Téma: Rozchod s přítelkyní, pořád na ni myslím. Lásku už nikdy nepotkám.

19.11.2017 18:36
Uživatel: filipino1234
Věk:  21
Odpovědí na téma: 13
Text: 

 Ahoj. Potřebuju se s něčím svěřit a nevím kde jinde.

 

Měl jsem přítelkyni - necelý rok, asi 10 měsíců (vím, že je to málo, ale jednalo se o můj nejdelší vztah v životě). Moje předchozí vztahy byly spíš takové platonické, případně založené spíš na sexu než na nějakém porozumění. S přítelkyní jsem se seznámil na škole, na jedné „party“ přeskočila jiskra a od té doby jsme nějak automaticky byli spolu. Psali jsme si obden každou blbost co nás napadla (jsem v tomhle asi divný, ale mě vážně si baví psát s ženou, pokud jí mám rád), rozuměli si ve všem – rádi jsme chodily na výlety, do kina a obecně jsme v tomhle byli hodně sladění, že jsme si bez problémů vymysleli plány co budeme dělat. Pomáhal jsem jí i s věcmi ve škole a tak. Klapalo to i v sexu který jsme měli 2x-3x do týdne, jakmile byla příležitost. Občas méně, ale opravdu jsme se chtěli a přišlo mi, že nás to oba bavilo. Mohli jsme mluvit skoro o čemkoliv. Mimo to – bydlela 5 minut ode mě. Trávila ráda čas i s mými přáteli. Takhle to šlo asi celých 8 měsíců a nenarazili jsme na žádný problém. Po osmi měsících se odstěhovala na opačný konec Prahy, měla to tak blíž do práce i do školy, plus se k tomu s její spolubydlící rozešel přítel a chtěla s mojí přítelkyní trávit pak daleko více času. I tak to dál ale šlo docela dobře ještě měsíc, i když se snižovala frekvence sexu, a to mě bohužel štvalo. Ke konci vztahu jsme sex neměli celé dva měsíce a když jsem to chtěl řešit, vypadlo z ní pouze že se jí nechce a že naléháním jí to jen znechucuji. Mojí chybou bylo asi to, že jsem jí to trochu nutil, vyčítal, měl sarkastické poznámky (ale obecně jsem člověk který je takový „popichovačný“, a mám dost svérázný škodolibý smysl pro humor, snažím se s tím pracovat ale holt občas mě kvůli tomu někdo i nenávidí…).

I tak ale vztah po tom, co nebyl sex šel dál. Jeli jsme na společnou dovolenou, kde jsme zažily spoustu legrace, a já se ve vztahu vážně snažil – i když to může říct každý chlap. Nosil jsem jí občas něco dobrého co měla ráda nebo kytku, dárky k narozeninám / svátku vybíral opravdu pečlivě (věděl jsem co jí zajímalo nebo si opravdu přála) a i výlety a rande plánoval podle toho co bych chtěl dělat nejen já, ale i ona.

Měsíc před rozchodem ale vše bohužel začlo mít špatné obrátky. Nechtěla už trávit čas s mými přáteli, takže nějaké společné akce přestaly existovat – šla se mnou pouze samotným. Pak jsem si všiml, že jednak měnila postupně svůj vzhled (a přišlo mi že to nedělá kvůli mně, spíš jako kdyby byla „na lovu“), a samozřejmě stále nebyl sex. Bohužel mi občas ruplo v bedně a já jí to vyčítal. Následovaly týdny, kdy místo se mnou na určité akce chodila radši se svojí spolubydlící a já začal mít pocit, jak kdybych se o svou přítelkyni s někým dělil. Nechtěla u mě už ani spát. Co jsem zase pak asi zkazil je to, že jsem jí tohle zase vyčetl. Ale už jsem vážně nemohl dál, chtěl jsem prostě jen vztah kde by se mnou někdo trávil čas a měl i sex. (viděli jsme se všehovšudy průměrně 2x týdně, a naštvalo mě když něco zrušila nebo se mnou byla chvíli předtím než šla za kamarádkou). V sexu jsem se taky snažil, aby z toho měla něco i ona, nechtěl jsem žádné jak se říká „šup šup a hotovo“.  

