mojra.cz

Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?

03.03.2015 22:56
Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město: Praha

Odpovědí na téma: 55
Text: 

Strašně mě to štve… a bolí. Někoho jsem zklamal… a přitom nemám v tomhle směru pocit, že jsem měl kdoví kolik možností, jak jednat jinak. Prosím, napište názor. Ať už bude takovej nebo takovej, obojí uvítám. Pokud mě odsoudíte, pak se snáz srovnám s rozchodem a spíš to pochopím… a pokud mě podržíte, dáte mi sílu bojovat…  
Příběh mého průšvihu začal už před třiadvaceti lety. Tátova firma tehdy měla hotel v Karlových Varech a mě tam hned po škole poslali naši "sbírat zkušenosti". Nikoho jsem neznal a spíš coby introvert jsem se ani moc seznamovat nechtěl a nepotřeboval. Jenže, stejně se lidem nevyhneš… Na ten hotel jezdili na kafíčko taxikáři a občas slovo dalo slovo… "Hele, nechceš si přivydělat? " Kdo by na tuhle otázku klidně řekl, že ne… Bylo to pár let po revoluci, oni údajně vozili z Německa kamióny s elektronikou a všechno prodávali se ziskem. Ode mě chtěli peníze. Měl jsem něco našetřeno, ne moc, ale necelých 50 tisíc to bylo. Dal jsem jim to, a za týden jsem měl 52. Takhle to pokračovalo dva měsíce a já měl už skoro 70 tisíc. Pak přišli, že potřebují půl miliónu. A že když nemám, že mi dají doporučení na jednoho Rusa, který půjčí. Neptal jsem se, proč si tedy nepůjčí sami, na to mi ve 20 letech hlava nestačila… upsal jsem se. Půl mega za deset procent měsíčně. Vždyť to mělo být na týden… a fungovalo to! Asi vás nepřekvapí, že jsem neviděl ani toho taxikáře, ani peníze… ale v dalších letech jen a jen toho Rusa. Říkáte si - měl jsi říct rodičům a byl klid. Půjčili by a splácel bys jim. Ano… ale já byl vychovávanej tak, že se chyby nedělají a takové už vůbec ne. Byl jsem přesvědčený, že by nepochopili… a chtěl jsem se s tím porvat sám. Druhá chyba.  
První rok po tom průseru, kterej mi postavil do života dost zásadní překážku, jsem to ještě nějak zvládal. Ten Rusák si z mýho tehdy ani ne třináctitisícovýho platu bral desítku, přesně tolik, abych dokázal přežít do dalšího měsíce. První rok to ještě šlo, jak říkám - to jsem byl v Karlových Varech dál… bydlel jsem na tom hotelu zadarmo, jedl jsem tam prakticky zadarmo… Průšvih byl v tom, že mi ten půlmilión narostl prakticky na dvojnásobek. Nevěděl jsem, co budu dělat, nevěděl jsem, jak to vyřešim… byl jsem vyděšenej mladej kluk, kterej tušil, že si podělal život…  
Pak jsem se vrátil do Prahy. Do bytu po dědovi. Nájem v tý chvíli 900, energie a služby asi 400. Nic hroznýho, ono taky co na začátku devadesátých let za garsonku v paneláku. Jenže mi zbývaly tehdy 3300 - našel jsem si práci o něco málo líp placenou… Deset šlo za Rusem, mě zbývalo po zaplacení nájmu asi dva tisíce korun. Ani ne stovka na den. Z toho dvakrát 12 korun jízdenka (do práce a zpátky) … a prakticky jsi na padesáti korunách denně. Z toho se tehdy ještě dalo nějak vyžít, dneska už by to možný nebylo. I tak jsem se ale dostával do situace, že jsem třeba čtrnáct dní jedl jenom suchou rejži, kterou jsem si smíchal s osmaženou cibulí a sójovkou… prostě jsem na víc neměl.  
Pak se Ti stane, že si potřebuješ koupit boty. Nemáš, prostě se rozpadnou… Koupíš boty za pětikilo… žádnej luxus… ale dostaneš se do situace, že to pětikilo prostě chybí. Na jídle už dál není šetřit kde, nájem zaplatit musíš, energie a služby taky… a kde ušetříš? No, jel jsem načerno. Když máš stovku na týden, tak prostě nemůžeš zaplatit 150 za jízdenky. Většinou to prošlo, ale pak mě samozřejmě chytili. OK, zaplatím to z příští výplaty, i když to prostě už budou čtyři stovky, což byla tehdejší pokuta… Zoufalost se prohlubuje, protože vidíš, že ten problém není jenom "až někdy", ale je teď.  
Přijde další výplata, Ty máš před sebou na stole 3300 a vědomí, že musíš zaplatit 1300 nájem a energie, 400 pokutu za revizora, že musíš počítat s aspoň 30 korunama denně na jídlo… to je 900 měsíčně… a taky musíš počítat s minimálně sedmi stovkama na jízdný… Do práce, do Hradce Králové, kam jsem potřeboval občas zajet… A najednou koukáš, že nemáš ani korunu navíc. A když se objeví potřeba cokoli zaplatit - blbý poštovný, něčí narozeniny, tak koupíš aspoň kytku… tak prostě někde ubrat musíš. Ti revizoři byli na začátku obrovskej problém. Protože tam se to začalo nabalovat… OK, měsíc, dva měsíce, tři měsíce mě nechytili… takže jsem se z toho zase nějak vyhrabal a zase si říkal, že to prostě nějak půjde. Věřil jsem tomu, že se časem dokážu dostat k takový práci, abych splatil i toho Rusa… chvílema jsem získával na optimismu…  
