Téma: Porozchodový stav mysli aneb Myšlenky odkopnutého člověka

06.11.2017 19:34
Uživatel: Motoricon
0-100
Odpovědí na téma: 12
Text: 

Zdravím Vás všechny
Opět píši pokračování svého příběhu o rozchodu se svojí bývalou přítelkyní.
Vše podstatné jsem napsal v prvním článku, ale jelikož jsou věci, které nejdou utnout hned a naráz, potřebuji se opět ze svým myšlenek a pocitů vypsat. Uvědomuji si, že tohle je taková terapie. A ikdyž je to náhled do mého soukromého života, vím, že moje problémy s rozchodem jsou v mnohých případech stejné, jako problémy ostatních. Pomáhá mi to a třeba to někomu příjde vhod, až se k tomu článku dostane a bude stát před stejným problémem, jako teď stojím já sám. Je to pro mě i zvláštní, protože absolutě nechápu, proč to vlastně dělám a co z toho mám. Píšu tady svoje pocity, řeším věci, které se už řešit nedají a marním Váš čas tímto čtením. Možná ze zoufalství, možná proto, že v tom nejsem sám. Těžko říct. Člověk by se nejraději ze všeho vykecal a nejhorší je, že když jste v těch největších sra. kách, tak nikdo na vás nemá čas. Nikdo. Nedávno jsem měl dovolenou. Pět dní volna. Sám. Když jsem někomu napsal, všichni mě poslali slušně do háje. A co chcete dělat? No, nic, protože jen potřebujete někoho, komu řekneme, jak se cítíte a nikdo není poblíž.
Uběhly další dny od našeho posledního rozhovoru s bývalou přítelkyní, ve kterém se opakovaly ty stejné věci. Však to znáte. Jedna strana stojí majestátně na vrcholu světa a ta druhá klečí na kolenou, ryje obličejem v zemi, prstíčkem hrabe a udělá všechno, aby to vše bylo zase jako dřív. Jenže ono nikdy nebude. Nikdy = nebude!
Definitivně jsem pohřbil všechny naděje na další společné večery v sexuálním opojení. Stejně tak jako fakt, že už si nikdy nebudeme, aspoň momentálně, povídat jako normální lidi. Ono v podstatě není o čem, kromě počasí a nějákých zbytečných prkotin, který za pár minut stejně zapomenete a potom ani nevíte, že jste se o něčem takovém vůbec bavili. Což je trochu zvláštní, protože jsme si vždy povídali o všem možném a trvalo to i několik hodin. Jenže teď už je to jinak. Člověk jednoduše neví, na co se ptát. Respektive ví, ale má strach z odpovědi typu: ,, Mám se skvělě, zrovna jsem někoho potkal/potkala a je to vážně suprový". Možná proto, že nemá zájem, možností je několik. A přitom třeba víte, že ten člověk trpí skoro stejně jako vy, ale nemůžete dělat nic. Ano, nabídli byste pomoc, svoji společnost, ale nejde to, protože by vás to potom semlelo jako mlýnek na maso. Víte to. Hlava si jede svoje, srdce si taky stojí za svým. Tak čím se pak má člověk řídit?   Někteří z Vás měli pravdu. Chce to čas. Hodně času.   A to je věc, které mám více, než dost, když nepočítám 8 hodin v práci. A s tím už se dá něco dělat. Byť je to velmi čerstvé a stálé si lížu rány. A když na to příjde, tak vlastně tento rok již podruhé. S tím rozdílem, že poprvé to bylo poněkud zvláštní. Podruhé to bylo ještě zvláštnější a absurdnější. Celkově můj život se pořád točí v samých absurditách a paradoxech. Už to tak mám dáno od narození a bude mě to provázet celým mým životem. Je to o zvyku a člověk s tím nic neudělá.