Každopádně jsem všechny tyto problémy chtěl řešit a vztah zachránit. Ke konci mi přišlo, že by to možná zachránit šlo. Měli jsme pak rande, kde jsme se k sobě vcelku měli ale na konci rande jí jakoby přeskočilo a během 15 minut náš vztah prostě ukončila.

Po týdnu jsem jel za ní přes celé město s pugetem růží. Nenechala mě ani domluvit a kytky si nevzala. Řekla, že jsem sobecký a zlý, a že mě nemůže milovat.

Už je to necelé dva měsíce po tom, co jsme se rozešli a mě neustále v hlavě běhají tyto myšlenky:

1.        Co když už nepotkám nikoho takového, s kým bych si tolik rozuměl, měl ji rád a podobně? Vážně mám pocit, že ona je „ta pravá“. Všechny ostatní ženy mi oproti ní přijdou nudné, nezajímavé, nemám si s nimi tolik co říct jako s ní.

2.        Co když jsem prostě vážně sobecký a zlý člověk? Co když jsem prostě tak špatný, že mě ani nikdo chtít nebude a žádné štěstí mě nečeká? Vím, že jsem v tomhle posledním vztahu chyby dělal, ale zároveň jsem myslel, že jsem nebyl špatný přítel…

3.        Co když už nepotkám žádnou ženu se kterou bych mohl cestovat, pak se usadit, založit někdy v budoucnu rodinu (teď nechci, jsem mladý, ale vím, že jednou bych určitě chtěl)? Jsem obecně takový stydlivější typ, co říkají kamarádky nejsem ošklivý (i když moc nesportuju, spíš se věnuju práci a koníčkům jako hraní na hudební nástroje, čtení, výlety) ani při těle, ale prostě nemám rád takové to cílené balení žen, že „jdu někoho sbalit“. Vždycky jsem spíš potkal někoho náhodně, ta dotyčná mě zaujala a já se pak dokopal k tomu abychom to dali dohromady, když jsem cítil zájem i z druhé strany. Bohužel, pracuji v IT a tam asi nikoho nepotkám. Školu dokončuji tento semestr a chodím tam jen jednou týdně za vedoucím bakalářky, už tam asi taky nemám tolik kde někoho potkat. Do společnosti občas chodím, snažím se chodit skoro kamkoliv kam mě někdo pozve, ale vesměs je to pánská společnost, protože spoustu přátel mám právě z práce či školy. Mám i pár kamarádek se kterými občas jdu na kafe, ale s těmi jsme si navzájem spíš takové vrby než že by tam něco mohlo vzniknout. Prostě se bojím, že už mi osud všechny šance na lásku vzal a že nic nepřijde. Že to už přišlo několikrát, ale vždycky jsem to zkazil.

4.        Myslím na to co dělá, jestli se třeba nevrátí, protože to co jsem k ní cítil bylo fakt osudový…

5.        Myslím neustále na ní, jaké by to bylo kdybychom ještě byli spolu. Dokonce i na sex s ní, protože jak někde vidím zmínku o sexu nebo erotickou scénu tak si vzpomenu na to jaký to bylo s ní.

 

 

Život jde sice dál a když jsem někde a dobře se bavím, zmizí to. Jenže pak přijde chvíle, kdy jsem sám, pracuju nebo jedu někam metrem a zase nad ní přemýšlím. Nevím, jak se toho zbavit, a přijde mi, jako kdybych už nikdy neměl být šťastný a že navždy ze mě bude jen muž, který bude myslet na to, že nejlíp už bylo a že si svůj sen a pevném vztahu za který budou oba bojovat a třeba založí i rodinu nikdy nesplním. V ostatních oblastí života – práce, škola, přátelé, se mi daří, ale přijde mi to všechno zbytečné, pokud se mám z toho všeho navždy radovat jen já sám. : / Nemám z ničeho pořádně radost, co mě opustila a nevěřím, že by se nějaká nová objevila.

