Téma: Zjistil jsem, že manželka je na holky

Píšeš, že za skutečného partnera Tě nikdy nepřijala. Pak ovšem nechápu, proč jsis ji bral, protože když  Tě nikdy nepřijala, nebrala Tě jako partnera před svatbou, ani v den svatby. A to jsi musel vědět. To je nějaký zvláštní protiklad.

Mezi vámi je blok. Proč manželka s Tebou nechce otevřeně komunikovat mi taky nějak nedává smysl. Musel jsi jí něčím ublížit a ne jednou, tato situace jistě trvala déle a ona to zřejmě držela pod pokličkou. V tom případě je to z její strany dost nedozrálý přístup. Dospělí lidé o problému hovoří ihned, aby ho vyřešili a šli dál životem s čistým štítem.

Že je na ženy si nemyslím, spíš bych řekla, že k Tobě neměla důvěru, proto řeší problémy s někým, kdo jí rozumí. Pokud ale je mezi nimi přeci jen nějaký intimnější vztah, pak je to spíš ne proto, že by byla na ženy, ale proto, že žena jí dokáže dát lásku, něhu, pochopení ve formě, kterou potřebuje a kterou jsi jí Ty, jako muž dát nedokázal. Jestli čeká až jednoho dne odejdeš, to nemůžeš vědět, alespoň z toho, co píšeš to tam nevidím.

Mezi Vámi dvěmi visí velký otazník, je tam nějaká bariéra. Nebylo by od věci navštívit kvalitní manželskou poradnu, aby Vás někdo naučil spolu mluvit, když to sami nesvedete. Konec konců, pokud by manželka něměla zájem, můžeš tam pro začátek zajít i sám. Poradce Ti možná ukáže věci, které Ty sám nevidíš, nebo vidět nechceš.

Tolik ode mne, hodně štěstí

Indiánka to asi hodně dobře vystihla.

Nějaký blok mezi námi určitě je, ten je toho všeho příčinou.

Ve svém sdělení jsem samozřejmě nevystihl a nepopsal zdaleka všechno.

Jsem docela otevřený člověk a tak se pokusím o víc:

Oba jsme věřící křesťané a církev nás učí, že je dobré před svatbou zachovat maximální zdrženlivost. Tak to u nás také bylo. Dnes bych se určitě zachoval jinak, ale mladý člověk je plný ideálů a tohle mě přitahovalo. Tenkrát mě ani neudivilo, jak snadno nám ta zdrženlivost jde. Toto byla moje druhá známost. V té první to bylo úplně jinak - naprosto spontánní a přirozené.

Náš intimní život se rozvíjel velmi pomalu. Říkal jsem si: každý na to asi není, sdílíme i jiné hodnoty.

Z dnešního pohledu vidím daleko větší průšvih v komunikaci. Hovořili jsme, to ano, ale ne o sobě, ale o druhých. Manželka měla stále chuť někoho kritizovat, mě se to příčilo, tak jsem to lehce přibržďoval.

