, protože mezi rozvodem a vyrovnámí došlo ke zničení motoru (rozvody) zatímco ho žena používala. Všechna stála při Tobě, než jsi se oženil a pořídil si děti. Ale to byla Tvoje volba.

Díky. Jen to právo..... začít znovu a bez zatížení z minulosti bohužel.... to nemáme nikdo.

Promiň, ale na tohle mi nedá nereagovat. Jsi věřící? Já z tebe cítím ukřivděnost, vztek, touhu po pomstě. Ta k víře nepatří, aspoň ne k té představě o víře, kterou mám já.

4 "Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; 5 není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, 6 není škodolibá, ale raduje se z pravdy; 7všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží. " 1. Pavlův list Korintským 13:4-7

"Nenávist hádky vyvolává, láska všechny viny přikrývá. " Přísloví 10:12

"Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou. 40 Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť. 41 Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě. 42 Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej. " Matouš 5:39-42

„Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán. ‘“ Římanům 12:19

Myslíš, že můžeš s klidným svědomím říct, že se toho všeho držíš?

Jinak já vůbec netvrdím, že pravda je na straně tvojí ženy, že ty jsi ten špatnej nebo tak. Jen bych si být tebou první zametla před vlastním prahem, než ji odsoudíš...

"Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. " Matouš 7:5

Promiň, ale na tohle mi nedá nereagovat. Jsi věřící? Ano Já z tebe cítím ukřivděnost ano, vztek ano, touhu po pomstě. I takové myšlenky mě napadají, zatím jsem nad nimi zvítězil, díky Bohu. Ta k víře nepatří ano, aspoň ne k té představě o víře, kterou mám já.

Představa je jedna věc, měla by odrážet ideál. Bůh člověka stvořil s emocemi. Ty můžou člověka učinit šťastným a můžou ho také ničit. Emoce a činy jsou odlišné věci. Boží zákon je problém myšlení a v činech. Emoce prostě máme a měli bychom se snažit je ovládat, ne aby ovládaly nás. NIkoliv ale strčením hlavy do písku.

4 "Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; 5 není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, 6 není škodolibá, ale raduje se z pravdy; 7všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží. " 1. Pavlův list Korintským 13:4-7

To je také ten ideál ke kterému vzhlížím já. Je to ale velmi těžké, člověk musí být 100% závislý na Bohu, aby to dokázal, pokud ten, koho miluje, se neumí omluvit, nevidí vlastní chyby, hledá vlastní prospěch, má histronskou poruchu osobnosti, byl vychovan v rodině, která si sice říkala křesťanská, ale vládla v ní žena a muž dělal všechnu práci, protože ho bavila a také chtěl mít klid (bible říká 1Kor11:3, Ef 5:23, Ko 3:18, 1P 3:1, jasně dané principy vztahů žena-muž). I teď, když bych si rád tak 4-5x za rok vzal děti k sobě (je to daleko), dám návrh, ona mi ho zkrátí na polovinu, napíše doslova že nehodlá vést další diskusi, takže na štědrý den mít děti opět nebudu a pak zas budu muset jít do práce.

"Nenávist hádky vyvolává, láska všechny viny přikrývá. " Přísloví 10:12

 Souhlasím, bezpodmínečnou lásku se musíme učit 

"Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou. 40 Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť. 41 Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě. 42 Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej. " Matouš 5:39-42

 Na toto pořád myslím a snažím se podle toho jednat. Je ale velký rozdíl, o tom jen mluvit a pak to i zažít od nejbližšího člověka.

„Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán. ‘“ Římanům 12:19

 Tak to je asi stěžení pravda v tomto případě. I toto si připomínám

Myslíš, že můžeš s klidným svědomím říct, že se toho všeho držíš?

Myslím, že ano rozhodně jsem si toho silně vědom a skládám svůj poklad výše. Ale není to lehké. Nejsme stvořeni jako roboti. Jsme sociální bytosti a všechno prožíváme. Je něco jiného, když Ti vykrade dům cizí zloděj a když dříve nejdražší bytost, která to udělá ještě z úsměvem a ještě jí zákon na to dává právo.

Jinak já vůbec netvrdím, že pravda je na straně tvojí ženy, že ty jsi ten špatnej nebo tak. Jen bych si být tebou první zametla před vlastním prahem, než ji odsoudíš...