Víte, já jsem člověk, který prosí jen chvilku. Ano, stal jsem se jedním z té nekonečné řady odkopnutých můžu, kteří zkoušeli svoji bývalou přítelkyni lámat, prosit, škemrat o další a další šance, přesvědčovat a tak dále. Mezi námi se nic nestalo, nic jsme si neudělali, tak proč to nezkusit?   Jenže tyhle věci nikdy, nikdy, nepadnou na úrodnou půdu.   Je to jako umývat zrcadlo čokoládou a doufat, že bude čisté. Nebude. Největší impuls mi dal jeden můj velmi dobrý kamarád. Pravda, v jeho podání to zní skoro až šíleně, protože je to ten typ, co nebere ohledy na nikoho, hledí si sebe a vydal se na dráhu profesionálního k. revníka, přesto, že má přítelkyni, ale, proč to nezkusit? Co člověk může už ztratit? Když nad tím tak přemýšlím, co opravdu můžu ztratit? Nic, protože to nejcenější jsem již tratit. A tuhle ztrátu si budu pamatovat do konce života. Kamarád mi řekl něco ve smyslu : ,, Ty, v. le. A proč taky někam nejdeš? Proč sedíš doma a užíráš se tím? Tak ona si chodila a chodí, kam chce, kdy chce, užívá si a ty se tím budeš trápit? Děláš si ze mě p. del? Tak to ne, kamaráde. V pátek jdeš se mnou si vyrazit z kopýtka a to ti říkám, že tohle si užiješ jako kdysi. Teď už máš povolenku a prostě půjdeš. Proč? Protože, proč by ne? Co tím ztratíš? "  Vždycky jsem bral spíše ohledy na ostatní, než na sebe, jednoduše proto, aby mi to potom nebylo vyčteno a já si nepřipadal jako totální vůl.
Pravda je taková, že pár let zpátky jsem byl velmi spontánní člověk. Akorát postupem času jsem si raději vybudoval pevnou půdu pod nohama a na tenký led jsem se moc nepouštěl, protože. vlastně ani nevím proč. Když nad tím tak přemýšlím, riskování mi nikdy nebylo cizí. Člověk kolikrát riskuje a ani si neuvědomí, co všechno se mohlo/může stát. Až s odstupem času si tyhle věci vybaví a zasměje se tomu, protože už o nic nejde. Takže možná lehký strach z neznáma. Ale na tom teď nezáleží. Důležité je, že v ten moment mi došla podstatná věc.
 ,, Ten kluk má pravdu! ", pomyslel jsem si. Najednou jsem se na sebe podíval jeho očima i očima své bývalé přítelkyně. Co jsem viděl? Ne muže, ale kluka. Ne silnou osobnost, ale trosku. Trosku, která ryje tím obličejem v zemi, škermá, prosí, omlouvá se i za věci, které pomalu ani neudělal, sype si popel na hlavu a nemá vlastně ani důvod to dělat. Ta troska byla před několika měsíci silná, psychicky odolná bytost, kterou nerozhodil ani největší poblém a teď? Pche, sám před sebou se stydím! Stydím se a teď už chápu, proč to dopadlo jak to dopadlo. Já mít ve své blízkosti člověka, který se chová úplně stejně jako já, je mi na blití. Neposlal bych ho pryč, ale stál bych u něj a smál se mu, řekl bych, ať se probere, vzpamatuje, utře slzy, vstane a jde dál! Protože všechno v životě jednou přejde a přebolí. I ta největší křivda, nařčení, cokoliv. Všechno jednou přebolí. A já se určitě nechci někde krčit v koutě jako vyplašený kuře. Ano, zní to jako silácké řeči, vím to. A stejně tak dobře vím, že stavy, kdy bych nejraději vše vrátil zpět a všechny svoje chyby napravil, se ještě několikrát objeví. Vím a počítám s tím. A v tom je právě ta dobrá věc. Člověk s tím počítá a může se na to připravit. Jak? Niják, s tím se prostě musíte naučit žít. Kdy? No, přece v tu nejvíc nejnevhodnější dobu, jak už to tak bývá. Počítám s tím, že se ráno probudím a budu se tvářit jako mistr světa, všechno bude v pohodě. Až do okamžiku, kdy si půjdu lehnout, protože člověk vždy nejvíc přemýšlí, když jde spát. Největší zvláštnost je ta, že absolutně necítím nenávist. Nic jsem si neudělali. Kdyby v tom byla nevěra, neřeknu ani popel. Kdyby v tom byl alkohol, drogy, domácí násilí, mlčím a neřeším to. Ale tohle je mnohem horší. Člověk hledá nějáká negativa a nenachází. O to horší to je. Bohužel.