Ale pak Tě zase chytí, a rovnou dvakrát za sebou. A další měsíc jsi tam zpátky, jen s tím rozdílem, že teď už Ti prostě nezbyde ani to minimum. Zaplatíš 800 za dvě chycení revizorem, zaplatíš nájem, počítáš s přibližně pětikilem na jízdenky, necháš si na jídlo už jenom 20 korun na den… Zařekneš se, že budeš jezdit poctivě a platit jízdenky… a že teď tedy ty peníze ušetříš tak, že holt zaplatíš o měsíc později elektřinu, vodu a teplo. Pro jednou se to nepodělá…
Ono se to opravdu pro jednou nepodělá, ale rozjede se tak šílenej kolotoč, že za rok nemáš takovou věc jednu, ale valíš jich před sebou deset, patnáct… a nemáš šanci se z toho dostat. V tý chvíli si uvědomíš, že jsi opravdu v prdeli… a že to nebude lepší, ale jenom horší. Dál jsem měl strach si o tom promluvit s rodiči, teď o to větší, že jsem si uvědomoval, že to, co jsem udělal, tu situaci jenom zhoršilo. Je mi dvaadvacet a nevím, kudy kam…
Pak se povede najít další práce. Sice malá, za pár korun navíc, ale zase Ti to dá naději. Na chvíli… platíš co můžeš, dál jíš jen tak, abys neumřela hlady… všichni se chodí bavit, Ty nemáš šanci… protože se snažíš řešit neřešitelný. Začínáš mít potřebu vztahu, potřebu nebejt na to sám, mít místo, kde zapomeneš… Najdeš si kamarádku, přítelkyni… je vám spolu dobře, i když nikam nechodíte. Pak uplyne rok a jí přestane logicky bavit to, že můžem tak akorát na procházku. Odejde… a Ty si připadáš, že se Ti hroutí svět.  
Zastavíš se, ohlédneš… a zjistíš, že už jsi v situaci, kdy Tě stíhá ne deset ani patnáct nezaplacených věcí, ale že takových je už třeba za sto tisíc. Jo, stačí tři roky… stačí to párkrát nechat, protože to nemáš jak vyřešit… a už to pak řešit nejde. Jenže když Ti to dojde, je pozdě. Zhruba v nějakých pětadvaceti se mi to stalo. Opravdu jsem si uvědomil, že ta situace nemá řešení. Institut oddlužení v té chvíli neexistoval, já měl před sebou dál peníze pro Rusáka (už asi tři milióny nebo kolik, teď se mi to snad ani nechce počítat) a v závěsu za patama desítky obálek s modrým pruhem. Vracíš se domů z práce a nevíš, jestli tam nebude na dveřích nálepka - exekuce… A takhle každej den. Bez možnosti oddechu… tohle je s Tebou pořád, všude.  
Pak se objevila možnost si vydělat nějaký peníze bokem. Dostal jsem se k tomu úplně náhodou, v souvislosti s prací v hokeji. Po asi roce, co jsem tam byl a dělal hokej, mi jeden člověk od nároďáku nabídnul, že když mu pomůžu prodat nějaký dresy, tak že mi dá provizi. Udělal jsem to… od lidí jsem vybral peníze, donesl mu je, vzal dresy, rozdal je mezi lidi. A bylo pět tisíc navíc. Co s nima uděláš? Zaplatíš jednu ze 167 věcí tak, abys věděla, že jich je už "jenom" 166, ale že jich stejně za rok bude 209? Přiznám se, že po těch letech, kdy jsem opravdu žil z ruky do huby, jsem těch pět tisíc prostě prožral… asi týden jsem chodil na oběd do hospody, koupil jsem nějaký oblečení (jiný věci, než trika za 30 od Vietnamců), boty… a chvíli, aspoň na blbou chvíli, jsem si připadal normální.
V roce 1998 jsem měl dvě práce. Už tehdy jsem cítil, že nejlepší doba z celýho dne je ta, kdy spíš a nevíš o sobě. Že se ráno vzbudíš a tohle všechno se na Tebe zase vyvalí… Neviděl jsem východisko… a v tý chvíli jsem přemýšlel velmi vážně o sebevraždě. Říkal jsem si, že to fakt nejde vyřešit, že se to nedá zastavit… Víš, že jsi v situaci, která se prostě NIKDY nezlepší… sedíš v lomu na kraji skály a říkáš si - máš před sebou padesát let života, ze kterýho nebudeš stejně nic mít… nebo uděláš ten krok a za pět sekund máš pokoj? Řekl jsem mámě, v jaký jsem situaci, a přišel jsem o ní. Šílenej pocit, kdy se Ti místo pochopení a podpory dostane jen odmítání.  
Tam se ve mě zase něco zlomilo a změnilo. Řekl jsem si, že z toho utíkat nebudu, ale že musím taky normálně žít. Našel jsem si i třetí práci, psal jsem pod cizím jménem a Rusák to nevěděl. Seznámili jsme se s G. ,, bylo to na začátku strašně fajn. Bohužel, hmotný věci pro ní znamenaly celkem dost… a já, abych o to nepřišel a zase se nevrátil na skálu nad lomem, jsem začal víc peněz používat na to, abych fungoval, než na to, abych platil to, co jsem platit měl. Stejně jsem věděl, že to zaplatit nejde, že to nezvládnu, tak jsem trošku rezignoval a nastavil si život jinak.  