 Na seznamce jsem si do profilu dal všechny svoje známé špatné vlastnosti. Samozřejmě o mne není zájem, jak jinak...

"Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. " Matouš 7:5

Co mám udělat víc, aby viděl ještě nějaký trám ve svém oku?

Právo po popření otcovství vrácení výdajů na toto dítě, kterému jsem byl u porodu a nyní mi ho ani neukáže

Tak otcovství bylo nyní popřeno a alimenty můžu konečně snížit z 11000 na 9000. Ačkoliv jsem doteď na Honzíka platil, byl mi zabráněn styk. Tady by tedy kde kdo čekal, že můžu požadovat vrácení peněz za 3.5 roku, kdy jsem ho živil. Zákon samozřejmě chrání matku a dává mi právo to vymáhat pouze po biologickém otci, který navíc o všem věděl, sliboval, sliboval a nedal ani korunu. Mám to po něm chtít, když vím, že je před důchodem, není na tom finančně dobře a já mám uplatňovat principy, co napsala Genevieva?

Já tedy hlavně nevím, proč tu řešíš jeho problém. Máš právo chtít zpět vynaložené peníze? Uplatni ho. Zbytek není Tvoje věc.

Tomáši, jsem ráda, že si mezi nás zase zavítal teď v předvánočním čase.  Povíš nám taky co se změnilo za těch půl roku a jak se máš?

Jinak, těžko říct, určitě bych ho kontaktovala a rpomluvila bych s ním, to je základ.... Zjistila bych si jak na tom doopravdy je, protože většina lidí říká, jak je na tom finančně špatně a většinou to tak není... No a pak se rozhodla, jestli to tedy vymááhat nebo ne...  

Tak genetický otec mě minulý týden předběhl a poslal mi moje výdaje na Honzíka od určení alimentů, tedy za letošní rok. To mě potěšilo a koupil za to uhlí. Ale on sám ví, proč to udělal tak rychle. Já už tedy nebudu vymáhat peníze od jeho narození.

Co se změnilo? Nic moc. Psychicky na tom nejsem dobře. Asi bych měl být vděčný, že žena je liknavá v uplatňování svého nároku na polovinu společného majetku a domu, možná si myslela, že po jejím odchodu se u mě okamžitě objeví jiné partnerka.. nevím jak uvažuje. Movité věci začala řešit až koncem roku, poslala mi návrh, co nechá mě, co si vezme a co patří dětem (tedy k ní). Z toho jsem byl vedle, protože si bere, co se jí hodí a tomu ostatnímu dává ohromnou cenu, nebo tam vyčleňuje věci, které jsou součástí odhadu domu (krb 50 tis. , linka 50 tis. , kotel 120 tis. , 8 let starý počítač 15 tisíc, vyřazený a opravený z práce, spoustu drobností, se kterými jsme dům již koupili). Za pár týdnů si pro to přijela, aniž jsem na to konkrétně reagoval. Naštěstí měla s sebou svého otce, jak jsem ji prosil, a ten ji přemluvil, ať nám nechá pračku a peřiny. To mě potěšilo, takže stále máme kde prát a v čem spát, i když si přivezu děti a přijeli by moje rodiče (sami peřiny kupovali).

   Co mě teď nejvíc mrzí, jsou děti. Když byl první soud o děti, tak jsme nejednali o styku, ona říkala, že ničemu bránit nebude a přece se nějak domluvíme. Fakticky to ale vypadá jinak. Ona se dotáže, jak o prázdninách děti chci. Já jí odpovím. Ona mi to zkrátí. Já pak vidím, že vzhledem k tomu, že musím chodit do práce, se mi nevyplatí pro ně tu dálku jet, protože vlastně procestuji 2 dny. O letních prázdninách jsem měl Pavlíka 1 den, Lindu asi 10 dní. (Pavlík má nově epilepsii, já jsem neměl důvěru). Na podzim jsem je měl 4 dny, ze kterých jsme většinu procestovali, a 2x se nám polámalo půjčené auto. Chtěl jsem děti na vánoce. Bylo mi umožněno 25.12. , poslal jsem tam Vaška, protože jezdí vlakem za třetinu. Ona naznala, že s ním děti nepošle, i když na ně budu čekat v Brně, takže místo toho, aby děti byly u mě, jsou opět všechny u ní.

