Téma: Jsem introvert a nevím o čem se bavit s lidmi

Ahoj. Myslím, že je možné, že tě třeba něco víc trápí nebo že sis jen uvědomila, že jsi introvert a společenskou komunikaci nezvládáš tak lehce jako jiní a tyto starosti na tebe o to více doléhají, když máš mluvit. Toto je hodně v hlavě a o pohodě, alespoň myslím.

Předně radím se tím netrápit, ostatně člověk se mění a vyvíjí, každý má období, kdy je více společenský a kdy méně. Píšeš, že ti došlo, že jste s přítelem 15 minut mlčeli, ale to přece znamená, že stejně dlouho mlčel i on. Má se teď on trápit, že má problém komunikovat s lidmi? Myslíš si o něm něco špatného proto, že nějakou dobu nemluvil? Určitě ne. Proto z mého pohledu radím - netrap se tím.

Určitě je ale dobré pracovat na komunikativních dovednostech, jednání s lidmi, vymýšlet jak se zlepšit, pokud myslíš, že to potřebuješ. Pracovat na sobě můžeš celý život a pokud tomu dáš nějakou snahu, tak kdo ví, jestli za deset let nebudeš bavit celou společnost svým humorem

Díky

Jediné co mě trápilo bylo tohle, že nedokážu mluvit. Co se dneška týče, nešlo jen o těch 15 minut ale celkově - že mi došlo že vždycky jen mlčím a nedokážu o ničem mluvit, rozvést to. (Nejspíš jsem se taky asi špatně vyjádřila, promiňte)

i tak díky) Pracovat na sobě právě chci

Jsi si jistá, že jsi na internetu našla jen bláboly? Hmmmm.

Víš, ono to samo od sebe, jen na základě zázračné formulky, nepůjde. A tu nikdo nemá.

Musíš pro sebe něco udělat. A rovnou můžeš zabít dvě mouchy jednou ranou!

Pokud nevíš co říct, začni dělat něco, co by jsi nikdy neudělala, třeba blbnout. Na prolomení bariér není nic lepšího než smích. A ten může být vyprodukován nějakým bláznovstvím (třeba).  

A že jsi introvert a blázniviny neděláš, protože se bojíš, co by na to řekli lidi?  

O to právě jde. Dělat to, čeho se bojíš, dělat to, co ti nejde, dělat něco, co je dál než ty. No a co, že to Tobě nebo někomu jinému připadá trapné? No a co, že Ti to teď nejde?

Garantuji Ti, že časem to trapné přestane být!

Dá se to naučit stejně jako chození. S chozením si se taky nenarodila, ale roky jsi se to učila. Tohle se dá dotáhnout k mistrovství taky.  

A myslím že Jim Ron (americký milionář) řekl něco v duchu „dělejte nepříjemné věci do doby, než se vám stanou příjemnými“.

Je mi jasné, že to samo od sebe nepujde Zjistila jsem nějaké info o tom, jak si zvýšit sebevědomí a sebedůvěru, tak se toho chci držet. To bude jedna z věcí na kterých teď zapracuju, ale pochybuju o tom, že to vyřeší celou věc.

Blázniviny dělám naopak dost ráda, sice je pravda že moc ne na veřejnosti, ale na cvoka si ráda zahraju  Možná je to i opravdu docela dobrý zpusob jak něco načít, takže asi. budu dělat cvoka  

Budu na tom pracovat, přemýšlet o tom, než něco povím a tak. Zkusím ještě najít něco na tom netu) )  děkuju)

Fajn je, že s věkem se Tvůj problém bude stále zmenšovat. S každou situací, kterou zažiješ budeš mít nová témata k povídání.  

Co se na to zkusit podívat z opačné strany?

Třeba z té, že proč by se mělo furt o něčem mluvit, když není o čem?

S někým si pomlčet taky nemusí být špatné - a právě s těmi nejbližšími by to trapné být ani nemělo.

Horší je, když člověk má téma, má něco, o čem by chtěl mluvit, ale neví, jak s ním začít nebo se bojí s ním začít, neví jak o tom mluvit a pod.  

Pokud budeš chtít mermomocí vyvolat konverzaci, nic nezkazíš, když se těch druhých budeš ptát na je samé a na to, jak se mají - samozřejmě nesmíš být dotěrná. Ale otázky typu, co ten druhý chystá o víkendu, co říká na tohle či támhleto (na cokoliv), jak se mu líbilo tam a tam, jestli ho baví tohle nebo támhleto a pod. - těmi nic nezkazíš. Budeš vypadat jao někdo, kdo má druhého člověka zájem. Pokud víš o nějakém koníčku té druhé osoby, bývá vděčné téma i vyptávání se na toho koníčka. A když se ten druhý nerozpovídá, a na otázky odpovídá jen zvořilostně - čili dá najevo, že o sobě mluvit nechce, tak se dá odrazit od toho, co oba vidíte okolo sebe. Komentovat něco z okolí, případně se toho druhého ptát na jeho názor ohledně něčeho, co je v danou chvíli okolo vás.

Ale opakuji, že mlčení mi přijde jako lepší možnost než mluvit za každou cenu jen proto, aby "řeč nestála". To já sama dělám jen s cizmi lidmi, když to žádá společenská nutnost. A sama mám nejraději lidi, co mluví jen když mají opravdu o čem a netlachají jen proto, že nesnesou to, že je ticho.

Když to tak čtu tak vidím docela dost vhodných témat děkuji za pomoc  

Nekdy to muze byt uplne jednoduche: prectes si noviny, zjistis, co se deje ve svete a mas tema.
A pokud si prectes vysledky posledniho fotbaloveho utkani, budes jednicka!!!
Hlavne o tom vsem moc nepremyslej a ono to prijde samo!!

15 minut ticha je kolikrát lepší než prožvaněných 20 minut o ničem.

Být tebou bych se tím vůbec netrápil - problém to může být v momentě, kdy se tyto situace třeba s přítelem budou opakovat téměř každý den, pak ale není problém v tom, že neumíš komunikovat, ale že zkrátka není o čem.

Sám jsem také velkým introvertem, ale podařilo se mi obklopit se lidmi, se kterými si pokaždé mám co říct a ani nemusím hledat inspiraci ve zprávách novinách nebo na internetu. Vždy je to o lidech kolem tebe.

Píšeš, že ti vždy stačili tři až čtyři lidi, se kterými sis mohla povídat - to podle mého dost vypovídá o tom, jak to celé vnímáš a je dost možné, že to tak budeš mít celý život. Opravdu bych se tím netrápil a spíš si ty nepromluvené minuty užíval, pokud se venku procházíte, tak se přece můžete bavit i o tom, kam byste jeli na výlet, na co byste večer mohli zajít nebo tak.

Přeji hodně štěstí!

Čest práci,

Existujou na tyhle problémy nějaký poradny v reálu? Potřeboval bych se někam obrátit, mám podobný problémy a začínám z toho mít pěkný deprese.

Předem dík

Poradna přimo asi ne, spíše psycholog, který se specializuje na toto. Lze vyhledat např. na znamylekar.cz, tam jsou i recenze. Nebo od někoho známýho, jestli nezná někoho, ale je lepší, když jsou dohledatelní a mají nějaké ohlasy…

Díky

Mě na tohle pomáhá lék s názvem RIVOTRIL, pak nejsem tak nervozni. tim pádem je mi jedno, jestli zrovna mluvim, či ne.

Asi. nejaka psychotherapie by mohla pomoci