Pak přišly děti. Toto období malých dětí bylo v našem případě extrémně dlouhé, celých 14 let. To byly naší nejmenší 3 roky. Já jsem celá ta léta vydělával sám a naše ekonomická situace se pozvolna zhoršovala. Zpočátku jsem podnikal a s financemi problém nebyl. Manželce jsem dával poměrně slušné kapesné. Postupně ale přituhovalo. Já jsem plnil víceméně funkci zajišťovatele. Když jsem dorazil z práce domů, manželka se už těšila, že se vypadne provětrat. To mě přišlo normální. Domů jsem nechodil pozdě, takže prostor tady byl. Jak ale přibývaly děti a situace byla stále náročnější, docházely mě pomalu síly. Manželka na tom byla naopak. Těšila se, že jí končí ty nejnáročnější mateřské povinnosti a měla si chuť užívat. Když si ale pořídila mobil, první starostí bylo: jak se mažou zprávy a hovory. Mobil neustále schovávala a já si všiml, že je tady nějaký velký průšvih. A taky že byl. Zjistil jsem si výpis hovorů a ono samé volání s mým kamarádem. Nechápal jsem. V klidu a citlivě jsem se jí na to zeptal. Nejdříve vše popřela a když jsem řekl o výpisu, snažila se vše bagatelizovat. Rozhodně mě o tom nic bližšího neřekla. Tím začalo do dnes nekončící období nedůvěry. Na moji otázku: co se ti v našem vztahu nelíbí odpověděla, že je vše v nejlepším pořádku. Začalo být opravdu dusno a já jsem skončil u psychiatra. Tím začalo několikaleté období hledání. Musím říci, že ještě před tou anabází s mobilem se ode mě viditelně oddělila. Začala se mi vyhýbat a minimalizovat náš společný čas. Já jsem tehdy navštívil její psycholožku a ta mi sdělila, že se se mnou chce žena zřejmě rozvést, ale nemá k tomu odvahu.

Z téhle bryndy jsme se už nikdy nevyhrabali. Snažil jsem se s ní trpělivě hovořit, nabízel jsem jí psychoterapii a nakonec i rozvod. Všechny varianty odmítla.

Teď chodí něco přes rok do práce. Jsem moc rád a přeju ji to. Naše fin. situace se zlepšila.

Nicméně vím, že velmi intenzívně a hlavně tajně komunikuje a stýká se s jistou dámou.

Ať je to jakkoliv já vím, že se nám nepodařilo vybudovat vzájemný hluboký, otevřený a upřímný vztah. Zrčitě je tady spoustu mé viny, to nepopírám. Vím, že jsem ji také několikrát ublížil, ale nemyslím si, že by to bylo něco mimořádného. Mnohokrát jsem se snažil s ní téma našeho vztahu otevřít a snažil jsem se hledat příčiny i řešení. Vždycky jsem to byl ale já. Ona za mnou s něčím podobným nepřišla nikdy! Pamatuji si, jak mi několikrát řekla, že jsem moc hodný, že se o ně dobře starám a to je všechno. Myslel jsem si pak, jestli nejsem nějaký divný.

Taky mě mnohokrát během těch let řekla, že si mě neměla brát, že jí to matka radila. Vždycky jsem to vztáhl na svou osobu. Pár týdnů po svatbě se mě její matka zeptala, jak jsem s ní spokojený v posteli. Šokovalo mě to, ale neměl jsem odvahu jict pravdu.

Myslí, že ne bezvýznamnou skutečností je i to, že její nejlepší kamrádka (jiná než ta dáma) mi před časem řekla, že manželka mi vztah nikdy nedá, že ho není schopná.

Ono to vypadá, že všechno svaluju na ní, tak to není. Jenom od ní nemám zpětnou vazbu, o které bych mohl něco víc napsat. Jsme asi opravdu zvláštní případ.

Takže teď žijeme pěkně vedle sebe, žádné intimno, komunikace jen praktická. Věřte mi, že bych udělal cokoliv, aby se to změnilo. Stále ji mám rád.

Netrvám už ale za každou cenu na tom, aby to takhle bylo do nekončna. Až děti odrostou (nejpladší je 7), uvidíme. To bude ale ještě pár let trvat. Děti mají ke mě velmi dobrý vztah.

Danielo,

moc díky za tvou reakci. Víš, napsal jsem toho poměrně málo na to, abych vystihl o čem to je. Vždyť ani já sám to nevím a právě to zoufale hledám.

Jsem rád, že reagují ženy, jejich pohled mě opravdu zajímá.

Docela dost jsem se rozepsal Indiánce.

Souhlasím s tebou, že mnoho mých slov jsou opravdu doměnky. Ale z čeho jiného mám čerpat, když ona o tom nechce mluvit.

