Téma: Rozed - ano nebo ne? Přítelkyně se chce usadit a založit rodinu, já ne.
Ahoj všem,
mám celkem zásadní problém a pořád se nemůžu rozhodnout, jak se k tomu postavit.
Jsem tři roky (2012-2015) s jednou slečnou a cca dva roky (2013-2015) spolu bydlíme. Vždycky jsem si myslel, že je ta pravá, protože je prostě hrozně super a svou povahou, zájmy, pohledem na svět, vzhledem a tak absolutně odpovídá mojim představám. Je milá, hodná, krásná, skvělá, v posteli to klape - prostě sen. I po té době se máme oba moc rádi, nikdy nebyl žádný závažnější problém.
Má to samozřejmě jeden háček. Je starší. Ne o moc, zhrua o rok a půl, ale v našem věku (já 22, ona 24) se to hrozně projeví a ona má prostě jiný priority. Navíc je z malý vesnice, kde to prostě funguje jinak než já jsem zvyklý z velkoměsta. Ona vidí všechny svoje kamarádky z dětství, jak se vdávají mají děti, usazují se. A ona má pocit, že už by se taky měla nějak usadit. Částečně se už vyblbla dřív, částečně to asi nemá zapotřebí.
No a to je ten problém. Já se na něco takovýho prostě necítím. Nechci se za rok oženit, za tři mít děti a pak až do smrti splácet hypotéku. Cítím se, že mě to hrozně svazuje.
Když jsme se o tom někdy bavili, tak ona to chápe tak, že chci být každý večer s jinou a každou noc se do rána ožírat. Ale mě by spíš stačilo občas někam jít, aniž bych neřešil, že musím být doma do půlnoci (beze mě se jí blbě spí/má o mě strach), občas uspořádat pořádný tah s kamarády (nemá ráda, když se víc opiju - podotýkám, že třeba dvakrát za měsíc, ne 5x za týdne), dělat si kdy chci co chci (je to prý přece i její věc, když se mnou žije) nebo se ze dne na den sebrat a jet na dovolenou (mám přece nějaký povinnosti).
Abyste to pochopili - já jí to nevyčítám, každý máme nějaké priority a ona je holt taková, že z těchlech svých nesleví. Promluvit si o tom moc nejde, protože přes tohle pro ní asi nejede vlak (a já to do určité míry repektuji).
A teď moje dilema -
a) když se s ní rozejdu, tak se budu možná chvíli cítit ok, ale mám pocit, že si to dlouhodobě neobhájím. Je to zatím jediná holka se kterou vím, že bych mohl vydržet celý život. Takže se bojím, že si to začnu vyčítat a budu to brát jako obrovskou chybu, že jsem pro trošku toho blbnutí zabil jinak ideální vztah. Navíc jí mám upřímně rád, nechci jí ublížit (ani sobě)
b) když s ní zůstanu, tak asi jednou budu rád, ale bojím se, že teď to pro mě bude těžký a jednou pak budu litovat. A říkám si lepší, že lepší začít blbnout teď než ve čtyřiceti
A teď co s tím?
(0 lidí)   (0 lidí)  
Stránka otevřena 2897x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Tak jak popisuješ svojí holku, tak to zní jako poklad, který se jen tak nevidí.
Pravděpodobnost, že najdeš někoho, s kým si BUDETE vzájemně takhle rozumět se limitně blíží nule. Víš, ono takhle skvělých žen není moc. Ve 22 se člověku se jeví, že má celý život před sebou, což je pravda, ale do toho celého života se nepočítá čas na hledání partnera. Ten tak nějak není nekonečný.
Já osobně si nemyslím, že to, čemu ty říkáš svoboda bude mít pro Tebe takovou cenu i za 8 let. Přesně za 8 let budeš chtít ženu, kterou popisuješ. A ona nemusí být. Nemusí být už žádná podobná.
Nejsem na Tvém místě, ale pro mě jsou důležité 3 otázky, na které bych si odpověděl.
1. Je to žena, se kterou chci mít děti?
2. Je to žena, za kterou jsem ochoten položit život?
3. Je to žena, se kterou bych chtěl strávit stáŕí?
Pokud jsi na všechny 3 odpověděl ANO, pak bylo šílenství ji nechat jít jen kvůli DOČASNÉMU pocitu svobody. Protože znovu: Ve 22 čas plyne jinak a věci vnímáš jinak. Hodnoty i priority jsou jiné. Ale tohle všechno se pro Tebe změní již za 8 let a to bez ohledu na to zda to chceš nebo nechceš, zda tomu věříš nebo nevěříš.