Postupně jsem se dostal až na příjmy kolem 90 tisíc měsíčně. Rusák dostával přes padesát, byl spokojenej… a mě zbývalo dost na to, abych mohl splácet revizory, nedoplatky, poplatky, poplatky z poplatků, úroky, penále a všechny tyhle sračky… a přitom mít vztah, partnerku. Takhle to fungovalo přes tři čtvrtě roku. Nevím, jestli jsem měl v tý chvíli štěstí nebo jestli to bylo naopak neštěstí, ale žádnej exekutor nepřišel. A já začal cítit, že TAKHLE nějak se dá přežít. Ne žít, ale přežit.
Našli jsme si bydlení, nastěhovali se tam (na začátku nic velkýho), jenže po třech měsících - PRÁSK. Exekuce na 130 tisíc za VZP. Obstavenej účet… a najednou to začalo znova. V tý chvíli jsem prakticky dva měsíce neměl na nic… bylo to v létě, nebyla sezóna, takže příjmy nebyly 90, ale kolem 60… A Ty jsi najednou na dva měsíce bez koruny. Před sebou platba nájmu, energie, jídlo… a prostě nemáš. Byl jsem vlastně v tom samým, jako na začátku s těma revizorama, jenže to bylo ne o čtyřech stovkách, ale o stonásobcích těch částek.  
Naštěstí je možnost si ještě občas pomoct nějakým tím "kšeftem" s dresy. Už jsem věděl, jak na to, měl jsem odběratele… a tak jsem prostě domluvil zdroj dresů, vybral od lidí peníze… a ty dresy koupil. Obratem ruky, za den, za dva, jsem vydělal deset tisíc. Super, fungovalo to. Jenže… logicky se i tohle zadrhne. A ty zádrhele souvisí jeden s druhým. Jednou takhle vyberu 50 tisíc na dresy, mám je doma s tím, že je po víkendu odnesu, vyzvednu dresy a rozešlu je… jenže v pondělí zvoní u dveří elektrikář. Jedu vám odpojit elektřinu, nemáte zaplaceno… Abyste zabránili odpojení, dáte mi teď hned devět tisíc a uhradíte dluh. Co uděláte? Necháte odpojit elektřinu, když máte doma malý dítě? Nebo sáhnete na peníze, který nejsou vaše, ale víte, že je zase vrátíte? Úplně morální to není, ale ruku na srdce…  
A tak jsem několika lidem ten slíbenej dres nedal v týdnu, ale o měsíc později. Vysvětlil jsem jim, že to nejde, důvody jsem neuváděl… ale bylo to ok. Takhle to jde párkrát, jenže pak se dostaneš do podobných situací, že prostě - vytlučeš jeden průser jiným… a najednou se Ti stane, že máš zaplatit 50 tisíc za dresy, který máš odevzdat v týdnu, ale nemáš ani korunu a s výplatou počítáš za deset dní. OK, řekneš těm lidem - budou až za 10 dní. Čekáš na výplatu, víš, že jí celou vezmeš (a zase nezaplatíš nájem) a splníš, cos slíbila… výplata přijde, ale ouha - poloviční, protože se zase připomněl jeden exekutor. Takže jsem tentokrát vyřídil obratem jen asi desetinu dresů… a zbytek musel počkat.  
Těm lidem se to pochopitelně nelíbí… Když jim jednou řekneš, že to bude za týden… pak jim to slíbíš za čtrnáct dní (to měla přijít výplata), pak za měsíc… ale ani jednou to nedodržíš. Ve všech případech jsem to sliboval s nejčistším svědomím - že to opravdu tak udělám… Kolikrát mi bylo i tak trapně, že jsem si třeba půjčil další peníze, abych to mohl splnit - i s tím, že za úroky od lichvářů zaplatím vlastně totéž, co na těch dresech vydělám.  
A teď si představ situaci, že máš dvacet lidí, kterým máš dát dres. Nedáš… ozvou se, řekneš jim - ok, bude to za týden. Pak to není, ozvou se znova… řekneš - sorry, ještě týden… a když máš takhle během tří týdnů šedesát hovorů a lidi ti začnou říkat, ať jim radši nic neslibuješ… je to šílenej pocit. Ať mluvíš pravdu nebo ne, ať máš svědomí čistý nebo ne… výsledek je stejnej. Lidi jsou nasraní a volají. Tak sakra, kdy to už bude? Co máš říct? Máš zase slíbit nějakej další termín, termín další vejplaty? Radši jsem kolikrát ten telefon nezvednul. Nedokázal jsem říct - jo, já od vás vybral prachy a použil jsem je jinde. To nešlo. Chtěl jsem to zaplatit… a vždycky jsem to taky nějak zaplatil. Ale dojem spolehlivosti a zodpovědnosti se nějak… vytratil. Logicky. Někdo  říká, že jsem měl komunikovat - ale když máš za měsíc 80 hovorů, slíbíš to v nejlepším vědomí a svědomí a stejně se pak něco posere… stávalo se, že jsem neměl sílu na to těm lidem popátý říkat - hele, zas nic… ještě čtrnáct dní, ještě měsíc. Je to logicky nemuselo zajímat, dali mi peníze a chtěli svoje věci.  