Odpovědět
To se mi líbí    To se mi nelíbí   
Stránka otevřena 1081x  | 
Původní název příspěvku před úpravou administrátorem: Co mě opustila nevím jak dál
Váš e-mail: 

Reakce čtenářů

 
19.11.2017 18:56 Uživatel: Paní Colombová
Věk:  33
pani-colombova.png
500-1000
Administrátor
Téma: Rozchod s přítelkyní, pořád na ni myslím. Lásku už nikdy nepotkám.
Text uživatele: 

Ahoj, přečti si to po sobě ještě jednou. a možná tě to trkne. a při tom čtení se zaměř na to, co dělala pro ten vztah ona… a pak tě možná napadne, že ona nebyla ta pravá.

 
19.11.2017 19:11 Uživatel: filipino1234
Věk:  21
Téma: Rozchod s přítelkyní, pořád na ni myslím. Lásku už nikdy nepotkám.
Text uživatele: 

Děkuju za radu - já nějak zjišťuju, že minimálně určitou dobu vztahu na mě asi docela kašlala, ale pak mě vždycky myšlenky strhnou do kolotoče kdy si nadávám, že jsem se nechoval líp…

Prostě - rozumově nějak vím proč to skončilo a dokážu si to odůvodnit, ale je to jak na houpačce, chvíli tomu věřím, a pak se zase obviňuju.

 
19.11.2017 19:14 Uživatel: Paní Colombová
Věk:  33
pani-colombova.png
500-1000
Administrátor
Téma: Rozchod s přítelkyní, pořád na ni myslím. Lásku už nikdy nepotkám.
Text uživatele: 

Dej tomu čas…

kdyby byla ta pravá, tak jste spolu doteď.

Hlavu vzhůru, bude líp.

A ona každá zkušenost tě někam posune, aspoň víš, co bys v příštím vztahu dělat měl, co bys dělat neměl… a jak by se měla či neměla chovat tvá případná další přítelkyně. A to je fajn vědět.

 
20.11.2017 13:16 Uživatel: NilClass
Věk:  32

Město:Praha

100-500
Téma: Rozchod s přítelkyní, pořád na ni myslím. Lásku už nikdy nepotkám.
Text uživatele: 

Někdy bych chtěl mít vaši jistotu, že "kdyby byla ta pravá, tak jste spolu doteď". Na tuhle hlášku jsem vyloženě alergický. Já třeba tu svou pravou potkal, krátce byla mou přítelkyní, a přesto spolu nejsme.

 

A ačkoliv mě skoro nikdo nezná, skoro každý si je "jistý", že tu pravou teprve potkám, že tohle ta pravá nebyla. Případně že mě měl ten vztah něco naučit. Děkuji pěkně, naučil, poznal jsem… že jsem k ničemu, pro vztah nevhodný, "nemužný", nudný a neschopný.  

 

Antidepresiva mi nepomáhají, terapeut mě nechápe, ráno začínám zoufalým pláčem, protože si nedovedu představit, jak přežiju další den, a přesto mi lidé říkají, že je všechno super, v pořádku, že mě ještě všechno čeká. Hlupáci, kdyby jen věděli, asi se budou dost divit.

 

Alternativně by mi lidé chtěli rozbít pusu, poslat mě do kamenolomu, tam bych prý na deprese zapomněl. Výborná myšlenka.  

 
20.11.2017 20:19 Uživatel: Paní Colombová
Věk:  33
pani-colombova.png
500-1000
Administrátor
Téma: Rozchod s přítelkyní, pořád na ni myslím. Lásku už nikdy nepotkám.
Text uživatele: 

A jak dlouho chodíš na terapii? Terapie někdy nezabere hned, počkej za pár měsíců či let. a pak budeš vědět.

 
22.11.2017 14:05 Uživatel: NilClass
Věk:  32

Město:Praha

100-500
Téma: Rozchod s přítelkyní, pořád na ni myslím. Lásku už nikdy nepotkám.
Text uživatele: 

Raději nebudu plevelit cizí téma, zkusím opět napsat své vlastní, jak budu moci.