A o tomhle jsem si povídali několik hodin v kuse. No, spíš to byl monotématický rozvohor mě a mě, protože kamarád jen poslouchal ale nakonec k tomu taky přidal ještě dalších pár rad. Nevím, jak to dělá a nemá cenu nad tím ani přemýšlet. Řekl mi : ,, V. ole. Uvědom si, že každá strana ty rozchody bere jinak. Chlap je z toho v p. či hned na začátku a ženská je v klidečku, v pohodě, neřeší nic. Ale potom se to otočí a karty se obrátí. Ženská si potom uvědomí, že se zase tak špatně neměla, že to vlastně ani nebylo tak zlý a bude se chtít vrátit. A má to tak každá, každá, KAŽDÁ! A kdyby věděla, co chce, tak si s tebou nepíše, neptá se, neřeší jak se máš, nezajímá se. Neví, co chce. NEVÍ! Ženská Ti řekne, že jde od Tebe pryč, ale vlastně nechce. Jenže už to řekla, tak jakože chce, ale pořád nechce!   "
Po tomto rozhovoru jsem se ptal několika mých známých ženského pohlaví, co je na tom pravdy a nejšpíš minimálně trochu něco určitě. Pokud si žena skutečně něco vezme do hlavy, tak ikdyby to bylo špatně, stejně si za tím stojí. Jedna známá mi dokonce řekla, že i po šesti letech stále vzpomíná na svého bývalého partnera a mého kamaráda. A že dodnes lituje toho, že spolu nezůstali a že jí to ještě po těch několika letech mrzí. Ženy jsou umanuté. A nic s nimi nepohne, byť se po čase ukáže, že udělaly chybu. Ale, jednou to bylo řečeno, tak je to,, pravda". Tím pochopitelně netvrdím, že muži jsou nejlepší na světě, to ne. Určitě se najde pár chlapských vlastnosti, které ženy přímo rozpálí do běla. A že bych jich sám na sobě taky našel několik. Bylo mi řečeno, že ženy postrádají logické chápání, řídí se emocemi, neuvažují dopředu. Pro ně jednoduše existuje TADY a TEĎ. Je jedno, že za pár okamžiků to  bude jinak, ale prostě TADY a TEĎ. A je úplně jedno, jaká je situace. Podle mě se žena vždy trefí do té nejméně vhodné chvíle. Moje zkušenost? 1. dubna = 1,, rozchod". Moje narozeniny = rozchod a konec. A popravdě, nevěřím tomu, že to je to, co skutečně chtěla. Po tolika letech člověk pozná, když mu blízká osoba lže. Jenže, kdo by jí to vymlouval, když je to TADY a TEĎ?
Na jednu stranu, něco na tom asi pravdy bude. Ale kdybych měl zajít do extrému. která žena se vrátí k chlapovi, kterej nejde pro ránu daleko, třeba? Kdo by chtěl notorického alkoholika, který denně propije sumu peněz, zatímco doma má ženu a dítě/děti? Asi je to myšleno na normální případy a normální lidi. Nechci, abyste si mysleli, že tímhle jsem si vytvořil nějákou naději, to ne. Tak naivní už nebudu a vím, kde mám svoje místo. Ale když to vezmu čistě na sebe a svoje předešlé vztahy, něco na tom trochu pravdy přece jen bude. Možná, že se všechno ukáže časem, kdo ví. Za ty roky jsem se naučil moc s dobrými věcmi nepočitat, protože kdo se moc těší, často spláče nad výdělkem, což byl i několikrát můj případ.
A tímto psaním vlastně sleduju svoje stavy a myšlenkové pochody. Což mi taky pomáhá vyrovnat se se vším aspoň trochu líp. Zabere to pár hodin času napsat takovou věc. Člověk musí přemýšlet, zapojit hlavu, mozek. Lhal bych, kdybych tvrdil, že nezabrousím na její FB profil. Ano, protože mi není ukradená. Opak lásky totiž není nenávist, ale lhostejnost. Ale tu já necítím. Ale potom si řeknu, že z toho mám stejně kulový a jen hlavu v péru, sám sobě se zasměju a život jde dál svojí cestou. A za měsíc to bude lepší a za další měsíc zase a pořád dál. Jediná věc, ze které mám strach, tak jsou Vánoce. To bude ta pravá zkouška ohněm. Ale, kvůli sobě to chci zvládnout. Chci a musím.
Omlouvám se všem, kteří tráví svůj čas nad tímto psaním, ale momentálně je to metoda, která mi pomáhá se s tím vyrovnat a třeba tohle někomu pomůže se zase vyrovnat se svým porozchodovými stavy. Možná to někoho inspiruje, dá příklad k tomu, aby nedělal stejné chyby a vyvaroval se jich. A třeba i tohle někdy v budoucnu zachrání nějáký vztah.