Vždycky jsem to nakonec nějak dotáhnul, nikdy jsem nikoho nepodvedl… ale vypadalo to příšerně.
Pak se narodil malej. Celý to bylo strašně fajn, bylo milý mít toho tvorečka nablízku… i když začaly bejt problémy s G. Chci větší byt, chci tohle, chci tamto… A jestli to nebude, tak bla bla bla… Začali jsme se hodně hádat… a protože jsem o malýho nechtěl přijít (a taky jsem si uvědomoval, že on ani G. za nic nemůžou), tak jsem to prostě udělal. Vzal jsem větší byt… přibral jsem si další část práce a makal na doraz. Tak, abych měl pořád pocit toho, že jsem doma… a přitom nějak fungoval.  
Pak zavedli možnost osobního bankrotu. Pro mě naděje, jenže jak do ní? Jen jsem to naznačil doma a byl problém. Miloval jsem malýho a věděl jsem, že vztah nevydrží, pokud půjdu do bankrotu. Tak jsem to táhnul dál… až do úmoru, do vyčerpání. Fyzickýho i psychickýho.
Najednou je Ti sedmatřicet, vidíš, že jsi na hranici svých možností… že už prostě víc vydělat nejde, protože víc práce mít nemůžeš… a ztrácíš znova sílu žít. Připadá Ti to strašně nespravedlivý… zjistíš, že to, čemu jsi věřil, byla jenom iluze - iluze lásky… a že sis jen kupovala něco, co byla ve skutečnosti bublina.  
Vztah doma přestal fungovat - pochopitelně. I mou vinou, byl jsem v práci víc, než by normální partnerka zvládla… Rozhodli jsme se, že si půjdeme každý svou cestou a já si ještě jednou řekl, že zkusím hledat. Našel jsem si Valerii. Na začátku akt zoufalství… ale začalo mi s ní být dobře. Pravda, byly tam věci, který křičely do světa, že je něco jinak. Byla vdaná… prý šťastně… přesto hledala. A že prý - soukromí nebudeme do našeho mileneckého vztahu tahat, budeme si užívat hezkejch věcí a nebudeme pátrat po tom, jak vypadá normální život toho druhýho… Uměla sex bez citů, uměla se líbat a vzrušovat s kýmkoli… sama to říkala. A když jí pak vidíte čtyři dny po sobě na chatu zamčenou v místnosti s názvem "Hledám čubku jen na reál, ostatní kopu", a ve dvou si tam tráví čtyři, pět hodin denně… tak máte podezření. Podezření máte i proto, že se dál scházela se svými bývalými milenci, kterých měla za dobu manželství snad pět…  Tehdy jsem jí ještě neznal tak, jako jí znám dneska - že tehdy bylo důvodem toho hledání to, že byla nespokojená, nešťastná… jenže vsaďte na to… Tak jsem si jí trošku "prověřil", a samozřejmě to prasklo.  Chtěl jsem vědět, jak se věci mají… protože jsem měl šílenej strach se zase do něčeho pustit po hlavě a riskovat, že za půl roku zjistím, že jsem pro ní jenom nějaká hračka a že má takovejch chlapů pět. Jo, potřeboval jsem se přesvědčit… protože jsem už neměl sílu na to, abych ustál další případnou ránu od života. Že bych zase něco dělal s nejlepším vědomím a zase by to bylo blbě…  
Posral jsem to tam, já vím. Ale tohle všechno se nějak ještě dalo zachránit. Valerie pro mě byla motivací, ani neví, jak velkou. Spoustu věcí jsem začal řešit jinak, nabíjela mě energií… a když mi řekla, že bychom spolu mohli být, byl jsem nejšťastnější člověk na světě. Poprvý v životě… jsem měl štěstí. Jenže si zároveň uvědomuješ, že před sebou pořád valíš ten balvan. A že doba "soukromí mezi nás netahej" je u konce. Že to prostě musíš vyřešit. Kdybych jí řekl - hele, super, ale mám ještě deset let placení - tak by to taky nemusela dát. Ještě pořád jsem jí tehdy tak neznal… A tak jsem hledal cesty. Zkoušel jsem najít práci v zahraničí, tam jsme měli jít oba… to by nám tehdy hodně pomohlo, tedy - pomohlo by to mě a financím. Zkoušel jsem najít jiná řešení, upřímně jsem dělal všechno pro to, abych se z toho dostal.
Pak se mi "povedla" druhá bota. Na konci jednoho roku jsme měli letět pryč. Já služebně, ona se mnou. Poprvý v životě (!!! - na mou duši poprvý) jsem od ní vzal peníze, protože si letenku chtěla koupit sama a já to měl jen zařídit. Vzal jsem je s tím, že ty letenky půjdu 5. ledna koupit, jenže - ozval se jeden člověk, který se připomněl se starým dluhem. Byl hodně nepříjemnej… a protože to byl tak trošku mafián a já na tu domluvu zapomněl (byla z léta), tak jsem prostě ty peníze z letenek použil na tohle. Jako vždycky předtím… dresy a tak. Věděl jsem, že mi desátýho přijde výplata a že ty letenky koupím z ní. Bohužel… než k tomu došlo, se to provalilo. Já vím, že to bylo blbě… ale snažil jsem se, aby ona tohle všechno nevěděla. Řekl bych jí o jedný věci, to by spustilo tisíce otázek… a logickejch otázek. Který by taky mohly skončit tak, že bych jí ztratil.  