    Sedím v práci, za chvíli budu končit a přemýšlím, co mám dělat dál. Chtěl jsem s dětmi lyžovat, ale nikdo mi nepůjčil auto, ani firemní, které jsou rozdělené na osoby, mezi které nepatřím.

Zase další bezchybnej... Čímž neříkám, že to, co dělal tvoje žena bylo v pořádku, to vůbec ne. Ale nemám ráda, když někdo akorát stěžuje na partnera a vlastní vinu nepřizná žádnou. A ne, nepřipadá mi v pořádku používat ve vztahu násilí a to za žádných okolností a z žádné strany (ani z mužovy ani z ženiny). Ptáš se "kdo mi vrátí... ? ", říkám ti rovnou - nikdo. Ty jsi dal, ty jsi souhlasil, ty jsi tak žil. Nemá smysl se užírat tím, co bylo. To nezměníš a NIKDO ti to nevrátí. Jdi dál.

Kdybych měl černý svědomí, tak se taky schovám za přezdívku.

Jestli to chceš vědět, tak moje chyby jsou tyto:

Pořád něco nestíhám a chodím pozdě.

Mám zpomalený reakce, nejsem schopen dělat 2 věci najednou, ani myšlení či mluvení, s tím nic neudělám.

Nejsem sangvinicky mluvný, vyjadřuji se spíše prakticky

Zapomínám

Nejsem moc sociální, spíš se starám o to, o co se muž starat má.

Dělá mi problém organizace, ale snažím se, vše podstatné si píšu

Mockrát měřím než jednou řežu.

Beru vše moc vážně, ona byla opak

To zas se do mě pustíte....

Já tvoje chyby vědět nechci, já tě neznám a nesoudím... napsala jsem to jen proto, že to podle toho úvodního textu v tématu vypadalo, že ve vztahu byla jen ona ta špatná, jen ona dělala chyby a ty ses choval vždycky dobře. Ale jak už řekla Barča, taky si myslím, žes ji měl hodně rád a teď jsi hodně zklamanej a cítíš se bezmocnej a nespravedlivě trestanej. Držím palce, ať se z toho brzo dostaneš.

Jinak, pokud to jedno dítko je zatím psáno jako tvoje, máš na něj stejný práva jako na ty ostatní (vídat se s nima), ne? A pokud ne, nemusíš na něj platit... Nebo je to jinak? Já to teda nikdy neřešila, tak nevím, jen mě to tka napadlo.

Jo a moc jsem nepochopila tu první větu s tou přezdívkou... To je narážka na to, že tu nebystupuju pod celým jménem?  

Ano, rád jsem ji měl moc, měli jsme stejné ideály, spoustu společných myšlenek. Co řekla, jsem bral vážně a většinou to nebylo sobecké..... ale je to strašný, že ta láska se může nakone změnit v naprostou nenávist... to jsou teď moje emoce a myslím že i její. Toho bych se rád zbavil a díval se zase dopředu, místo dozadu. Čas pomůže.

Já když věřím, že ten spor vyhraju (žaloba se podala těsně před dovršením Honzíkových 3 let, načež prezident do týdne podepsal nový zákon o rodině, který lhůtu právě na 3 roky prodloužil), alimenty převezme pravý otec, Honzíka tak nadobro ztratím, nechci dělat problémy a v této době o něj projevovat zájem. Vlastně bych mu pletl hlavu.. Nebo ne? Nevím. Zná 3 roky jako otce mne, lecos jsme spolu zažili. Teď žije u strejdy, až vyroste, bude hledat pravého tatínka, jak se to vždy děje...

Chudáci děti....   je mi z toho zle.

Bezchybní se schovávají za přezdívku. On tu asi skoro nikdo nevystupuje pod svým jménem, anonymita umožňuje lecos (obecně, nemyslím na Tebe konkrétně). Já mám navíc jméno velmi řídké.. ale nestydím se a snažím se, abych se nemusel za nic stydět.

Asi máš pravdu, těžko by tě bral jako tátu tak, když bude vyrůstat s jiným a tebe uvidí tak jednou za měsíc...  A takhle to bude mít třeba jednodušší.. Ale těžko říct, to ukáže až čas... můžu se zeptat, bere to chlap jinak, že to dítě není jeho? Nebo k němu cítíš to samý jako k těm zbylým třem? Promiň, jestli je to nevhodná otázka, ale je to čistě moje zvědavost... Myslím, že v tomhle to maj ženský jinak, že pro nš to takovej rozdíl není, ale že chlap ten rozdíl cítí, ne? Tím nemyslím, že bys ho měl míň rád nebo tak...