 

Děkuji Vám za přečtení, názory, rady, zkušenosti, za všechno.









Váš e-mail: 

Reakce čtenářů

 
06.11.2017 20:20 Uživatel: Kateřinaa
Věk:  50
Téma: Porozchodový stav mysli aneb Myšlenky odkopnutého člověka
Text uživatele: 

a) tyhle - nebo podobné - myšlenky má každý kdo dostal kopačky a kdo přitom si není vědom žádného problému v tom vztahu.

 

b) všichni, co dostanou kopačky si myslí, jak jejich pohlaví snáší rozchod hůř a jak se ten druhý bude chtít vrátit.

Kdybych dostala korunu za každý případ, kdy jsem četla nebo slyšela, že chlapi jsou po rozchodu v klídečku, ožerou se narazí si nějakou buchtu a to jim stačí a chudák ženská se trápí - blablabla - a po čase chlap přileze - což je pravý opak toho, co ti tvrdí kámoš - tak mám na slušnou večeři.

Pravda je taková, že prostě hůř to snáší vždycky ten, kdo ty kopačky dostal a kdo je nechce - a je jedno jestli je to chlap nebo ženská.

 

c) A co se týče těch návratů - jasně - někdy na to dojde, když tomu druhému ten rozchod nepřinese to, co čekal, kdy mu něco dojde, když mu ten druhý nečekaně chybí. A zase je jedno, jestli je to chlap nebo ženská, dělají to obě pohlaví. Ale spoléhat na to - nebo dokonce čekat - je fakt hloupost.

 

d) přejde to - chce to čas. Kopačky dostal snad každý a drtivá většina z nás to přežila. Přijde mi, že k tomu máš vícméně zdravý přístup, jen prostě ono to chvíli trvá i se sebezdravějším přístupem. Je to jak vyléčit se z nemoci, taky to prostě vždycky nějakou dobu trvá i když člověk dělá vše, co má.

 

e) vypsat se z toho je dobrá terapie - já psávala dopisy tomu dotyčnýmu. Naštěstí jsem je většinou neposlala, viděno s odstupem času to byly více či méně maskované výčitky a citové vydírání.

To, že to píšeš sem, je určitě lepší nápad.

 

f) a myslím, že lepší je se po rozchodu nestýkat a že když člověk nemůže přerušit kontakt, protože třeba s tím druhým pracuje a pod. , že to je horší a trvá to dýl. Jo, ono to je k nesnesení nemoct toho druhého ani vidět, ale já mám prostě dojem, že když se ty dva vidí, tak to člověka vždycky hodí o pár dní nebo týdnů zpátky v tom procesu smiřování se s tím rozchodem.