Taky netvrdím, že je lesbička. Název tématu jsem uvedl asi příliš provokativně, že je na holky. To proto, že mě zajímá, co je za tím. Kdyby potřebovala jiného muže, asi by si ho už našla. Proč přede mnou ale utajuje své telefonáty s jistou kamarádkou. Občas mi děti sdělily, že její slova k ní jsou milostná.

Asi bych měl taky napsat, že první roky manželství mě připadaly šťastné. Pak bylo dlouhé období starostí o děti, to nás evidentnně oddálilo. Já už se těšil, že budeme mít na sebe konečně víc a času a přišlo to období s mobilem. A pomalu jsme tam, kde jsme.

Příběh, o kterém píše Katka mi přišel velmi podobný, zvláště pokud jde o zvrat orientace v jejím životě:

http://www.mojestarosti.cz/poradna/vztahy-manzelstvi-rodina/nerozumime-si/jsem-vdana-a-jsem-lesbicka-manzel-rozvod-nechce.html

Nechci nikoho soudit, jen upřímně hledám.

Ahoj

Tvoje písmenka se moc hezky čtou, je v nich "teplo". Tak jsem prolouskala Tvé reakce nám odpovídajícím. Myslím, že odpověď na Váš problém sám znáš a velmi dobře si ho uvědomuješ, jen si ho stále nechceš připustit a smířit se s ním. Je to tak? V Tvých reakcích si v podstatě na problém odpovídáš sám.

My blok Tvé ženy, ani jeho skutečnou příčinu nevyřešíme- říkám Ti to na rovinu. To si opravdu musí vyřešit ona sama, ale evidentně nějak nemá zájem. Vlastně si potvrzuji, že co jsem napsala ve své 1. reakci, tak tam je spoustu odpovědí, které jdou vašemu problému na tělo.

Znovu se opakuji, ta "žena" manželce dává "něco", co jí Ty asi dát nedokážeš. Neber to jako, že bys byl špatný, nebo málo citlivý, rozhodně ne. Ona prostě potřebuje něco jiného. Podle toho, co píšeš- sňatek byl víceméně vynucený, ona na něj ještě nebyla připravená. Nejsem si jistá, že jste pro sebe ti praví lidé..... Čas se sice vrátit nedá, ale pořizovat si do vztahu, ve kterém jsi Ty sám cítil, že to z její strany není ono je hodně nezodpovědné!! A svůj podíl neseš i Ty- nezodpovědné!

K tomu, jak zmiňuješ, že jsi si vědom, že jsi jí několikrát ublížil, ale myslíš, že to nebylo nic závažného. Pozor- my ženy jsme vedeny emocionálně, vnitřně / vy muži prakticky, povrchově. Ženě lze neuváženými slovy velmi ublížit, to vy pánové bohužel stále podceňujete.

V současné situaci bych to viděla asi tak:

1/ Tvá žena má zřejmě blok i z minulosti, patrně již z dětství- psycholog tohle nevyřeší, to chce silnější kalibr, ale má zájem se toho bloku zbavit? Pokud ne, veškerá Tvá snaha vyjít ji vstříc, i naše tady radit nemá cenu a je marná. A já myslím, že nechce. Je mi líto. To bychom zbytečně chodili jen v kruhu a nic se nevyřeší.

Řešení-

1 /Můžete spolu žít s velkým otazníkem v ovzduší Vaší domácnosti, ale to bude jen trápení. Ty potřebuješ lásku a ona Ti ji nedokáže dát. Tak se může stát, že Ti cestu zkříží nějaká jiná žena, zajiskří to mezi vámi. Budete se stýkat a samozřejmě dojde i na intimní sblížení. Ovšem to je podvod, vzhledem ke Tvé ženě. To je na nic.