Jinak s tou anonymitou, já vystupuju anonymě spíš proto, co jsem slyšela o internetu a tom, jak je nebezpečný vystupovat neanonymně... trochu paranoia... ale vzhledem k tomu, že jsem přesvědčená nelhat a nepodvádět, a to za žádných okolností ( i když se ot ne vždy 100% daří), tak se o to snažím...

můžu se zeptat, bere to chlap jinak, že to dítě není jeho? Nebo k němu cítíš to samý jako k těm zbylým třem? Promiň, jestli je to nevhodná otázka, ale je to čistě moje zvědavost... Myslím, že v tomhle to maj ženský jinak, že pro nš to takovej rozdíl není, ale že chlap ten rozdíl cítí, ne? Tím nemyslím, že bys ho měl míň rád nebo tak.

Ono se to asi člověk od člověka liší, nezávisle na pohlaví. Včera jsem kdesi četl diskusi, kde žena psala, že má chválihodného partnera, který také velmi pečuje o své dítě z původního vztahu... a ona se v tu chvíli vytrácí, jako že to je jen jeho věc. To se mi nelíbilo.

Jak si našla toho prvního, to byla strašná doba. Nic jsem nevěděl, moc tušil, lhala mě i psycholožce, protože jsem se z toho všeho ocitl na psychiatrické klinice. Sexem to urovnávala na obě strany, tím méně vysvětlovala. To že s ním otěhotněla a musela nakonec s pravdou ven, jsem bral jako obrovskou spravedlnost a úlevu, že konečně slyším pravdu. Její rodiče se za mě postavili, vyhodili ji, chlap jí odmítl a vrátila se i s dětmi ke mě. Cítil jsem v ní něco mezi lítostí a vztekem, že to nevyšlo, ale měla zájem opět o budování vztahu, což bylo pozitivní. Fakt jsme pak měli pěkné 2 roky. Vážila si, že jsem byl Honzíkovi u porodu. Nedělal jsem nikdy rozdíly mezi dětmi. Honzík je velmi milé a veselé dítě, naprostý sangvinik, což jsou i genetičtí rodiče, rád se mnou vybrnkával písničky na piano FOTO_NA_FB

Moc hezký Máš krásný děti a ten prostřední je ti moc podobnej Věřím, že až si to časem s manželkou vyjednáte a vyrovnáte a nějak uzavřete, tak i s dětmi to bude jednodušší a budete se vídat. Jsi pořád jejich táta a určitě tě maj moc rádi a chybíš jim. Ale zas kdyby byly s tebou, chyběla by jim maminka... je to těžký pro všechny...

Jinak mě taky vychoval náhradní tatínek, ale je to můj táta a nikdy se nechoval jinak, svoje děti měl už odrostlý a nikdy jsem je neviděla. Ale můj tatínek je ve všech směrech vyjímečný, takže jsem chtěla vědět, jak to maj "normální" chlapi A rozhodně si nemyslím, že by mamka byla slaboch, když od táty(bio) odešla, protože prohrál peníze a asi i pil. Myslím, že nám tím spíš pomohla. Nedá se to hned všechno odsoudit.

  Jedině co nejlepšího právníka. Lepit už asi není co.

I ona má dobrou právničku. Výsledkem bývá, že se majetek nedělí na 2 díly, ale ukrajuje se čím dál více i pro právníky. Ti se mezi sebou domluví  a chechtají se. Dobrej Job.

Stejně je to zajímavý, jak tu píšou samý ženy, zatímco muži jsou v práci, aby rodina měla z čeho žít. To mi něco přípomíná.

Jenom za sebe: Chlapa nemám, tudíž na mě nevydělává, vydělávám si na sebe sama, v tuto chvíli jsem na neschopence. Učím se na státnice na VŠ. Ale jinak, oni tu  i večer píšou spíše ženy

Tomáš: Na mi taky žádný chlap nevydělává. A že bych mohla psát z práce Tě nenepadlo? Nebo, že Ti třeba žádnej chlap neodpoví ptz by Ti musel napsat, že si debil? Já jsem Tě zkusila pochopit, ale je to marný.... jsi sobecký blbec!

