Téma: Manuálně-dentální šikovnost veverek

Text:  Jasně, řeknete taková veverka nemá ořech poprvé v tlapkách, ale jak to sakra dělají? Jak kradou ořechy jsem viděl. Ano, v přírodě se neustále krade a vítězí šikovnější, rychlejší a notná dávka drzosti je též třeba. Ta chlupatá potvora vezme ořech do předních zubů, nedbajíc, že úlovek je stejný jako její hlava a hupky po větvích na plot a po ostnatém drátu na vysoký modřín. Abyste věděli, po takovém rezavém ostnáči se běhá o mnoho lépe než po nějaké pěšince. A tady příběh končí, protože do větví není vidět. Řekněte mi, jak dovedou rozloupnout skořápku přesně v dělící rovině, aniž by ji poškodily. Když chcete zkusit totéž, potřebujete ostrý nůž, vjet mezi poloviny a pořádně zapáčit, ale bacha, skořápka nesmí prasknout vedle. Nůž na zahradách nebývá vždy k dispozici a představa, jak pětidekové zvířátko zapře packy a páčí až to rupne, je úsměvná. Odpadky se samozřejmě hází pod sebe. My lidi jsme ten nešvar od zvířat odkoukali, jen s tím rozdílem, že náš binec není biologického původu a hned tak nezmizí. Na druhém obrázku je zřejmě zásobárna sháňlivých nenažranců. To se vezme smrková šiška, vrazí se do rozsochy větví, ale musíte použít sakra páru, aby nevypadla. Viděl někdo, jak to dělají? A to není žádná náhoda. V několika málo stromech jsem napočítal 110 takových šůt.    Ještě že ti zruční chasníci nejdou ochočit. Určitě by je zaměstnal zahraniční investor na montáži trojstěžníků v láhvi. A plat? Jeden burák denně, ať si nahrabem!

 ,