Téma: Vymodlený bratranec jedináček - připadám si jako komparz v jeho životě

Pro zachování dobrých vztahů bych se s ní stýkala méně často. Udělala jsem to taky tak a nejen v rodině. Kamarádka má ta nejúžasnější vnoučátka - rozumím, ale abych poslouchala o každém jejich super počinu, aniž by se dalo nastolit i jiné téma, to taky nemusím.

Barčo, tedy je to mimo téma, ale mohu se tě zeptat jak to vůči těm lidem vnímáš? Já totiž toto zažívám taky a dost nad tím přemýšlím a ono to bude asi o té dominanci. A jak jednou napsala Plamínek v jiném tématu : "dominance dává víc jak vyrovnané vztahy", podle mě to bude o o tom.

Nechápu souvislost s dominancí.  

No, jak to vnímám? Ještě mě nenapadlo nad tím přemýšlet, prostě jsem to vyřešila. Mám ty lidi ráda, jejich "připosranost" ale nesdílím a následky si taky ponesou sami, takže co vlastně … nic.

Aha, ty si to vysvětluješ, že jsou připosraní ze svých vnoučat. Já tak, že když, jak píšeš, nelze nastolit jiné téma, tak prosazují jen to svoje. A to je dominance, jen to moje, jen já, já, já a to tvoje mě nezajímá, to tvé nebudu poslouchat. Žádné jiné téma, co mě nezajímá, nehodlám poslouchat, na to svoji mozkovou kapacitu dávat nebudu. Nechtějí poslouchat to tvoje, chtějí jen, abys ty poslouchala to jejich. A to je dominance, to jim dává víc.

 Pro jejich téma nelze nastolit jiné. A to není asi o dominanci, ale o omezeném pohledu na svět.

Takže si o nich myslíš, že jsou hloupé?

Nepíšu o nich, že jsou omezení, píšu, že mají omezený pohled na svět. Neznamená to, že jsou hloupí, ale nechali se pohltit tak, že se nedokážou oprostit. To je něco jako závislost.

A podle čeho se tedy pozná, že mají jen omezený pohled na svět a né že chtějí v hovoru prosadit  to, co je baví a o čem rádi mluví (a to by už právě byla ta dominacne, prosadit si to, co je jim milé)?

Omluva za vsuvku - ale není v tom hlavně kus sobectví a egocentrismu/"family"centrismu? Nač dumat tak hluboce nad tím, zda je to o dominanci nebo o omezeném pohledu? Hlavní je to řešit a Barča to již vyřešila. Někdy je méně více. Hluboce přemýšlet by nad tím měli spíš ti, co tak činí, což je asi ovšem málo pravděpodobné.

Ach jo, chtěla jsem se Barče omluvit, že se takto ptám ji, ale že to není nic proti ni. Ale byla jsem líná a teď je to zase špatně pochopeno. Barčo, tak se omlouvám teď a nenutím tě, abys nad tím přemýšlela a aby se jiní lidé zamýšleli, proč chci nad tím dumat. Jen jsem si o tom chtěla s někým popovídat, nic víc a nic míň.

A pro Rypouška. Mohu přemýšlet nad čím chci. A proč to dělám? Chci zkrátka vědět co za tím chováním je. Pokud že mají omezený pohled na svět, klidně bych se s nimi shovívavě scházela dál a v pohodě poslouchala, jaké mají úžasná vnoučata. Ale pokud by se vůči mě cítili dominantně, scházet bych se nechtěla. Takže to pro mě je důležité.

Kavenko, to je případ od případu. Sama musíš vycítit, jestli jde o to, či ono.

Tohle je podobné, on, on, on a on. Když je jiné téma, buď se urazí, nebo zase převede řeč na něj. Už mi hrabe. Omezit styky se snažím, ale připadám si jako bych byla ta špatná já.

Zřejmě si tak ale připadáš jen vůči ní, ne? Neboj, nebudeš jediná  Zkus se zeptat druhých kolem sebe jak to vnímají.   A nebo raděj ne, ještě by se jí to doneslo a byla bys opravdu za tu špatnou

Ostatní říkají, že to mám přetrpět a zapomenout. Že je malý, jediné dítě atd.

A jaká byla teta před otěhotněním? Zajímala se o vás? Věnovala se vám, máš na své dětství s ní pěkné vzpomínky?

Kavenko, dřív se chovala mile, zajímala se o nás. Když jsme se sešli povídali jsme si všichni a o všech. S těhotenstvím se zbláznila do dítěte (trochu chápu, ale jako bezdětná nevím "jak to cítí") a od tét doby, co začal trochu komunikovat, je to jen o něm.

Sestřenice, tam toho může být víc. Třeba má i dojem, že se vám už za život věnovala hodně a teď je řada zase na vás. Jste už obě se sestrou velké a někdo to tak může brát. Neříkám, že je to nejsprávnější myšlení, jen že to tak někdo může mít. Už jsem se s tím dokonce i setkala. Jak bys to brala, kdyby to u ní takto bylo?

Dále máš v sobě docela dost emocí. Jako vykašlat se na ni x vyvolat v ní zájem o tvoji rodinu. Oboje působí trošku agresivně. Vykašlat proti vyvolat něco v lidech. Co v nich není, to se nedá vyvolat. Co v klidu se snažit se jen méně vídat jak radí Barča?

My se mu snažíme věnovat, hrajeme si s ním, povídame atd. Ale tady jde spíš o to, že ona si myslí, že v rodině jde jen o něj. Já se zajímám o všechny, ale beru jako automatiku, že se oni zajímají o mě. Pokud ne, tak proč bych se já o ně měla zajímat.