Tak dobře zvažuj.
Protože, alespoň podle toho co píšeš, našel jsi poklad a chceš ho vyměnit za pivo.
A ono je málo žen, které mají rády, když se jim muž opije. Ono 2x za měsíc není moc, to vůbec ne, ale ono Tě i toto přejde za chvilku. A jiná žena by to mohla snášet mnohem hůř než ta Tvá teď.
Na druhou stranu. Velký problém je, že ženy se mění svatbou a prvním dítětem. Něco jako když sepneš nějaký magický spínač a bum, máš doma někoho jiného.
Takže cokoliv předpovídat je těžké.
PS: Blbnout můžeš i ve 40, 60, 90, 110. Na blbnutí limity nejsou. Problém je jen ten, že čím je člověk starší, tím je těch lidí, kteří s tebou budou chtít blbnout méně.
Díky za názor. Nevím, jestli je to poklad, ale moc fajn slečna to rozhodně je a já si na ní nestěžuju. Soužití má svoje háčky (je na mě hodně fixovaná a nepřímo mě nutí trávit s ní fakt hodně času a zanedbávat jiný věci - to s tím blbnutím a kamarády koneckonců souvisí), ale v běžném fungování je zlatá.
Aby bylo jasno - já nemám nejmenší pochybnost, že mě časem takovéhle choutky přejdou, sklidním se, budu se chtít usadit, mít děti a všechno. Problém pro mě je ten, že jsem si to všechno představoval třeba tak za 5 let a ne teď. Vždycky jsem si říkal, že až půjdu na vejšku, tak to bude ta etapa, kdy se vyblázním a tak a pak přijde ten 'reálný život'. práce, rodina, děti a tak A moc si nedokážu představit, že to najednou bude teď.
Potkat takovou holku za pět let, tak samozřejmě neváhám. Problém je prostě ten, že v běžným fungování, když oba sedíme doma, tak je to super, ale o životě máme rozdílný představy. A není to jen o pivu, je to třeba o tom, že já chci hodně cestovat a ona takovou potřebu nemá. Je to o tom, že jsem přišel o většinu kamarádů, protože ti prostě žijou životem, který mi přítelkyně neschvaluje.
Já nevím, jak jste to třeba chlapi měli po tý dvacítce vy a jestli jste se rovnou cítili na ženění, děti a tak. Jestli to třeba nevidíte jen z toho Vašeho pohledu, kdy jste už trochu starší a máte zase jiný hodnoty.
Ale každopádně díky za rady, vážím si jich.
No, ta komunikace u vás trochu problém asi bude z obou stran flacku, protože Tvůj původní příspěvek s dotazem, na který jsem reagoval primárně, vyzníval zcela jinak, než to, co uvádíš teď.
Takže je na čem pracovat i z Tvé strany.
Nicméně, teď jsi doplnil hodně důležitých info, které jsi původně vůbec neuvedl a které samozřejmě ručičky vah mírně kloní jinam.
Pokud se vaše představy o životě tak zásadně liší a diskutovali jste o tom a nejste ani jeden schopni a ochotni udělat kompromis, pak stojí na zvážení, zda ten život bude ideální nebo ne.
Nás tu o tom, jak je skvělá nebo hrozná přesvědčovat nemusíš. To my bohužel nemůžeme posoudit, protože jí neznáme osobně a jak vidíš, slova toho moc jasného neřeknou.
My Ti jen říkáme, i jak kolega Ex potvrdil má slova, že skvělé ženské nerostou klem cesty (źivotem) a nemůžeš si jen tak někde odskočit a udělat přestávku a pak se vrátit a najít nějaký lepší model. Takových žen prostě tolik není. Možná jedna nebo dvě za život.
Možná by pro Vás lepší dát si pauzu. Pokud můžeš cestovat, tak si udělej cestu na 3 měsíce. Jdi pryč a hodně daleko. To dá Tobě i jí zcela novou zkušenost a novou perspektivu pohledu.
Budete mít oba víc než teorii – praktickou zkušenost. A 3 až 6 měsíců zase není tolik, aby jste něco pokazili. Prostě si to zkuste a oba uvidíte, jaké to je, když je jeden bez druhého.