 
06.11.2017 20:24 Uživatel: Paní Colombová
Věk:  33
pani-colombova.png
500-1000
Administrátor
Téma: Porozchodový stav mysli aneb Myšlenky odkopnutého člověka
Text uživatele: 

Nedočetla jsem (což bych asi jako administrátor měla).

Nicméně - jako co pracuješ? Píšeš do novin?

Co takhle přestat žít virtuálně a začít ŽÍT? !

Vyraž ven mezi lidi, provětrej se na čerstvém vzduchu, nebo si jdi zacvičit, zaplavat… Zajdi si s kamarádem pokecat (nemusíš pít a pařit… stačí změnit ovzduší).

Zapomeň na svou bývalou (nevyšlo to poprvé, nevyšlo to podruhé… už není na co čekat), protože není zdravé tohle tvoje sebemrskačství.

hm?

 
06.11.2017 20:45 Uživatel: Motoricon
0-100
Téma: Porozchodový stav mysli aneb Myšlenky odkopnutého člověka
Text uživatele: 

Já pracuji jako technik v jedné firmě. Rád píšu a píšu hodně. Vždy mě to bavilo a baví. I v práci. Kvůli těm stavům jsem si nastavil delší pracovní dobu abych nemusel být pořád jen doma. A přes týden se nedostanu nikam, protože mám ještě další aktivity, které mi zabírají čas a den má jen, bohužel, 24 hodin. Nejde o nějáké psychické mučení. Jen vím, že mi tohle pomáhá. Nic víc. Učím se žít jinak i o víkendech, protože potřebuji zaplnit ten prázdný čas. Já vím, že tohle zažil každej, zažívá a zažije. A zapomenout jen tak nejde. Kdyby to šlo jen lusknutím prstu, klidně si vyluskám puchýře na všech prstech. Vím, že to chce čas a že to bude dobré. Říká to každej. Již jsem učinil jistá opatření. Já se chci jen vypsat. když tady čtu ty články, tak myšlenka, že v tom nejsem sám a je v tom více lidí mi to pomáhá trochu zlepšit… . vím, že netrpím sám. Ta bolest je snesitelnější. Na světě je 7 miliard lidí, ale mám pocit, že zrovna já jsem ta největší hromádka neštěstí.

 
06.11.2017 20:52 Uživatel: Paní Colombová
Věk:  33
pani-colombova.png
500-1000
Administrátor
Téma: Porozchodový stav mysli aneb Myšlenky odkopnutého člověka
Text uživatele: 

Pocit mít můžeš… ale věř, že na tom nejsi nejhůř na světě.

Jsi zdravý?

Máš kde bydlet?

Máš práci?

Máš rodiče?

Máš kamarády?

Věř, že na tom nejsi nejhůř na světě. Zkus myslet trošičku jinak. Každý den si řekni, co se ti povedlo a ne, co se ti nepovedlo… a kousek po kousku bude líp.

 

 
09.11.2017 12:41 Uživatel: Dáreček
1521657124_drek.jpg
Téma: Porozchodový stav mysli aneb Myšlenky odkopnutého člověka
Text uživatele: 

Ahoj. Já vždycky slyšela opak. Že kluk je po rozchodu vždycky v klidu, užívá si života a ženská se trápí. Je to hodně o tom, kdo se ským rozejde. Mě se osobně zatím ještě nestalo, že bych se chtěla vrátit k někomu, s kým jsem se rozešla. To, že se s tebou rozešla, znamená, že tam bylo něco, co má vážnou příčinu. V podstatě je to jedno jaká a je také jedno, jestli ta příčina byla u tebe nebo u ní.

 

Je to kvůli jinému? Tak to není spolehlivá partnerka do života, která si flirtuje s kde kým když má kluka a ty si v tom případě zasloužíš holku, která bude spolehlivější. Chce si užívat života? Tak není na vážný vztah dostatečně zralá a také tě neměla tak ráda, jak by bylo pro vážný vztah pro ní potřeba. Když tě má někdo opravdu rád a je spolehlivý, tak tě nikdy neopustí. To bohužel nejde ničím ovlivnit. Něco jí na tobě vadilo? Tak asi neuměla s tebou dostatečně komunikovat a nebo jsi měl problém to změnit ty, protože jsi prostě takový a pokud tě neměla ráda takového, jaký jsi, tak by ses trápil ne jen ted, ale třeba do konce života.  