2/ Můžete se s manželkou navzájem domluvit, že spolu budete mít kamarádský vztah kvůli dětem a přežívat vedle sebe s tím, že každý budete mít svého partnera a milence. Pokud s touto variantou budete oba souhlasit, bude to v pořádku, nikoho tím podvádět nebudete. ( ale Ty se manželky stále křečovitě držíš, máš ji rád, tím pádem bys nastávající přítelkyni nedokázal dát celé své Já, svou lásku. Ona by to vycítila a ublížilo by jí to)

Jako nejlepší variantu bych viděla žít zcela odděleně, každý z vás v jiné domácnosti. Říci Tvé ženě, že končíš, že Tě mrzí, že Tě nemiluje, ale že Ty potřebuješ lásku. Měl by ses se současnou situací smířit a pocitově se od ní zcela oddělit, nechat ji odejít ze svého života, stýkat se jen s dětmi. Myslím, že se vám oběma uleví. Trápíš se pro něco, co teď nemá smysl a utíkají Ti leta života. Máš možnost udělat šťastnou nějakou jinou ženu, která Tě bude z celé hloubky svého srdce milovat, budeš pro ni ten pravý a udělá Tě šťastným. Každý někde máme svou druhou polovinu jablka

Zatím jsem napsala tolik, kolik mne napadlo, pokud mi náhodou ještě bleskne hlavou nějaká myšlenka, vrátím se tady. . Do profilu Ti ještě něco soukromně dopíši

Prozatím přeji pěkný den 

To je zvláštní.... napsat natvrdo o manželce, že je orientovaná na ženy a přitom mi vyplynulo, že jde jen o Tvoji domněnku. Že si tak vlastně vysvětluješ její nezájem o sex. Nebo je to jinak?

Barčo,

je to zcela jinak.

Předně mi nejde poue o sex. Moc jsme si ho sice opravdu neužili, ale za daleko přednější hodnoty považuji otevřenost, upřímnotst, cit, komunikaci a zejména projevený zájem jeden o druhého.

Nemyslím si, že bych toho pro manželku i pro celoui rodinu udělal málo. Žít pro ni i pro děti vždy bylo mým smyslem života. Obětoval jsem tomu prakticky všechno. Nyní se ptám, co jsem nenabídl, že je manželka se mnou velmi nespokojená. Až mě to dovedlo k podezření, které jsem v tématu vyslovil. Věř mi, že vůbec ne lehkovážně, ale po velmi dlouhé době vnímání.

Víš, já jsem někdy asi moc nechápavá... už když jste se rozhodovali pro druhé, třetí a další dítě, jste se přece museli dobře znát.... musel jsi přece i tehdy vidět, že je tam ta dominance a chlad. Nebo to přišlo později? I to její svěřování se jinde.... do tohoto "prostředí" si přece nepořídím tak velkou rodinu? Zdá se mi, že tady je ještě hodně věcí k pochopení situace nevyřčeno....

Baruš, to je přesně to, co z toho cítím taky. Buď se jeho žena chovala zcela jinak, než jak její muž tvrdí, nebo lépe, muž to vidí svýma očima a ne objektivně - nebo je jeho žena dominintní typ, který se sebou nechá vorat a pořídí si další děti, i když k nim nemá následovně žádný vztah a je chladná... ? Hm, třeba je možné všechno, ale k dominci nepatří submisivní postoj manželek... Možná - můj muž, když myslel, že je všechno v háji, chtěl moc další dítě, třetí. Bez ohledu na to, že jsem krátce po porodu... Já nevím, třeba pak jednají zkratovitě, i když očima ženy někdy příliš necitlivě.

Ať je to, jak je to, všem pěkný den!

Barčo díky,

zkusím zase něco přidat:

Po prvním dítěti mi bylo docela nápadné, že manželka není mateřstvím kdovíjak naplněná. aspoň tak se mi to opravdu jevilo. Možná i to byl důvod pro další děti. Doufala, že to příjde. Vím, že je opravdu chtěla, i já jsem po nich toužil. Z tohoto pohledu vůbec ničeho nelituji, děti jsou úžasné, miluji je a nic bych zpátky nebral.