My to samozřejmě vidíme jak z pohledu Tvého, protože nám už 22 bylo, tak z pohledu po 30-tce, protože tolik nám je. Proto říkáme to, co říkáme a ano, s příhlédnutím na to, že ve 22 jsme to měli stejně jako Ty. Jen cestou jsme nasekali spoustu chyb (které Ty máš před sebou) nebo nám "osud" milované bytosti vzal i když my to chtěli jinak.
A samozřejmě, kdyby měl kdokoliv jistotu, že za 5 let najdeš jinou a lepší, každý by věděl co má dělat. Ale kouzlo života by se ztratilo. Vědět vše, nemělo by smysl život žít.
Mimochodem: ten reálný život, který čekáš, že přijde někdy po nějaké době, nebo za nějakou metou, tak právě ten Ti již začal před 22 lety.
Jen jsi, si toho nevšiml, protože pořád čekáš, že něco dalšího přijde.
Neexistuje žádná další zázračná ani magická hranice, která dělí starý a nový život. To co máš teď je to vše co máš.
Žádná radikální změna nečeká za žádným rohem. Jen to, co si teď sám zasadíš, jen to bude POMALU A PLYNULE růst směrem, kterým to zasadíš.
Nic víc. Nic míň.
Zapomněl jsem říct jednu důležitou věc. Klíčem k spokojenému a bohatému vztahu je komunikace.
Pokud máš problém nebo žádost, před tím, než bys to řešil radikálně, promluv si s ní, jako s partnerem a požádej jí o pomoc při řešení. Od toho partnerství je a to bez ohledu na bizarnost nebo závažnost požadavku.
Vysvětli jí, nebo lépe řečeno ujisti jí v tom, co k ní cítíš a požádej jí o to co potřebuješ. Řekni jí, co se stane, když Ti poskytne co potřebuješ a co se stane, když Ti to neposkytne.
Aby to bylo fér, začni tím, co uděláš Ty pro ní, když Ti ona dá to, co potřebuješ Ty.
Každý prosperující vztah funguje na principu, že nejdříve Ty nabídneš protějšku něco hodnotného, ale bez nároku na odměnu a pak ti to protějšek MOŽNÁ oplatí.
odpovídal jsem na to dole, ale:
Ta komunikace je problém. Já nejsem blbej, primárně se to snažím řešit s ní, ale tohle u nás doma není téma k řešení, přes to prostě nejede vlak. Jakmile já chci mít možnost pomout něco volněji (někam jít, něco dělat, něco do budoucna naplánovat jinak), tak se to dostane do fáze kdy ona řekne "buď tohle a nebo já".
Víš, podle toho popisu mi zas tak skvělá nepřipadá, ale chápu, že já s ní nežiju a nemám tvoje hodnoty.
Ale pokud je to " jen takhle a jinak ne" a tohle je moje hodnota" a bu´d tohle anebo já", tak moc tlačí na pilu.
Chce uhnat takhle mladýho kluika do chomoutu, chce aby byl doma, chce aby s ní trávil hodně času. a co třeba tvoje potřeby, ty jsou jí fuk? Opravdu tak strašně ohrožují její život, nebo jen chce mít nad vším kontrolu?
Nezlob se, ale zvolni. A´t klidně dál vyhrožuje, ono možná, že je pes, který jen štěká, a le nech ji vyštěkat.
Snad nemá ráda chlapa jen když je po jejím. Proč se rozcházet, to je zybtečné, ale taky proč se nechat tlačit do kouta. jste na to va, ona není tvoje matka.
Tohle je podle mě zásadní okamžik Vašeho vztahu, který rozhodne o tom, bude-li trvat dál. Není možné, aby jen jeden určoval pravidla a hranice a nerespektoval zájmy a potřeby druhého ve smyslu: "buď tohle a nebo já" + druhý se jen přizpůsoboval = to vše bez vzájemné komunikace, kompromisů a dohod. Myslím si, že je nejvyšší čas, aby jsi se začal chovat více jako muž - nevzdával se svých kamarádů, zájmů, koníčků atd. Toto by mělo být vyváženo na obou stranách, což u Vás evidentně není. Proto jsem výše psala, že: "Jak to tak čtu, tak to není o vzájemné dohodě a plánování Vás obou, ale je to jednostranné. V tom vidím velký háček i do budoucna, že nebude ochotná k dohodě a kompromisu nikdy, když to má tak jednoznačné a jednostranné všechno teď."
A tak mě v této souvislosti napadá, není také příčina tohoto chování přítelkyně v tom, že má takovýto vzorec chování okoukaný a převzatý od své matky, tedy od jejich rodičů? Nerozhoduje a neřídí tam takto vše její matka ve vztahu k jejímu manželovi, otci Tvé přítelkyně?