Vyvolat zájem o rodinu (blbě jsem to podala), jsem myslela tak, že když se sestra a mamkou vrátily z lázní, tak ukazovali fotky. Tety přítel se díval, teta kadou chvíli (co 10 minut) lítala za spícím bratrancem. Neměla u babičky chůvičku, (myslím, že jí nevzala schválně) tak chodila nahoru. Mysleli jsme, že když se sami ozveme, že tu jsme taky, tak bude nějaká odezva - nebyla.

Vykašlat - na chvíli, aby věděla, zda jí chybíme, nebo ne. Pokud se nic nezmění, tak asi to bude jediné řešení.

Prozatím s ní zkusím omezit styk.

A nežárlíš tak trochu? dříve se vám teta věnovala a najednou se věnuje svému dítěti? a proč by se nevěnovala… má malé dítě, první, vymodlené… ona se časem srovná… nebo taky ne… ale to ti přeci může být jedno… ty máš svou rodinu, ona zase svou… můžete se stýkat tak jak ty nebo ona chcete… nic víc nic míň

Nežárlím - tedy ne vědomě. Nejde mi o to, že se mu věnuje (to je jasné). Jde o to, že se nikdo nesmí bavit o něčem jiném, než je on. Nesmím říct, co mě baví (je to blbost/ztráta času/nezajímavé), co je nového (hm/no a? /my to máme podobně). Není schopná se nás zeptat ani jak se máme. Taťka byl na operaci a taky bez zájmu.

S 2 a půl letým capartem už jí možná mohla tahle manie přejít. Ale jak jsi psala ze začátku, to je syndrom vymodleného dítětě, přehnaná péče a dávání na odiv. Nejde jen o to, jak to působí teď na okolí, horší bude, pokud jí to v budoucnu nepustí, pak může dítě být extrémně rozmazlené anebo se mu to bude příčit.

Každopádně omezení styku je dobrý nápad.

Rozmazlené (pokud se to dá v tomto věku říct) už je. Když jsme grilovali, tak jednou rukou jedla a druhou ho houpala. Když něco chce, tak to dostane. Jediné omezení je bezpečnost - bohužel jen jeho. Jestli to přejde? Těžko říct, je to čím dál horší. Brzy půjde do školky a ona do práce, tak se uvidí.

Taky mi vadí to chování k ostatním - já jsem ta nejlepší máma a ostatní to neumí.

tak aspoň vidíš, jak to taky může vypadat a doufej, že tobě se to nestane . Prostě ji dočasně vypusť ze života, tohle nemá cenu. Snad čas pomůže a pokud ne, tak to bude mít blbý, ale je to její problém.

Zařekla jsem se, že svoje děti budu vychovávat jinak - tak snad rozmazlené nebudou.

Dočasně vypustit ze života - to dělám když s ní nejsem. Musím říct, že jedna návštěva je vyčerpávající více, než týden školy. Pokud to bude pokračovat, nemám důvod se s ní v dospělosti stýkat.

Jednou se mi zdálo, že jsem přišla na návštěvu, bylo mi asi pětadvacet a pěkné kulaté bříško. Po hodině jsem to utla a řekla, že si potřebuju odpočinout. Na otázku proč jsem ukázala na břicho a odpovědí mi bylo "Já si nevšimla".  Tak snad to není předtucha do budoucnosti, jak se o snech říká.

tak možné to je, ale mohlo se ti to zdát i skrz to, že o mateřství častěji přemýšlíš, díky negativním zážitkům s tetou . Každopádně je fajn zachovat při tom rozum, ale asi ne každá matka to zvládne . Ale srdíčko a láskyplnost je samozřejmě třeba

Jojo, zdravý rozum. Přijde mi, že teta porodila i kus mozku. Láskyplnosti je v tomto případě až moc.

 Tak třeba se to časem fakt srovná .

Třeba jo, až nastoupí do práce. Možná si i vzpomene, že na světě existují i jiní lidé, než oni.

Nasim sousedum se narodila holcicka. Vsichni jsou z ni uplne vedle, porad ji chodi nekomu predvadet, na oslavach s nimi neni rec, potoze se ji porad "musi" venovat. Vlastne krome toho ditete uz nemaji ani jina temata a cela rodina se diteti podrizuje. Nejsem si jista, jestli si to vubec uvedomuji.
Muj synovec adoptoval ani ne rocni holcicku. Tady bych spis ocekavala tu prehnanou pozornost, ale ne, je to prave naopak. Zachazi s ni uplne normalne, nic neprehani, dite je proste clenem rodiny. Samozrejme se ji musi venovat jako kazdemu malemu diteti, ale nijak to neprehani.
Mozna se to u vas trochu zmeni, az pujde maly do skolky, ale myslim, ze maji naslapnuto na to, aby ho pekne rozmazlili. Obavam se, ze s tim nic moc nenadelas. Takze omez kontakt a kdyz se bude ptat, rekni ji, ze drive se s ni dalo bavit normalne ale ted je jeji dite pupkem zemekoule!! Mozna si to uvedomi (ale spis ne).

Jojo, to je přesné. Pupek zeměkoule 

Vidis, tak ted me napada jeste jedna moznost, jak na to sestrenici upozornit. S humorem! Malemu zacni rikat Pupiku. Vlastne ji sdelis svuj nazor s troskou humoru. Za tohle se na tebe ani zlobit nemuze!! °