Téma: Rozchod se ženatým mužem

Nemyslím si, že by toužil po tobě. Spíš mu na nevěru přišla manželka a teď má doma peklo.

Měli bychom si o tom promluvit? Pomohlo by to něčemu?

A čemu myslíš, že by to pomohlo?

Nevím, zda by mi přiznal, že má doma peklo. Spíš myslím, že to neustál citově a teď se trápí a nevím, jak mu pomoct. Určitě s tím není srovnanej.

Ano, on to neustál citově, došlo mu totiž, že si to s manželkou pokazil a teď se bojí rozvodu, dělení majetku a péče o děti. Má plnou hlavu starostí, jak si zachránit manželství.

vy z něho teda děláte chudáčka : -D On vás měl pravděpodobně jen na jedno, byť vám mohl namlouvat - a vy si to taky namlouváte - něco jiného. Teď mu na to možná žena přišla nebo mu zkrátka došlo, že nechce přijít o domácí komfort tak vás pustil k vodě.

Milenecký vztah není ok, jak z jeho strany, tak z vaší. Vím, pokud je vám 45, tak je těžké si najít muže, co by normálně vypadal, choval se a nebyl ženatý. Přesto bych radši hledala nezadané…      

Nikdo z nás u celé situace nebyl a nezná nikoho z aktérů, čili se jednoznačně nedá říci, jestli je to tak či naopak.

I muži umí mít city. Klidně mohl být do Vás zamilovaný a je nešťastný z toho, že to musel skončit, proč ne. Samozřejmě, pokud se manželka dozvěděla o nevěře, základy jejich rodiny to otřáslo.

V dnešní době je těžké se rozvádět, soudit o děti a majetek, tím může mít svázané ruce, ale i svědomí, které je svým způsobem na místě = je ženatý, má rodinu, předpokládám i děti, tzn. , že je ve svazku, ve kterém má jako muž i svojí zodpovědnost, čili těžko se bude rozhodovat pouze podle toho, jestli mu chybíte, na to je ten poměr na pomyslných vahách dost nerovnoměrný.

Vzhledem k tomu, že to je již půl roku od rozchodu s Vámi, nekontaktovala bych ho a nedělala si naděje. Kdyby chtěl a mohl ať už z jakýchkoliv důvodů, udělal by to sám.

     Když jsme si spolu začali, já jsem byla taky vdaná a moje manželství to rozbilo, myslím si, že má stejný problém, protože ty dva to prostě v tom manželství odcizí, protože jeden z nich je myšlenkami někde jinde, jinak se chová a vidí na tom druhém více chyb. Nevím, co s tím, jak mu pomoct, určitě ho to mrzí, potkávám ho…

     Ale teď nevím, co víc. jestli to, že se mnou nezůstal nebo, že mu ani jeho manželství asi nevydrží. Nechce o tom se mnou mluvit, nechce, abych to věděla. Možná si myslí, že bych tím pádem o něj měla zase zájem, ale mě je to prostě za takové situace hodně hloupé a nevím, zda bychom byli ještě po tom všem schopni být spolu.

     Paradoxně jsme teď vpodstatě oba nešťastní.  

Já si myslím, že Ti jde po tom všem co jsi dopsala o to, že bys s ním prostě ráda byla. Přesto, nechala bych to být a pokud on nechce o tom s Tebou mluvit atd. , respektovala bych to.

Já nechápu, proč si páry v manželství začínají s jinými. Je jasné, že je na světě spoustu lidí a že se do nich člověk může zamilovat. To ale neznamená, že se budou mít lépe.

Proto je lepší přece nevyhledávat situace, kdy se něco takového může stát - pokud teda člověk nechce manželství rozbít úmyslně. Samozřejmě je něco jiného, když člověk partnera v manželství už nemiluje.

já jsem v té době manžela už nemilovala, protože tam bylo fyzické násilí. Tento člověk mi neskutečně pomohl a celou dobu mě podporoval, jinak bych to asi psychicky nezvládla, pak přeskočila jiskra …

Tak to chápu, od takového člověka co nejrychleji pryč. Jakmile se jednou ve vztahu vyskytne fyzické násilí, tak je nejlepší ihned utéct.

Ani v opilosti by to neměl chlap udělat. Prostě za žádných okolností. A pokud ještě chlastá, tak tím tuplem odejít.