Věk: 32
Pokud vnitřně cítíš - je to ta pravá, tak proč se proboha rozcházet? To je naprostá hovadina. Pokud už spolu normálně bydlíte, tak už částečně usazený jste. Na rodinu se teď necítíš - neznamená, že za třeba 3 až 4 roky nebudeš mít jiný názor. Na rovinu ti řikám, že holek je mnoho (na pobavení), ale takovou pro život, která ti bude opravdu vyhovovat je velice těžké najít. Vím o čem mluvím, já sám s tím bojuju dodnes.
Věk: 41
No jo chlapi… Máš ženskou, kterou by Ti hohle někdo závidět, tak si ji hleď. Základem dobrého vztahu je komunikace, tak to neřeš v diskuzi, ale s ní. Ale opatrně, aby si to špatně nevyloložila. To víš my ženy tak nějak k mateřství tíhneme. Zkus jí vysvětlit, že ji miluješ a nechceš o ni příjt, ale nejsi ještě připraven být tátou. (teda jestli to tak cítíš)
tak ono to není jen o dětech, ale prostě o té celé perspekivě. Chci lítat po světě, zažít toho co nejvíc, být pořád někde, nesedět na zadku, poznat hodně lidí a ona to má prostě jinak. což já respektuju, ale moc nevím, jak z toho ven. Protože ona to tak má prostě nalajnované a přes to nejede vlak a cokoli já řeknu a naznačím, tak ona si přebere strašně do extrému (typický příklad "já bych občas rád zašel s klukama do hospody" - "tak když máš potřebu neustále někde chlastat, tak to spolu nemusíme být, to já nechci"). Prostě chce žít přesně ten svůj naplánovaný život.
Platí součet toho co jsem psal před tím ve svých příspěvcích.
Nemá smysl, abys pro ní obětoval život, pokud ona nestojí o život s Tebou nebo není ochotna Ti umožnit kompromis. Jsi moc mlád na to, abys ses usadil a pokud to ona nechápe, musíte si prožít oba něco nového, něco co je za hranicí teorie.
Naplánuj si tu cestu a odejdi.
Protože Ty máš před sebou dvě dobré možnosti. Dobrou ženu nebo vzrušující život. To co je pro Tebe důležitější si vyber. Na rozdíl od většiny lidí máš docela štěstí, že si to můžeš velice lehce vyzkoušet, nabýt zkušenost a rozhodnout se pak. Rozhodnutí nemusíš činit dnes ani zítra. Nejlepší rozhodnutí dělají lidi tehdy, když mají zkušenost. Jdi a prožij ji.
PS: Do kamarádů si nenech nikdy mluvit. Žádná žena nemá právo rozbíjet kamarádské vztahy. Na druhou stranu ženy mají dobrou intuici na lidi. Pokud ji nezneužívají, je dobré ověřit si, co Ti radí o druhých lidech. Ale nesmíš všemu slepě věřit, dokud nemáš ověřeno, jak to žena myslí.
souhrnná reakce:
tak já nepsal, že se o tom nebavíme. Ale samozřejmě rezervy jsou určitě i z mojí strany, o tom žádná a jak už jsem - necítím to jako nějakou křivdu a z ničeho jí neobviňuju.
Děkuji za rady, ta pauza (opravdu a upřímně míněná jen pauza) mi přijde fajn. Mám prostě strach, že pro 'vzrušující život' přijdu o super holku a budu toho litovat, ale když tu možnost a prostředky na to si to vyzkoušet mám, tak bych pak zase litoval, když si to nevyzkouším. Tak uvidíme.
Přesně tak.
Vy si tou odlukou oba vyzkoušíte, jaké to je žít ty životy, které teď nemáte, ale sníte o nich.
Pak se možná utvrdíte v tom, že Vaše sny jsou tou realitou kterou chcete, nebo se oba naučíte kompromisům.
Rozhodně přeji hodně štěstí a prožitků, ať se Vám oběma otevřou oči.
Jak to tak čtu, tak to není o vzájemné dohodě a plánování Vás obou, ale je to jednostranné. V tom vidím velký háček i do budoucna, že nebude ochotná k dohodě a kompromisu nikdy, když to má tak jednoznačné a jednostranné všechno teď.