Zbytečně zvýrazňuješ text. Buď si jistý, že ti chlapi jsou tady taky, ale je zajímá, jak to tady dopadne. Myslím si, že chlapy to prostě "nebere". Vždyť se koukni i Ty sám, na kolik témat (a jak) jsi reagoval.

Chtěla bych ti říct jen ještě jedno: Nesoudím tě a nemyslela jsem to zle. Jen jsem ti chtěla ukázat ten druhej poled. Myslela jsem si, že kdyby sis přiznal, že ani ty nejsi bez viny, líp bys třeba pochopil svojí bývalou ženu a nbys tak plný té "ukřivděnosti" nebo jak to nazvat... A pak by ses i ty cítil líp. To bylo celé...

Po celou dobu manželství, kdy se střídaly léta lásky s krizemi, ke konci horšími, jsem věřil, že vina v těch problémech je tak půl na půl. Hledal jsem chyby i v sobě a vím, že melancholik či flegmatik se dokáže daleko lépe vcítit do druhého, než cholerik či sangvinik.

Nyní, když už se to rozpadlo a zpětně to ve mě doznívá, jsem přesvědčen, že v tomto moc viny nemám, stejně jako většina lidí, co nás oba znali, možná kvůli nim se taky odstěhovala tak daleko.

S jejím novým chlapem jsem mluvil. Má minimálně 2+ - je to statnej vysokej chlap (ne jak já) a je velmi mluvný (to jí chybělo). Je to ale taky takovej dobrák, kterýmu už 2 ženy takto utekly, platil celkem na 4 děti alimenty a ještě myslím, dokonce na jedno co sám osvojil a nemohl je navštěvovat pro dálku a nedostatek financí. A jednu taky musel vyplatit z domu, který dostali do manž. od jeho strýce. No - jsem zvědavý jak dlouho s ní vydrží. Kéž by vydržel, jinak budu muset vyživovat i ji.

Držím palce Tobě i jí 

Jen jsem ti chtěla ukázat ten druhej poled

No vlastně pro ten druhý pohled jsme chodili do té manželské poradny... možná kdybychom tam chodili dýl, tak by se lecos vysvětlilo... Psycholožka byla manželce zpočátku velmi sympatická, sama si ji našla, ke konci změnila názor...

Přepokládám, že ve chvíli, kdy měla uznat vlastní chybu. To se hodně lidem nelíbí.

Dobrý přítel ti během minuty řekne, co děláš špatně. Přestože pak už se nezdá tak dobrým. " -A. Brisbane-

Tak to se podržte - teď mě volal odhadce, který nám před týdnem dělal odhad tržní ceny domu, že končí a nechce po nás ani honorář. Chtěla ho žena, nesouhlasila s cenou vypočítanou z kupní ceny (1.4m Kč) a oprav (asi 500tis. Kč), že ta současná cena domu (stáří 100 let na vesnici) je určitě dnes vyšší, než 1.9m Kč a musí se udělat odhad. Odhadce jsem vybral já takovýho, který dělá i pro FIO banku, abych nemusel platit kvůli hypotéce na vyrovnání zbytečně 2 odhady. No a dnes mu volala asi 20 minut, na kolik že to vyšlo; on že to nemá dokončený, ale bude to 1.6-1.8m Kč. Tak se do něho pustila, to jako že né..... že ona ten dům určitě prodá za 2.5mKč.

No jo, dům jsme kupovali 2007, když byly nemovitosti v ceně, kdežto letos jsou tržní ceny nízko.

Nechápu, že jí není hanba, dům se kupoval z majetku mých rodičů, brali jsme se s holým zadkem, její rodiče nám za 17 dali všehovšudy 10tis. Kč, a ona takhle.

Je hodně akční, koukám.....

Smutné, jak z lásky nakonec zbyde jen touha "vytřískat" z toho druhého maximum... Ale aspoň jsou dobří lidé, co nechtějí ani ten honorář, když (asi právě tohle) vidí.

Takže ten dům nakonec budete prodávat?

Genevievo, ono tady jde o vyplacení z domu, ne o prodej. Částka, kterou je potřeba z něčeho vypočítat.

To jsem pochopila, jen mě zmátal ta všta "ze ona ten dům prodá za 2.5mil Kč"

Asi tím chtěla naznačit, kolik by si představovala. Jakože půl z této částky.

Všichni se pouštíte do Tomáše, ale já i přes to že zdaleka ne se vším souhlasím, tuším jak mu je. Žiji dost podobně jako on. Taky jsem měl úplně jiné představy, investoval čas, sílu a energii a i ty peníze. Výsledek....

