Téma: Dítě bez svatby - chci svatbu a přítel ji odmítá

Text uživatele: No my jsme se domluvili, že svatba někdy bude. Kdo by pak pořád poslouchal moje řeči . Prcka už máme. Teď jenom čekáme, až dostavíme a pak bude minisvatba a grilovačka jen pro ty nejbližší. To jsem zvědavá, jestli to stihneme,než malá půjde do školy (je jí 7 měsíců)

Text uživatele:       Já bych v takovém vztahu nebyla. Není podle mé představy perspektivní. Ale záleží na Tobě. Pokud mám rozmnožit miláčkovi geny, musí mě za to něco nabídnout. Ale určitě to není dítě, které nemá stejné příjmení jako já. A to už vůbec nemluvím o tom, že podle práva nejsi miláčkova  příbuzná. Pokud se k svatbě staví tímhle způsobem není něco v pořádku a budoucnost s ním by stejně nebyla nic-moc.

Text uživatele: 

Juli, sdílím tvůj názor. Dítě jo, ale svatbu ne. Trošku divné, ne? Pro mě je teda daleko větší závazek to dítě než "nějaký papír". To on by si chlapec vrznul a až by ho to přestalo bavit tradááá k jiné si zase vrznout. A zbyde po něm halda nešťastných, nevdaných, svobodných matek. Nene, já to chci taky pěkně "po pořádku". Jak říkáš ty, juli - když už "se mám tahat" s jeho potomkem, taky za to něco chci (když to řeknu hloupě tedy ). Svatba je pro mě přecejen důkazem lásky a věrnosti a pod srdcem chci nosit jen dítě svého manžela a ne potomka nějakého chlapa, který si nechal zadní vrátka a dítěti pak budu vysvětlovat, proč se každý jemnujeme jinak a proč vlastně nemá pořádně tátu. Nebo ho má, ale sdílí s 5ti dalšíma dětma...

Text uživatele: Osobně bych to neřešil. Svata je jen papír a jakési duševní poutu. Ale tak to vidím já jako muž. Prostě pro mě by svatba nebyla podstatná.

Text uživatele: 

Bohužel, svadba není jen papír, ale kus budoucnosti v dobrém i zlém.
Jak už tady bylo řečeno, bez svadby nejsi příbuzný, tudíž nemáš nárok v případě čehosi zlého na nic. Ani na informace o zdravotním stavu, ani na důchod ani na majetek.
Tím nemyslím, že lidé by se měli brát kvůli tomu, ale asi jsem staromódní a pokud chci s někým být, proč nemít svadbu. Taky z manželství se utíká trochu hůř..
A s tou jistotou..Že se chlapi změní ..Ta je relativní . Co do vztahu nedáš, to tam nenajdeš .

 

Text uživatele: 

jojo, sorbonos, nějaký smysl svatba měla a myslím, že ho neztratila jen protože je jiná doba. Aspoň by neměla. Přinejmenším je to morální závazek a donutí člověka zamyslet se, jestli to tak opravdu chce a pak se znovu zamyslet, jestli už to opravdu nepůjde dát do kupy a musí se rozejít.

   Teď jsem ale někde četla, že partneři, kteří spolu prokazatelně žijí v jedné domácnosti alespoň rok mají určitý nárok na majetek druhého v případě smrti nebo tak. Dost mě to udivilo a nevím, co je na tom pravdy. Ani mě to zas tak moc nezajímá. Ale už teď jsem jednou byla v situaci, kdy jsem musela složitě vysvětlovat, že jsem partnerka toho a toho a potřebuji vědět, jestli by bylo možné to a to jeho jménem...

  A přesě jak ty říkáš s případem nemoci. Žiji u přítele a rodina je všude možně po republice. Kdyby se mně něco stalo, rozhodně bych chtěla, aby to věděl přítel. Už jen proto, že je sám lékař a hlavně proto, že by mě večer asi hledal a nedohledal by protože by mu nikdo nemohl nic říct...

   No, asi jsem taky staromódní

Text uživatele: Já si myslím, že svatba je přežitek.

Text uživatele: Podstatné je to zda je pro Tebe důležitější svatba nebo váš vztah..tím to nechci nijak zlehčovat, chápu Tě.
Pokud je to pro Tebe nepřekonatelný problém, je tedy na místě vztah ukončit, proč budeš ztrácet svoje roky, když nedojde k naplnění tak zásadní věci.
Pokud jsi ochotna se s tím smířit, prostě to tak ber. Navíc nikde není dáno, že své rozhodnutí nemůže časem změnit.
Není však dobré se na to spoléhat a pak být zklamaná.

No a ještě jedna úvaha na závěr. Chápu, že Ti to vadí, ale opravdu je to důležitější než váš vztah tak jak je teď? Možná, že po svatbě bys třeba řekla, že já jsem to radši nenechala jak to bylo.
Není to vždy pravda, ale mnoho mužů po svatbě prostě svoje chování změní, protože mají "jistotu".

P.s. pro mě je svatba důležitá z mnoha aspektů, ale....už bych si to příště rozmyslela, jsou důležitější věci.