Pod to bych se podepsal taky, kdyby ve mě flack nevzbudil pochybnosti o tom, jak svůj vztah popisuje.
jen dověte, nechci se v tom už nějak hrozě pitvat:
jak to popisuju… no… ono je strašně těžký vyváženě říct, jak je na jedný straně v běžný komunikaci, když jsme v klidu doma, hrozně super a moc si rozumíme a na druhý straně, jak je zabedněná, když není něco podle jejích představ. Buď vyzdvihnu to první a lidi říkají - co blázníš, když je tak super? ! a když to druhý, tak zase ať rychle uteču pryč. A taky ta míra, kdy je normální něco obětovat (nechodit na pivo 4x týdně, když se to mojí super holce nelíbí, je asi úplně normální) a kdy už to normální není (sedět věčně na zadku, nemít kamarády a nedělat nic nadstardního, když docela hodně chci už asi normální není imho). Tak možná i proto se zdá, že to popisuju dost nevyváženě. Není úplně jednoduchý to vyvážit
Tlačí na pilu, to moc dobré není a promiň, chová se jako buchta.
Věk: 50
Nečetla jsem všechny komentáře přede mnou, jen dotaz pisatele. Víš, já mám syny zhruba ve Tvém věku a oběma často a ráda říkám, aby si užili života, dokud jsou mladí. Možná se mnou pánové zde nebudou souhlasit, ale vím, o čem mluvím. Sama jsem ve 26 letech měla už 2 děti a s nimi zkrátka nastanou starosti až do smrti. I v dospělosti, když jsou děti samostatné, tak rodiče jsou s nimi většinou v kontaktu, pomáhají řešit jejich starosti apod. Prostě pak už nejsi nikdy sám, ale co je hlavní, máš zodpovědnost za své děti.
Můj mladší syn si nedávno pořídil auto a je to jeho velký koníček. Také se rád pobaví, chodí s kamarádama sportovat i do té hospůdky (občas), nikdy jsem ho neviděla opilého, takže toto soudit nemohu, ale zkrátka si užívá života. Starší syn má jiné zájmy, ale ani on se nenechá "svazovat" nějakými vážnými vztahy.
Z pozice ženy Ti mohu říct, že my, holky, jsme zkrátka "naprogramovány k rození", v určitém věku prostě toužíme po miminku a vše ostatní jde kolem. Alespoň moje generace to tak měla, dnešní mladé slečny to mají možná trošku jinak nastavené, ale ta genetika a volání přírody se zkrátka jednou projeví.
Z toho, co píšeš, usuzuji, že Tě slečna tlačí k závazkům a Ty to cítíš jinak. Tak jednej podle sebe a ne podle druhých! Je to Tvůj život a Ty ho máš ve svých rukách!! Nenech si nic diktovat!!
Věk: 50
Jak čtu dále, napadlo mě. ta slečna Tě začíná citově vydírat a manipulovat Tebou (viz. buď zábava a kamarádi a nebo JÁ? ) - to je přeci jasné vydírání!!!!
Tak tady bych byla hódně opatrná!!!!!!!!! Vypadá to, že si Tě vyhlídla jako otce svých dětí a teď Tě začíná "formovat"! POZOR!!
10 nejnovějších témat v kategorii:
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
---|---|---|---|
I po rozchodu vzájemné urážky, možný návrat? | 3 | 1635x |
03.09.2022 21:38:36 (antivir) |
Odešla po 5 letech byl sem d*bil | 3 | 2796x |
28.06.2020 21:28:33 (Tojeasijedno) |
Ochlazení ve vztahu, nezájem, přítel nemá rád moje děti | 13 | 2192x |
01.06.2020 11:10:29 (janičkakočička) |
Nemohu se odpoutat | 6 | 2088x |
12.03.2020 20:39:26 (Diana) |
Co vytěžit ze samoty po rozchodu | 6 | 1823x |
03.03.2020 20:47:41 (Introvertka) |
Opustil mě milenec | 5 | 3045x |
29.02.2020 19:42:04 (Neznámá podvodnice) |
Rozchod se ženatým mužem | 15 | 2303x |
13.02.2020 06:43:58 (janajka) |
Rozchod po 6 letech | 12 | 2144x |
19.01.2020 22:09:00 (Pablo92) |
Po půl roce otěhotněla, rozešli jsme se, vrátí se ke mě? | 27 | 2086x |
06.01.2020 16:49:47 (BMDejv) |
Má cenu doufat v návrat? | 7 | 2547x |
02.01.2020 23:03:36 (X) |