S ní jsem ten jinej život žil. Zodpovědnej, čistej… nikdy jsem nikomu z jejího okolí nic takovýho neprovedl. Když jsem něco slíbil, dodržel jsem to, po celých pět let. Kolikrát jsem opravdu tři dny ani nejedl, protože jsem měl něco zaplatit… ale budoval jsem si tu něco, na čem jsem chtěl stavět. Na začátku mi říkala, že máme oba svoje životy a že mi do toho jejího nic není. Já to bral tak, že jí zas nic tedy není do mých problémů… a jak máš pak po třech letech k někomu přijít a říct - hele, já to mám tak a tak? Chtěl jsem, aby mě hodnotila ne podle toho, co nemohla pochopit (když si tím neprojdeš, nepochopíš - kór s jejím způsobem uvažování), ale podle toho, jak se chovám k ní, k jejímu okolí… Dával jsem jí sebe. celýho. To nejlepší, co ve mě bylo.
Doneslo se k ní něco o mý nezodpovědnosti (posíláš to zpátky po termínech, blbě komunikuješ) s dresy. A to byl taky průser… protože to prostě nemůžeš vysvětlit, aniž zase řekneš všechno.  
Jediná cesta z toho ven byla přes to oddlužení. Tam vím, že by tohle všechno zmizelo (a taky to zmizí) … Když jsem se rozhodl, že ho udělám, tak se mi strašně ulevilo. O nikoho a o nic už víc přijít nemůžu… a všemu může být konec. Dál tu ze mě bude to dobrý, co mám… a nebude důvod si myslet, že v tom budu za sedm let znova.
Já si nikdy nepůjčil peníze na to, abych někde machroval… abych si kupoval televize, mobily nebo dovolený. Na to jsem si vždycky vydělal, i když mě to stálo spoustu energie. Třeba naše společná dovolená - to byly desítky dnů v práci po dvaceti hodinách… Valerie říkala - tak jsi ty peníze mohl vzít a něco zaplatit. Nemohl. Protože když vyděláváš dvacet let na hranici svých možností, tak v sobě bez nějaký motivace nenajdeš sílu vydělávat ještě ZA tou hranicí. Já věděl, že mi to zase pomůže trošku nabrat sílu… tak jsem makal o to víc. Ušetřil jsem na to… Kdybych nevěděl, že to dělám kvůli těm čtrnácti dnům, co budeme spolu, stejně bych ty peníze nezaplatil. Protože bych je prostě nedokázal vydělat.  
Val pořád tvrdí, že si nemůže být jistá tím, že v tom za sedm let nebudu znova. Ale copak někdo, kdo si projde tímhle peklem, bude takovej vůl? Naučilo mě to skromnosti, pokoře… a spoustě dalších věcí. Vím, že dokážu fungovat s málem, vím, že dokážu nahradit dočasný nedostatek peněz něčím jiným… vím, že… ale k čemu mi to je?  
Valerie tohle nechce slyšet. Chtěl jsem jí celej ten příběh říct. jenže jak celou dobu tvrdí, že to je o komunikaci, tak teď je totálně zaseklá. Že prý - druhou šanci jsi dostal, poprvé jsi měl namále už po těch letenkách… Jo, dostal… ale taky nedostal. Protože poté, co jsem jí dostal, jsem se snažil… ještě intenzivněji… všechno nějak vyřešit. Pořád jsem si myslel, že to nějak zvládnu…
Teď to ze mě spadlo, protože vím, že cesta je z toho jen jedna, zato bezpečná a jistá. A vím taky, že bych jí už nikdy nezklamal, protože by nebyly důvody ani lhát… a ani by se k ní nedostalo nic o nezodpovědnosti. Nebylo by co…  
S tou druhou šancí… kdybych jí zamknul řetězem ke sloupu a řekl jí, že má bejt za dvě minuty na druhým konci ulice, nezvládla by to. Naštval bych se na ní, ale dal bych jí druhou šanci. Lomcovala by řetězem, snažila se z toho dostat, třeba by si i chtěla ukousnout ruku… ale nešlo by to. Tak bych jí hodil k nohám celý srdce a řekl - končíš… rozvázal jí… a najednou by to šlo, na ten druhej konec ulice dojít. Stála by tam, s pocitem zoufalství… stejně jako já stojím teď tady. Protože dokud jsem byl přivázanej řetězem, mohl jsem těch šancí dostat tisíc… a nešlo to. Teď ten řetěz sundavám… a není šance.
Je mi strašný smutno. Já vím, že jsem vůl… ale prostě… už po třiadvaceti letech takovýho života jsem už neměl sílu bejt jinej. Ona ví, že jí miluju, že bych pro ní dýchal… bylo nám ne dobře, ale skvěle… rozuměli jsme si… Ví taky, že jsem nikdy nikoho neokradl, nepodvedl… že si ten svůj kříž nesu tak, jak dokážu… Tvrdí, že to není o penězích, ale o tom, že budu pořád stejnej, i když se z těch dluhů dostanu. Já vím, že ne… Ale k čemu mi to je?