 

Proto ti radím, nevracet se (v případě jejího zájmu), pokud nechceš do budoucna brečet znovu.  

 

Na ten šok po rozchodu který prožíváš nepomůže nic. To musí přejít časem samo. Ale někde jsem četla článek, že teď zkoumají pilulku proti zamilovanosti a zlomené srdce alt   

 

Musíš se smířit s tím faktem, že to tak prostě je, to je na tom to nejtěžší a proto k tomu potřebuješ hoooodně času alt  

 
09.11.2017 15:04 Uživatel: Dany
1526489412_mozaika_slunce.jpg
4000-5000
Téma: Porozchodový stav mysli aneb Myšlenky odkopnutého člověka
Text uživatele: 

"pilulku proti zamilovanosti a na zlomené srdce"?  

 

To je zase hloupost. Přece nebudeme polykat na úplně každou životní situaci pilulky.

 
09.11.2017 15:38 Uživatel: Dáreček
1521657124_drek.jpg
Téma: Porozchodový stav mysli aneb Myšlenky odkopnutého člověka
Text uživatele: 

Na to zlomené srdce (na tu bolest), prej nějakou pilulku už vynalezli. Asi je teď ve výzkumu alt  Lidé, kteří truchlí (at už rozchod nebo umrtí), by měli být sledování, protože je to velká zátěž na organismus a hlavně na srdce.   Hrozí vyšší riziko infarktu a lidé, kteří mají slabší srdce, tomu mohou bohužel podlehnout.   Kvůl tomu se snaží něco takového vymyslet.  

 
09.11.2017 15:56 Uživatel: Dany
1526489412_mozaika_slunce.jpg
4000-5000
Téma: Porozchodový stav mysli aneb Myšlenky odkopnutého člověka
Text uživatele: 

Tak na trauma z úmrtí už pilulky existují dávno, to je těžké období bez debat.

Týká-li se stavů po rozchodu, tam samozřejmě záleží na jedinci, jak se s tím umí či neumí vyrovnat. To také chápu. Ale neumím si představit to, že by každý člověk po rozchodu měl být sledován, neboť to je tolik lidí, že to je nemožné. Já bych byla spíše proto, aby byla věnována větší pozornost a osvěta týkající se psychického otužování lidí tak, aby věděli, jak na to, jak si v určitých životních situacích poradit, než to, aby automaticky byla k dispozici nějaká pilulka.

 
09.11.2017 18:04 Uživatel: Dáreček
1521657124_drek.jpg
Téma: Porozchodový stav mysli aneb Myšlenky odkopnutého člověka
Text uživatele: 

Máš pravdu, mě to zní také jako v hororu. Lidé, kteří jsou v nemocnici, tak se jich sestřičky často ptají  -  byl jste už na velkou? Ne nebyl, tak tu máte tabletku. Nemůžete spát? Tak tu máte tabletku. Připadá mi to už takové odličtěné. Do lidí nacpat jen tabletky a víc ne nestarat. je jim jedno, jaká je příčina - např. jídelníček.

Někde jsem to četla, že by takový lidé měli být sledováni, i když si to také nedokážu představit, jak by to mělo vypadat. Ale zátěž na organismus je to obrovský. Já jsem např. týden po rozchodu snědla každý den jednu lžičku jogurtu, víc jsem do sebe nenacpala. Malý hlad se začal trochu projevovat za týden. to jsem snědla pár čínského zelí ze salátu. kdybych tehdy věděla, že je na to prášek, tak si ho asi vemu a kdybch věděla, že to opravdu funguje, tak se dalšího vztahu tak nebojím a někoho mám. Vím, že si to zažil každý, ale pokud už máš takových těžkých rozchodů za sebou několik, tak sekneš.  

na ty těžší psychické stavy je to někdy potřeba, aby se organismus tolik nezatěžoval.