 
19.11.2017 19:11 Uživatel: Dany
1526489412_mozaika_slunce.jpg
4000-5000
Téma: Rozchod s přítelkyní, pořád na ni myslím. Lásku už nikdy nepotkám.
Text uživatele: 

"… nevěřím, že by se nějaká nová objevila… "

No, a to je základ všeho. Myšlenka v hlavě. Když nebudeš věřit tomu, že potkáš jinou, nestane se to, a opačně. A to neplatí pouze ve vztazích, ale obecně vůbec.

Jinak, myslím si, že se už nevrátí, a také nemá smysl myslet nad tím, co by bylo kdyby… atd.

Máš v celku zajímavé koníčky, i když uznávám, že v dnešní době ne pro každou slečnu Tvého věku, ae jsou i takové. Tak nechoď někam jenom s klukama, ale najdi si i místa, kde jsou i slečny/ženy.  

Potkáváš je denně všude kolem sebe mimo domov a práci, číst můžeš chodit i do veřejných knihoven, na výlety můžeš volit akce, tam také nebudou jen muži atd. Prostě si zkus i sám najít nějaké aktivitiy mimo domov, a nečekej pouze na to, až Tě někdo někam pozve, kdy vesměs je to pánská společnost.

No, a jaký jsi, jestli jsi opravdu zlý a sobecký, to musíš vědět sám, neznám Tě, někdy ano, ale ne vždy písmenka napoví vše. Jediné, co vím, tak ten svérázný škodolibý humor opravdu někdo nemusí, stejně tak nějaké větší naléhání, vyčítání atd. Ale to si myslím, že v tomto případě nehrálo roli, že by ke konci z její strany došlo tak jako tak.

Pak také v tomhle věku je ještě zcela normální, že prostě vztah nebude zrovna ten poslední. Všechno se u vás ještě mění podle nejrůznějších okolností, psychicky, fyzicky, duševně… Ještě hledáte sebe, svojí životní cestu, sny, přání, touhy, cíle atd. , je to takový přirozený vývoj, kdy buď se partneři o to více sbližují, nebo naopak je to všechno začne rozělovat. Tím ale život nekončí. Stále ho máš/máte před sebou a je na co se těšit, na cokoliv, na kohokoliv. Takže, nevěš hlavu, když budeš chtít a věřit, přijde to, co si přeješ, i nová partnerka 

 

 
19.11.2017 19:19 Uživatel: filipino1234
Věk:  21
Téma: Rozchod s přítelkyní, pořád na ni myslím. Lásku už nikdy nepotkám.
Text uživatele: 

Děkuj za příspěvek, moc mě potěšil
Snažím se obecně rozšířit pole působnosti - právě třeba chodím si číst aspoň do kaváren, čítáren, ať s tím nejsem jen doma. Snad jednou jak píše začnu věřit, rád bych - a snad to časem dokážu a všechno zas bude dobré.

Já si v racionálnějších chvílích říkám, že jsem mladý a neměl bych tohle vůbec řešit - ale nějak to na mě prostě jde a nemůžu si pomoct. Holt jsem byl opravdu zamilovaný : / Což možná ještě jsem, do té představy co už nebude.

 
19.11.2017 19:44 Uživatel: Dany
1526489412_mozaika_slunce.jpg
4000-5000
Téma: Rozchod s přítelkyní, pořád na ni myslím. Lásku už nikdy nepotkám.
Text uživatele: 

Nemáš srdce z kamene, tak je jasné, že to prožíváš a ještě prožíváš, to znám ze života vůbec (z různých životních situací)  

Ono ale všeho moc škodí, i toho truchlení, to myslím i obecně. To jsem někdy dělávala také, občas se mi to stane ještě i teď, ale ve výsledku stejně přijdeš na to, že si tím člověk jen sám sobě ubližuje, psycicky i fyzicky. Tím samozřejmě nechci říci, že má člověk začít mít srdce z kamene, to vůbec ne. Čili, odžít si i nepříjemné věci ano, ale zároveň se v tom moc dlouho neutápět, jakoby to neživit v sobě dál a dál.  