Situace po čtvrtém dítěti byla ale jiná. Myslím, že se opět nedostavilo naplnění a tak došlo k oné změně. alespoň tak se mi to jeví.

Dle mého soudu manželka trpí jakousi absencí citu. I děti to tak cítí! Ona je sice dokonalá organizátorka a vyžadovatelka řádu, ale sednout si s dětmi a projevit něžnost a zájem o jejich potřeby a city nikdy nedokázala. Protože jsem si toho dobře vědom, snažil jsem se v tomto smyslu zafungovat já. Poslední léta mě říkala, že od toho je muž, aby dával manželce cit. Já jsem ho zase očekával od ní. Měl jsem zato, že mým úkolem jí vytvářet oporu a zázamí a měl bych cítit její city. Tak to ale rozhodně nebylo. S kvalitou mého zajišťování nebyla nikdy dost spokojená a toužila ode mne city v podobě, které jsem jí nikdy nedokázal dát.

Když jsem jí nedávno viděl s kamarádkou, viděl jsem, jak je šťastná, jen zářila.

Přeci se znám, vím, jaké mám úmysly a city. Mé srdce vždycky hořelo po ní, ale ona to nějak nepociťovala a já jsem to jinak nedokázal.

Před časem mi jedna známá sdělila to, že jí manželka řekla, že ví jak se snažím, ale že jí je to nepříjemné. Pak se nedivte, že ta takto vyhodnocuji.

Abych pravdu řekla, Tvůj další příspěvek mě opět neposunul dál.... věta  - S kvalitou mého zajišťování nebyla nikdy dost spokojená a toužila ode mne city v podobě, které jsem jí nikdy nedokázal dát. - mi vůbec není jasná, stejně tak, jako její nenaplněnost mateřstvím. Přece je dospělá a musela vědět, že mateřství je především cit k dětem. Prostě.... jak to jen říct? Moc mi nesedí, že by rodila děti na vlastní přání a pokud ano, pak z jiného důvodu, než je touha po dětech. A zrovna tak si nemyslím, že může doma bez obav svěřit svoje stanoviska, o tom vypovídá to, že kamarádky ví víc, než Ty. Můžu se ale mýlit....

Ty jsi hluboký a přemýšlivý typ, manželka je chladná a nepřístupná. Jenže to jsou všechno jenom tvoje představy - stejně tak jako jsi vydedukoval, že musí být tvá žena lesbicky orientovaná. Někdy je jednodušší svést problém na něco tak neobjektivního...

1. Nic jí nevyčítáš - ty se ale ani neptáš, její chování mi spíš přijde rezignované.

2. Jak využívá času, když jsi pryč? Co o tom víš?  

3. Jsi přemýšlivý? Z tvého textu cítím jen obvinění, i když jsi psal, že máš vše vyřešené, že k ní chováš přátelský postoj - vzápětí hned dodáváš, že sebou ale nenecháš manipulovat.  

4. Evidentně čeká, že odejdeš - máš ten dojem? Zase jenom domněnky. Ty nevíš, co cítí, neptáš se, ani jsi se o tom nezmínil. Nepíšeš, že jsi něšťastný, že ji miluješ, spíš žaluješ na svůj podivný život, a to všechno vlivem podivné manželky...  

5. Je chladná i k dětem? Proto děti potřeují Tebe? Proto zůstáváš?

6. Nejrůznější pokusy a stavy vztah zachránit? Proč tady nepíšeš, čím jste prošli? To je důležité, jak jsi se snažil, jak ona reagovala, co říkala, na co myslela?????

Shrnutí: Tvá žena tě není hodna, je chladná, nemá ráda sex (s tebou), neumí se chovat k dětem, Tebe "hodila přes palubu", je to manipulátorka, lže, schovává se, ty věnuješ srdce, ona je dominantní, šikovná a chytrá - mazaná!!!! , drží tě v šachu, ...