Barča se pozastavuje nad tím, že se se Tomáši nelíbí "překrucování skutečností", že je to tedy asi pro něj něco nelichotivého. To přece nemůžete Barčo  myslet vážně. Napadlo vás, že se dá třeba překroutit i to, když se muž stará víc než máma (což si myslí i děti) a  táhne domácnst s 5-ti členy při čemž drhne s prominutím hubou o zem? Myslíte si, že by se pak měl opravdu muž stydět, dyž žena o něm prohlašuje, jak je líný cokoli udělat, jak je všechno na ní potože to její hovado je úplně k ničemu? Jak po té, co přijede s dětmi z prázdnin které si spolu bezvadně užili, se dozví jaká je nula, že se ani o děti neumí postarat, a jak mu po rozvodu zakáže ve spolupráci se sociálkou s nimi styk? Nezapomeňte Barčo že cokoli se dá překrucovat jak se komu zlíbí.

V dalším příspěvku Barčo píšete: Proč zvyšovala hlas? Protože jsi "neslyšel", co říkala v klidu.  Proč se do Tomáše takhle navážíte, vždyť mu odpovídate řesně tak jak to slýchával doma. Představte si, že to může být i jinak, že žena neslyší co jí říká muž. Respektive plánovitě odmítá slyšet něco jiného než slyšet chce. Jaká je potom ta vaše rada? Všude se mluví, a i psychologové vám poradí jak se musíte v klidu domluvit. Jenže to jsou hraběcí rady. Pro domluvu musí jeden mluvit a druhý poslouchat a alespoň trošku přemýšlet o tom co slyší. A pak si to zase prohodit. Ale jestliže to nefunguje, domluva neexistuje.  

A že se Tomáš nechtěl rozvádět tak chápu. Taky jsem proti rozvodu i když mi mé manželství přináší jen obrovskou bolest. Sám si dobře pamatuji jaký jsem měl strach že se mi rodiče rozvedou a jak jsem byl rád že to kvůli nám dětem vydrželi. To že to tak se mnou nakonec bohužel skončí (jinak to bude kdo koho dřív zabije) je věc jiná, ale až se mě jednou rohatej zeptá co se mi nepovedlo a co povedlo, budu moci říci že jsem nedokázal splnit svůj sen a svým dětem nedal to co jsem chtěl, ale že jsem o to do posledního dechu bojoval. Protože mám vlastní přesvědčení a odmítám jen tupě dělat to co si má žena vymyslí, budu pro to u vás sobcem?

Zní to jako klišé, ale muži ani ženy teď najednou nevědí co si mají počít. To co pro muže platilo dříve, aby nepil, vydělával, staral se poctivě o rodinu a děti, bral na sebe část rodinných povinností, aby s nim byla žena šťasná, to je teď naprosto degradováno. Ženy tvrdí že to jsou nedůležité vlastnosti, ale vyžadují je - běda když nejsou. A při tom jsou to činnosti, které má v sobě každý normální chlap geneticky naprogramovány z dřívějších generací. Nyní se to bere jako naprostá samozřejmost a mimo to se očekává že žena bude zahrnuta v přebytku čehokoli co si usmyslí, že muži budou bohatí (ale nesmí kvůli tomu pracovat), že budou zábavní, pozorní, roztomilí, a nebudou myslet na nic jiného než jak obzvláštnit život žen. Přesně ve stylu současných seriálů, telenovel, VIP zpráv, rozvedených kamarádek, apod. Tradiční role ženy se taky vytratila a ony najednou též neví co. Říká se jim a ukazuje jak mají být nezávislé, soběstačné, dravé, rovnocené. Přesto ale neustále očekávají, že se muži k nim budou chovat jako ke květince. Asi se budou muset taky někam postavit, buď se budou chovat jako muži, a pak s nimi bude jako s muži zadcházeno, nebo to budou ženy. Oboje zázoveň to nějak nejde.... Mám s tím osobní zkušenost kterou nechci v žádném případě zobecňovat, že tomu tak je.

Četl jsi to celé? Všechny názory, jak na sebe navazovaly? Svým postojem jsem Tomáše "nakopla", aby se víc rozepsal, což se stalo. Není mi 20, ani 30 a ani 40... vím co píšu a proč.