Někde jsem právě četla, že vynalezli pilulku přímo na ty rozchodové stavy, či na stavy z umrtí. Pokusím se to ještě někde najít, ale nevím jestli se mi to povede.

 

 

 
09.11.2017 18:16 Uživatel: Dáreček
1521657124_drek.jpg
Téma: Porozchodový stav mysli aneb Myšlenky odkopnutého člověka
Text uživatele: 

Tak jsem to našla:

 

https://www.prozeny.cz/clanek/lek-na-zlomene-srdce-na-svete-je-pry-prvni-pilulka-proti-bolesti-z-lasky-13609

 
09.11.2017 15:30 Uživatel: Dany
1526489412_mozaika_slunce.jpg
4000-5000
Téma: Porozchodový stav mysli aneb Myšlenky odkopnutého člověka
Text uživatele: 

1) Kdybych se chtěla s někým rozejít, nebudu to dělat zrovna na jeho narozeniny apod. , to fakt ne.

2) Ten druhý zvýrazněný odstavec o ženách, je pěkná hloupost. Opravdu KAŽDÁ žena taková není, to fakt ne.

3) Slyšíme či čteme tu pouze jednu stranu, těžko objektivně posoudit, kde se stala chyba.

4) Upřímně? Nejsem si jistá, že by mě bavil muž hodiny samo mluvící a rozebírající… Toto spíše dělávají ženy = chtějí rozebírat a řešit co a jak.

5) Všichni máme nějaké životní zkušenosti, i méně příjemné či nepříjemné, přesto, dojít k závěru, že je lepší se raději už na nic moc netěšit, to si nemyslím, že je dobrý závěr, pokud ovšem člověk nechce pouze přežívat.

 
10.11.2017 11:29 Uživatel: Tomik
Věk:  36
Téma: Porozchodový stav mysli aneb Myšlenky odkopnutého člověka
Text uživatele: 

Hodně ale opravdu hodně lidí po rozchodu trpí. Osobně jsem ovšem alergický na fráze že,, v to nejsem sám,, Čemu to pomůže?

Taky nemůžu  skoro 1/2 roku zapomenout na ex. Navíc to mám okořeněné tím že jí občas potkávám či spíše míjím pracovně. Ano, míjím protože se sní nechci bavit ani přátelit. Nějaká snaha o mluvení byla, ale z obou stran to byla křeč na ntou. A já opravdu nechci slyšet jak za pár dnů od rozchodu se dala dohromady s letitým kamarádem a jak je spokojená atd. Tedy přeloženo, jak jsem jí zklamal a jak špatný jsem.

Hrozně si přeji zapomenout a kdyby šel vrátit čas tak bych jí nikdy ale opravdu nikdy neoslovil a takto se netrápil dlouhé měsíce. Před tím než jsem jí potkal jsem byl pár let sám, a teď mám jistotu že být sám je mnohem snesitelnější než mít zlomené srdce…

 

Vaše odpověď

 
Reagujete na téma: Porozchodový stav mysli aneb Myšlenky odkopnutého člověka
Jméno: Věk:  Pohlaví: 
Datum přidání:
V rámci uchování anonymity prosím neuvádějte skutečné jméno, napište přezdívku.
Bydlím ve městě (nepovinný údaj)
Prosím používejte háčky a čárky nad písmeny. Ostatním se bude Váš text lépe číst. Děkujeme :-)
Kliknutím na imgmanager.gif vložíte obrázek  Kliknutím na link.gif vložíte odkaz na web
Ochrana proti spamu

10 nejnovějších témat v kategorii:

Hlavní nabídka

Statistiky

Jsme na Facebooku

MUDr. Zbyněk Mlčoch Alkoholik.cz Kuřákova plíce.cz Bezplatná právní poradna.cz Psychotesty on-line.cz Příznaky a projevy nemocí Rady a návody Bylinky pro všechny