Tak na tomhle bych klidně založila nějaké trestní udání - zažaluj ji a ona bude po právu odsouzena.  

Nepřemýšlíš, je pro tebe jednodušší označit ji za lesbičku, protože si nedokážeš připustit, že může být chyba ve vašem partnerství, minimálně z 50% také v tobě...

No jo, ale teď se všechno jeví ve zcela jiném světle - a to, co ti řekla její psycholožka, je nejspíš pravda. Něčeho se bojí, asi změny, samoty a nejistoty, která by v případě rozvodu mohla přijít. Třeba s tím má co do činění vaše vyznání. Sama nejsem křesťanského vyznání, ale chápu, že pakliže se spojíte před Bohem,  není tak snadné, vzhledem k víře a hodnotám,  svazek opustit. Jen je zvláštní, že nejprve Tvá žena "koketovala" s kamarádem, nyní je to se ženou... Co když se sama v sobě nevyzná? Nebo cítí náklonnost k oběma pohlavím. To ví ona sama nejlíp, jen jí něco brání o tom mluvit, přiznat se k tomu...

Ani snad nemyslím, že by čekala na vyřešení vztahu Tvým odchodem, jen ona sama není schopná to rozštípnout. Nezkusíš to ještě jednou? Ne ji získávat zpátky, jen říct, že už jsi vyčerpaný a unavený a chtěl bys zase jednou žít, tak abys cítil, že tě má někdo rád, stejně tak ji, nemusela se za nic stydět a oběma se vám ulevilo... To bych Vám přála...

Danielo díky,

píšeš to moc hezky a od srdce.

Před malou chvílí jsem hovořil s mými dvěma staršími syny a řekl jsem jim, že je mám moc rád a že mám rád i jeich matku. Cítil jsem, že mi rozumí.

Kluci mi řekli, že když jsem byl odpoledne pryč, manželka s kýmsi telefonovala a říkala, že takhle žít ji to nebaví. Cítím v kostech, že se to nějak láme.

Taky mi to připadá tak, jak to píšeš, že asi sama neví jak dál. Nemá to jednoduché, ve skrytu duše jí držím palce.

Samozřejmě, že mám chuť to zkusit znovu. Jsem opravdu vyčerpaný a přitom plný touhy po dobru a lásce. Já ale zatím nikam nespěchám (děti). Navíc se po této zkušenosti trochu bojím. Na druhou stranu jsem se výrazně víc poznal a vím po čem toužím a co i nabízím: spolehlivost, otevřenost, komunikaci, pochopení a cit. Takže příležitosti bych se asi nebránil.

Je k nezaplacení, jak takováto zkušenost člověka obohatí. Kdyby všechno klapalo, žil bych si asi docela příjemným životem. Tohle mi hodně otevřelo oči. Uvědomil jsem si, kolik zlého jsem vykonal, zejména při nejrůznějších slovních přestřelkách během posledních let, a že to tak už nechci.

Díky za podporu.

   Podle mého se měla vyjádřit už dávno, co ji chybí ke štěstí a řešit to..... Nějak jsem nepochopila, jaké city jí nejsi schopen dát? Přece když miluji, tak se vším co k tomu patří a na plné koule....

Holky,

moc Vám všem děkuji.

Vůbec se tady nechci obhajovat, jen mě zajímalo, jestli jsem něco podstatného ve vztahu nepřehlédl, nebo nepodcenil. Za sebe jsem do něj šel samozřejmě naplno, proto taky nyní se zbytkem sil tápu, jestli nejsem úplně vedle. Jakýsi potenciál v sobě ještě stále cítím.

Každopádně se ke své ženě snažím nyní chovat klidně a nekonfliktně a stále ji ještě nechávám prostor se vyjádřit. Myslím si ale, že ona bez cizí pomoci ten krok zřejmě neudělá. Pak už to bude asi jen otázka času...