 

Odpovědět
To se mi líbí    To se mi nelíbí   
Stránka otevřena 3541x  | 
Původní název příspěvku před úpravou administrátorem: Někoho jsem zklamal, je na místě zatracení nebo odpuštění?
Váš e-mail: 

Reakce čtenářů

 
04.03.2015 09:05 Uživatel: Dany
1526489412_mozaika_slunce.jpg
5000-6000
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Tak jsem si přečetla tu celou hrůzu a pokud máš k tomu všemu, co jsi za ty roky udělal názor, že: "Někoho jsem zklamal… a přitom nemám v tomhle směru pocit, že jsem měl kdoví kolik možností, jak jednat jinak.", tak k tomu nemám co dodat, protože z toho mám pocit, že snad sám věříš tomu, že to všechno, jak jsi žil a jak jsi se choval či nakonec zachoval, nejen vůči sobě, ale i k mnoha dalším lidem, vlastně ani nemůžeš. A to si teda rozhodně nemyslím. Nikdo Tě do těch pochybných kšeftů nenutil. To byla čistě Tvoje volba. Ty jsi nezklamal někoho, Ty jsi zklamal spoustu lidí, blízkých i cizích, a tak jak jsi to dělal, to se prostě nedělá! To nebyla jedna neuvážená klukovina!