Text uživatele: 

Před půl rokem mě chtěl přítel požádat o ruku, symbolicky. nebyla jsem na to zcela duševně připravena. dva měsíce jsem se nevyznala ve vlastních citech. Nakonec jsem zjistila, že se obávám několika jeho nedostatků které nejsou zcela závažné, ale bez kterých bych se neobešla. Nebyla bych štastná. ted se na nich pracuje a do budoucna to vidím s klidnějším nadhledem. Zřejmě máte s přítelem odlišné potřeby.

Text uživatele: 

Před půl rokem mě chtěl přítel požádat o ruku, symbolicky. nebyla jsem na to zcela duševně připravena. dva měsíce jsem se nevyznala ve vlastních citech. Nakonec jsem zjistila, že se obávám několika jeho nedostatků které nejsou zcela závažné, ale bez kterých bych se neobešla. Nebyla bych štastná. ted se na nich pracuje a do budoucna to vidím s klidnějším nadhledem. Zřejmě máte s přítelem odlišné potřeby. zkus si s ním o tom ještě jednou promluvit, ale jak to vidí on, když ti to neřekl sám od sebe. Z řeho má strach a zda je to pro něj důležité.

Text uživatele: 

svatba je právní akt, který oběma aktérům vymezuje jisté vzájemné povinnosti jak mezi sebou tak směrem ke státu (nebo státu k nim) vztah to samozřejmě nezachrání, když je v háji, ale řekněme, že zejména pro slabšího z dvojice, což bývá až na vyjímky žena s malým dítětem, by měla být zárukou jisté vymahatelné podpory v případě, že by partner tuto podporu shledal pro sebe poněkud nezajímavou. Je tam určitá záruka, že ten s kým žijete vás bez vašeho vědomí nedostane do zásadního průšvihu, protože jisté úkony prostě nemůže udělat bez vašeho souhlasu, je tu záruka, že pokud se s vámi něco stane, partner přebírá odpovědnost za vaše společné - třeba i děti. Jsou tu otázky poskytování informací, dědictví, důchodu... i to může být pro někoho důležité i když jistě mnohé by se dalo ošetřit smluvně i bez svatby. Takže bycj zadavatelce doporučila připravit si takovou smlouvu, která by uptravovala v podstatě to, co by pro ní řešila svatba a konzultovala s partnerem, zda tohle by bylo řešení? CO brání muži vzít si budoucí maminku svých dětí, když už s ní ty děti chce, nevím, ale často vídám... kamarádka se synem 3 roky a teď v 6 měsíci se stěhuje zpět k mamince, její "přítel" jí vyčítá i nos mezi očima, sám nezodpovědný, ženit se nechce, o každou korunu i na výdaje za něj - tedy na platby jeho složenek si mmusí říct a poslouchat řeeči o tom, co s těma prachama dělá... přiznám, že já bych se takovému dárci genů vyhnula obloukem, ona si s ním pořidila kdovíproč dvě děti a asi milion problémů... a teď budou diskutovat o alimentech, má doma syna, kteerý se jmenuje jako jeho otec, tedy ne po ní, druhé dítě se ale už bude jmenovat po mamince... ona bude na dvě děti sama samozřejmě s maminkou, kamarády, přáteli, jednou si najde třeba fajn chlapa a ten bude stát před otázkou jak vychovávat děti, které nejsou jeho, část genů tatínka  se časem projeví a celá situace je pro těhotnou ženu komplikovaná... Tak by mě docela zajímalo, jak to vlastně nakonec dopadlo, původní dotaz už je víc než rok starý...

Text uživatele: 

Když jsem poznala svého současného partnera, jsme spolu 7 let, tak byl ženatý, se svou ženou prakticky ale nežil, tak se hned kvůli mě rozvedl, zatím jsme svatbu neřešili, domluvili jsme se že nějakou dobu ještě se svatbou  počkáme, teď se dost okolnosti změnily, tak partner už se znovu ženit nechce, už jsem se smířila s tím, že se nikdy nevdám, naposledy mi řekl, že kdyby si mě vzal, tak že by se se mnou rozvedl.

Text uživatele: 

Je těchto příběhů  a chlapů neochotných k něčemu, co je vlastně oslava s obřadem, tolik, že je to stále jako přes kopírák, takže.  

. když už jim děláte i tu "pečovatelku", od které má uvařeno, vypráno, prostě postaráno = když už s ním žijete + i to dítě mu dáte, tak nač by se pak snažil dát (teda kromě spousty výmluv) i on Vám něco, co chcete Vy. ?

Text uživatele: 

No já mu dala 3 děti ale vzít si mě nechce

Text uživatele: 

V čem je ta svatba tak důležitá (pro ženy)?

Její kámošky a další známí ptají, když už čekáme mimino, jestli si ji vezmu. Domluvili jsme se na miminu, oba jsme chtěli a teď najednou šup šup rychle svatba?

Jsem chlap, může mi to někdo vysvětlit, proč je to tak důležité?  

 

Zlatá Bramburka.  A to já si tu moju vezmu, ale hrotit to nebudu.