Nezlob se, ale mě to celé nějak nepasuje, zejména Tvůj celkem negativní popis manželky v souvislosti s tím, že jste oba věřící křesťané a víra vás učí to a to... škoda, že nemůžeme slyšet i její názor = pohled z druhé strany. Myslím si, že by to mnohé osvětlilo...

"Tvoje srdce po ní hořelo... " 

"Zbytek sil... "

"Potenciál v sobě... "

"Chovám se k ní nekonfliktně... "

Víš, já už vím, co mi to připomíná - floskule a klišé. Takové bezcitné to je, i když na první pohled se to zdá být plné pochopení a citu... Studené mně to přijde. Takový citový racionalismus

Ale možná se pletu, jen někdy lidi ve snaze vypadat před druhými dobře, píšou takhle skříple... Promiň.

A nebo je to projekce a jsem taková jenom já  

Klasiku, ty jsi nespokojený i manželka je nespokojená. Ty to chceš zvrátit a ve svém životě s ní počítáš, ona takhle žít nechce. Tak ať jde. Co bylo už uplynulo, není třeba se v tom rýpat. To bychom došli k tomu, že jí ještě v bříšku matky něco vadilo a to situaci neřeší. Podle toho co říkáš s ní není možná žádná pořádná komunikace, protože ona toho není schopná. Kdybys jí něčím v životě zásadně ublížil, měla za ty roky dost času to řešit.. Podle mě je neschopná udělat nic pro to, aby se váš společný život vyřešil k oboustranné spokojenosti a tak to budeš muset udělat ty, protože jsi ještě mladý a opravdu nemáš zapotřebí zabalit svůj život. A nikam neodcházej, ať jde ona za svým štěstím, když nechce nic řešit. A to jsem prosím feministka. Já už vím jak léta letí a tady čekání na nějaký obrat evidentně nemá smysl.  

To jsou ale věci na co člověk narazí na netu : -)
Je to sice starý téma ale co už.  
To že tu probírá své problémy se ženou je ok ale probírat to se ženskými je mírně řečeno neštastné.

Máme tu chlapa co je evidentně přemýšlivý, zodpovědný, prostě ideální rodinný typ.
Ženské mají od přírody zakódované vzorce chování aby našly ideálního partnera.

Tady je bohužel protiklad.  
1. chtějí sebevědomého alfasamce
2. chtějí ho proměnit v domestikovaného, spolehlivého, starostlivého taťku

Tyhle dvě věci jsou bohužel neslučitelné!!!!

k sebevědomému muži žena vzhlíží a touží po něm
k domestikovanému postupně ochladne, a pokud je muž příliš bačkora tak jím začne i pohrdat

to je věc evoluční 

Co tu pisatel píše, že s ním žena manipuluje.
To dělají všechny.   tečka. to je opět evoluční záležitost
Má rada zní ignorovat.
S tím souvisí křesťanský výchova která nutí být dobrý. Tím je pán snáze manipulovatelný.
Z toho je třeba se vymanit.  
Pojem dobra a zla je subjektivní.
To ale neznamená být zločincem. Stačí jen nebát se porušovat pravidla.

Moje rada jako chlapa je:
1. nesnažit se řešit její problémy
2. nesnažit se řešit její problémy
3. nesnažit se řešit její problémy

4. přestat se vůbec zabývat bio-psycho-socio-emo problematikou
5. najít si čas pro sebe
6. postupně se vymanit z psychosraček
7. najít ztracené sebevědomí
8. nepřehnat to do opačného extrému

Žena na to postupně začne reagovat. Možná si bude stěžovat na aroganci (sebevědomí)
Ale tím bych se opět nezabýval. S tím se vyrovná. To je zase jen nutkání domestikovat.

Pokud je chlap sebevědomý a šťastný bude i atraktivní. To platí i pro ženy.

Oběma fázemi jsem si prošel. Je třeba vystoupit z bludného kruhu.
To vyžaduje sebekázeň. Nelze svalovat vinu na někoho jiného.
Je třeba jednat.