Nebo píšeš: "Říkáte si - měl jsi říct rodičům a byl klid. Půjčili by a splácel bys jim." Ne, tak tohle si teda neříkám. Na takové aktivity, na které jsi peníze potřeboval, bych Ti jako rodič peníze teda nepůjčila. A tak bych mohla pokračovat dál, ale je to zbytečné… Pro mě to všechno co jsi napsal je něco, s čím bych nechtěla mít nic společného.

 
04.03.2015 13:59 Uživatel: Abuš
Věk:  43
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Je vidět, že čteš to, co píšu  

Psal jsem, že kdybych si půjčil od rodičů půl mega na zaplacení dluhu hned na začátku, byl klid. Splatil bych jim to, bez úroků 50 tisíc měsíčně, po normálních částkách a tohle všechno by nevzniklo. Ani žádný "aktivity".  

Zkus si to celý přečíst ještě jednou a zkus bejt konkrétní. Co bys na mým místě dělala jinak, prosím? Je jednoduchý napsat - to musíš vidět sám. Kdybych to viděl sám, tak to sem nepíšu.  

 

 
04.03.2015 20:41 Uživatel: Dany
1526489412_mozaika_slunce.jpg
5000-6000
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

"Prosím, napište názor. Ať už bude takovej nebo takovej, obojí uvítám… "

Názor jsem Ti napsala, tak v čem je problém? Proč mám tady rozebírat co bych na Tvým místě dělala jinak, když se jedná o průsery či pochybné kšefty, nikoliv klukoviny, který jsi začal před 23 lety? Je to tak, jak Ti napsala Barča,  do takové situace se jen tak někdo normální nedostane… A já říkám, že pro mě to všechno co jsi napsal je něco, s čím bych nechtěla mít nic společného = to není běžný svět, ve kterém jsi žil, nebo možná ještě žiješ. Já se Valerii vůbec nedivím…

Jen je zajímavé, kolik jsi měl zaměstnání a výdělků, přitom dlužíš pojišťovně, finančáku atd…

Jako za mě, jsi si ten dlouhý příběh mohl odpustit, protože ani tak Tě nic neomlouvá. Omlouváš se dokola jen Ty sám: "nemám v tomhle směru pocit, že jsem měl kdoví kolik možností, jak jednat jinak." Ale měl, hned na začátku! Jenže Ty si to nepřipouštíš a nechceš připustit.  

 
05.03.2015 00:40 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Ale vždyť o tom celou dobu píšu! Že jsem na začátku udělal příšernou chybu, vlastně dvě. Jednak ta půjčka a jednak to, že jsem si pak nepůjčil od rodičů, aby tenhle příšernej scénář vůbec nenastal! A ano, měl jsem bůhví kolik výdělků a zaměstnání, ale za 23 let jsem splatil skoro 11 mega z dluhu! To je v průměru skoro 40 tisíc měsíčně! A to tyhle výdělky přišly samozřejmě ne po roce nebo pěti, ale postupně. Ten příběh je o tom, že jsem si na začátku posral vlastní chybou život (nepovídej mi, že si to nepřipouštím), ale že si myslím, že jsem opravdu udělal všechno, co bylo v mých silách, abych se z toho vyhrabal!

Ale jak říkáš, chtěl jsem názor - a i tohle mi pomáhá. Pomáhá mi to uvědomit si, že ani člověk, kterej v tom není citově nebo jinak zainteresovanej a může to číst s klidnou hlavou a hodnotit s odstupem,   mi nedokáže říct nic konkrétního a jen soudí. Těžko pak můžu čekat pochopení od někoho, komu jsem tím opravdu ublížil.