Prostě včas se zvednout, dokud to samo a s naší pomocí ještě jde alt 

 
19.11.2017 20:39 Uživatel: filipino1234
Věk:  21
Téma: Rozchod s přítelkyní, pořád na ni myslím. Lásku už nikdy nepotkám.
Text uživatele: 

Já to moc dobře vím - hlavně tím, že na tohle moje truchlení doplácí třeba práce nebo škola - prostě se jim věnuju méně, nemám chuť. Ale snažím se s tím bojovat, a jednoho dne zas snad bude všechno alespoň v normálu, pokud ne lepší.  

 
20.11.2017 15:49 Uživatel: Medvídek 95
Věk:  22

Město:Praha

0-100
Téma: Rozchod s přítelkyní, pořád na ni myslím. Lásku už nikdy nepotkám.
Text uživatele: 

Lásku určitě potkáš. Třeba to nebude hned teď, ale za 5 let, ale sám nezůstaneš. Co se týče té dívky, z tvého příběhu bych řekla, že tě tak trochu zneužila a pak odkopla.

Klidně mi napiš soukromou zprávu, kdyby jsi se potřeboval ještě vypovídat. Zatím se drž.

 
12.02.2018 10:33 Uživatel: Taurenec
Věk:  19
Téma: Rozchod s přítelkyní, pořád na ni myslím. Lásku už nikdy nepotkám.
Text uživatele: 

Milý filipíne,

 

nejprve ti chci poděkovat za tvou odvahu svěřit své problémy nám, uživatelům serveru mojestarosti.cz  a ne záchodové míse. I když záchodová mísa je z hlediska informační hodnoty ekvivalentní k zdejším příspěvkům, rozhodl jsem se tě zeptat, proč se nám svěřuješ s něčím, co již sám přece dobře a nejlépe víš? A sice, že již nikoho nenajdeš, jak jsi sám prostě vyjádřil v názvu tvého vlákna.

 

S pozdravem - místní radič a dobrá duše


Uživatel zablokován

 
12.02.2018 15:43 Uživatel: Dáreček
1521657124_drek.jpg
Téma: Rozchod s přítelkyní, pořád na ni myslím. Lásku už nikdy nepotkám.
Text uživatele: 

Ahoj, jsi ještě mladý, je ti 21 let. Ještě ve svém zivotě potkáš hodně lidí. I když to může trvat několik let, tak ta jiskra  jednou zase preskoci ať chceš, nebo ne.  

 

Víš kdy poznáš, že je, a nebo to byla ta pravá? Až ti bude třeba 80 let a ta žena stále bude sedet vedle tebe. Nebo si v 90ti letech řekneš: ano, to byla ta pravá, ta byla semnou nejdéle alt 

 

Každý si po rozchodu automaticky myslí, že už nikoho nepotká. Je jen otázka času, kdy zjistíš, že jsi na omylu alt 

 

Ta holka, která ti dala košem, nebyla pro vztah buď zralá, a nebo je pro dlouhodobý vztah nepouzitelna, protože je sobecká a skočí do postele s každým, kdo na ní zamrká. Asi flirtovála s kde kym, i kdyz s tebou chodila a tak se ji to vymklo rukou. Aspon z tvého psaní mi to tak pripada.   Musis se vybrecet nad její nezralosti.     Za čas se na ten vztah podíváš jinak, objektivněji a pak budeš tomu spíše rád. Časem si najdeš holku, která bude také vracet, ne jen brát.  

Vaše odpověď

 
Reagujete na téma: Rozchod s přítelkyní, pořád na ni myslím. Lásku už nikdy nepotkám.
Jméno: Věk:  Pohlaví: 
Datum přidání:
V rámci uchování anonymity prosím neuvádějte skutečné jméno, napište přezdívku.
Bydlím ve městě (nepovinný údaj)
Prosím používejte háčky a čárky nad písmeny. Ostatním se bude Váš text lépe číst. Děkujeme :-)
Kliknutím na imgmanager.gif vložíte obrázek  Kliknutím na link.gif vložíte odkaz na web
Ochrana proti spamu

10 nejnovějších témat v kategorii:

Hlavní nabídka

Jsme na Facebooku

MUDr. Zbyněk Mlčoch Alkoholik.cz Kuřákova plíce.cz Bezplatná právní poradna.cz Psychotesty on-line.cz Příznaky a projevy nemocí Rady a návody Bylinky pro všechny