Téma: Já a moje kamarádka Schizofrenie

Text:  Ahoj lidi, ještě než začnu, tak bych Vás chtěla poprosit, aby jste mi nepsali: Ať navštívíme psychiatra. (Na to jsem moc tvrdohlavá, hrdá a jeho poradnu znám, jak svoje děravé boty). Prášky neberu a ani už nikdy brát nebudu. Takže to si můžete taky nechat pro sebe. Taky prosím žádné nadávky ať se jdu zabít atd. (Protože já dokážu poslechnout i jednu hloupou nerozvážnou větu na internetu, protože mi to začne připadat, jako dobrý nápad. Žádné opravování mého textu, protože to píší opravdu v těžkou chvíli, kterou se vám dnes (04.10.2019) budu snažit popsat a je opravdu těžké sesmolit každičké slovo aby to dávalo smysl. Takže mě kdyžtak prosím omluvte. A taky prosím žádnou policii. ???? Doufám, že to nějak pomůže. Jmenuji se Jája. Vlastně nejmenuji, takhle se jmenuje má kamarádka, kterou jsem neviděla už léta. Říkejte mi jakkoliv, ale dnes (04.10.2019) se označím, jako Jája, Jarmil, nebo Jáří. Ať se zdám celkem rozumná, tak mám i druhou stránku. Tu nerozumnou. O té dnes (04.10.2019) bude celé tohle. Je to to co je v mlze a je jako Vito Skaleta (mafie), který se vkrádá k nepříteli, aby umístil v jeho sídle bombu, která jej později zabije. Pokud jste nepochopili, tak to je jako bych byla 2x v jedné schránce, v jednom těle. Odborníci to nazívají schizofrenií. Jiným slovem to je podle lékařů rozdvojení osobnosti. Dost lidí ví, co to znamená. Někteří z Vás jste se i s takovým člověkem setkali a třeba o tom ani nevíte. Někde na netu jsem četla, že je 5 druhů schizofrenie. Na některých to je k poznání ihned a někteří vypadají, jako každý druhý klasicky vypadající člověk. Já se zařazují do té klasický vypadající skupiny. Uvědomuji si, že jsem mezi lidmi a že nemohu dělat to, co bych chtěla, abych je náhodou nevyděsila. Ale to neznamená, že se umím ovládat oproti té druhé skupině. Mám jen schizofrenií nižšího stupně. Takže to mám snažší. To bylo jen na úvod. Poslední dobou ale to je těžší a těžší. Poprvé mi diagnostikovali schizofrenii v roce 2015, což už je nějaká ta doba. Po rozloučení s psychiatrií se vše vrátilo do normálu až po roce. Občas jsem vůbec nechápala co jsem dělala a proč? A později se k tomu vracela a vyčítala si to. Co si o mě tak ty lidi v tu chvíli mohli myslet? Těsně před mou maturitou se objevili některé ze symptomů. Byla jsem tak zapálená do učení. Strašně mě to bavilo. Byla jsem plná energie. Cítila jsem ohromnou sílu. Podle mého sešitu z psychologie se to nazývá poplachová fáze. Tudíž adrenalin je opravdu na místě. Druhé stádium rezistence jsem ani nepostřehla. Po nějaké době mě ale začínalo užírat okolí. Jejich nadávky, nepříjemné pohledy. Všimla jsem si každičkého detailů, který mi říkal, jsi k ničemu, nebo umíš úplný ho**o. Posledním třetím stádiem je stádium vyčerpání. Věnovala jsem veškerý čas maturitě a pak najednou přišel maturák, který zbořil tu pracně postavenou stavbu z kostek. Tenkrát mi bylo jasný, že potřebuju jen chvilku pro sebe, abych se zase dala dohromady, ale jakmile jsem se po týdnu vrátila a měla stavbu zase postavenou u ědomila jsem si, že jsem zapomněla použít tentokrát i lepidlo. Byla jsem v pohodě se svěžím úsměvem. Přišlo to vše zpět. Budova opět spadla. Celá schizofrenie. Neovladatelný třes. Posměch mého druhého já. Panicky nechápavý pláč, zoufalství a úzkost, jako by ostnatý drát svíral mou pravou chlopeň. Krátké impulzy proudící do mého srdce. Jakoby mnou kolovalo 300W. Maturitu jsem prozatím odložila. A teď stojím na prahu mezi hledáním práce a kolejemi s pravidelně jedoucími vlaky až do Prahy. Schizofrenie nejde popsat pouze pár slovy. Vlastně je dost těžké ji popsat vůbec nějak. Nikdo neví co přesně je. Lékaři se dohadují s odborníky zda se jedná o rozdvojení duše, nebo pouze o chronicky špatné impulzy které jsou projevem stresu, či deprese. Já však vím, že jakmile přijde, nemohu bojovat proti ní, ale s ní. Zní to děsivě. Miluju ji a zároveň ji nesnáším. Mou druhou osobnost nazývám schizofrenie, jako by jste svou kamarádku Helenu nazývali Helenou. Schizofrenie pro mě není pouhým název nemoci, ale je to jméno jedné mé části. Říkám jí buď Schíza, nebo Schizofrenie. V mém jemně opáleném těle s blond vlasy a tmavě hnědými oči se skrývá Jája a Schozofrenie. Mé dvě osobnosti. Jája je úplně normální, trochu tvrdohlavá, talentovaná, energetické, hodná, demonstrantka a velice úspěšná ve věcech, které ji baví. Schizofrenie je také talentovaná i když trochu jiným směrem. Má však ale temnou stránku osobnosti. Není až tak zlá k okolí, ale spíše sama k sobě. Jája nechce přemýšlet nad zlými věcmi, které ji ublížili a nechce se zabývat minulostí. Schizofrenie jí to však neustále dokola nutí. Schizofrenie čte scénář který se odehrál a Jája jen poslouchá. Jakmile děj skončí, schizofrenie začne číst scénář znova a tak stále dokola. Schizofrenie jí nenechá ani zamouřit očka. Nenechá ji spát. Také ji nutí zhodnocovat budoucnost a bádat nad tím zda má smysl pokračovat dál v cestě z kopce, nebo raději se otočit a najít něco nebezpečného. Něco co jim uleví oboum. Schizofrenik prý nepřizná, že je schizofrenik. Ha ha ha. Jája to moc dobře ví, že je tam schizofrenie s ní a nebude sama sobě lhát, nebo ji sama před sebou zapírat Ale pokud by měla Jája za schizofrenií říct jsem tady, nikdy by to nepřiznala. Schizofrenie je ráda v té tmě. Nerada chodí ven mezi lidi a má ráda svou samotu, kde uvítá pouze Jarmil. Schizofrenie ráda hraje divadlo. Umí skvěle napodobovat různě odlišné hlasy. Jak ženské, tak mužské, ale ve většině případů jde spíše o mužský hlas. Možná proto je právě schizofrenie ta nerozumná, co vyvádí blbosti a Jája jich později lituje místo ní. Zrovna teď se projevuje schizofrenie a ráda by poznala životy jiných lidí stejně odlišných, jako je Jája se schizofrenií. Pokud jste dočetli až sem, možná Vám nedává vše smysl, protože nežijete se Schizofrenii tak jako já, ale dost věcí je řečeno obrazně a pokud nevíte co schizofrenie je, nemáte ani šanci pochopit obrazná řečení. Vlastně i já sama stále nevím kdo jsem a kdo je má kámoška schizofrenie.