 
05.03.2015 08:27 Uživatel: Dany
1526489412_mozaika_slunce.jpg
5000-6000
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Tak jsi tatar nebo co? Jasně Ti píšu, že svět, ve kterém jsi žil nebo ještě žiješ není běžným nebo standartním světem (pochybné kšefty, půjčka od rusáka, další od tak trošku mafiána, teď dokonce za úplatek velmi nestandartní cestou úvěr v bance atd.) je svět, se kterým bych nechtěla mít nic společného! To za prvé… za druhé jsi se choval sprostě a nespolehlivě k lidem, kteří Ti zaplatili za ty dresy, za třetí jsi velmi ohrozil rodinu a své dítě, za čtvrté jsi zklamal Valerii s jejími penězmi na letenku a vůbec tím vším, co prasklo a o čem neměla ani tušení + by jí čekalo s Tebou dalších 5 let s člověkem s příjmy nic moc, samozřejmě pokud by jsi si neporadil opět neoficiální cestou atd. Takže za mě, Valerii chápu, takového přítele bych nechtěla ani omylem + bych nechtěla čekat dalších 5 a více let, jestli do toho všeho po odlužení nespadne znovu. Prostě za mě ne, po tom všem co bylo a prasklo bych Ti nevěřila. Pro mě vztah = důvěřa, upřímnost atd. , tu jsi ve svém vztahu zničil. Takže já mám na to vše takový názor, který Ti píši a mám na něj právo. Nemusíš se mnou souhlasit, tak jako já nesouhlasím s těmi Tvými. Ale to je tak vše. Na řadě je vzájemný respekt. Chápeš?  

Mimochodem já institut odlužení moc neuznávám, mnoho idí se na to spoléhá - naseká si vlastní nezodpovědností dluhy, pak si vyřídí oddlužení a je povinen zaplatit cca 30% dluhů…

 
05.03.2015 15:47 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Viz dole… napsal jsem teď ještě jednu věc k tomu. Já vím… vypadá to strašně. A já se jí taky snažím chápat. Ať tak či tak, to její rozhodnutí je pochopitelný, spousta lidí by se na jejím místě zachovala stejně.  

 

Jen… i vrazi mají určitý právo na odpuštění, i zabití je někdy omluvitelný… Vím, jak to mám, vím, co jsem udělal, co jsem provedl… a čím jsem si prošel. Doufat můžu jenom v její velkorysost a v to, že se ukáže být silná… a pro to krásný, co mezi náma během těch pěti let bylo - a na mou duši přísahám, že to z obou stran bylo tak silný, že neznám nikde kolem sebe nic, co by se té síle a intenzitě aspoň blížilo, mi zkusí odpustit.

 

Já vím, že to bylo špatně. Vím, že se dokážu chovat jinak, jen je potřeba se z toho koutu dostat. A strašně moc bych si přál, aby to Val uviděla dřív, než jí ztratím definitivně.  

 

A k té insolvenci - půjčil jsem si na začátku 500 tisíc, zaplatil jsem za víc než dvacet let kolem 11 miliónů korun. To za prvé. A za druhé - mám pár kamarádů, od kterých mám půjčeno. Ti vědí, že jdu do insolvence, ale domluvil jsem se s nimi, že šestý rok jim doplatím zbytek. Oni nepřijdou o nic…  

 

 
05.03.2015 16:04 Uživatel: Dany
1526489412_mozaika_slunce.jpg
5000-6000
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Tak to opět musí být nestandartní kamarádi, kterým peníze nechybí, neboť, nic zlého nikomu nepřeji, ale co kdyby nastala u Tebe vážná zdrav. situace, nehoda apod. ? Co pak? Nikdo nebude mít zpět nic.

 
05.03.2015 16:11 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Jsou to úplně normální lid, jen kamarádi. A nejde o miliónové částky, celkově ta suma dělá kolem 150 tisíc u asi pěti lidí. A právě proto, že to jsou kamarádi… a právě proto, že nemám šanci jim to zaplatit jinak… jsem byl fér a na rovinu jim řekl, jak se věci mají. Kupodivu mě podrželi a jeden mi dokonce nabídl další peníze, kdybych potřeboval… Možná je to tím, že mě znají a vědí, jak se k tomu všemu snažím přistupovat. Od toho si myslím že přátelství je… taky bych pomohl.

 
05.03.2015 16:40 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

 a tak jak jsi to dělal, to se prostě nedělá! To nebyla jedna neuvážená klukovina!

 

A… Dany… jak se to tedy, prosím, v takové situaci dělá? Dejme tomu, že někdo to teď čte a je na tom stejně jako jsem byl já před třiadvaceti lety. Kudy a jak se z toho má dostat? Poraď mu. Já mu poradit neumím, mě je takovýho člověka jenom líto. Co máš dělat, abys při příjmu 13 tisíc korun dokázala platit 50 tisíc na úrocích, k tomu pokud možno aspoň část jistiny, k tomu musíš jíst, spát… a k tomu strašně moc chceš třeba i milovat. Ukaž tu cestu. Já jí neviděl.  

 
05.03.2015 17:32 Uživatel: Dany
1526489412_mozaika_slunce.jpg
5000-6000
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Podívej se Abuši, toto je poslední moje reakce na Tebe a to z jednoduchého a prostého důvodu. Mezi námi dvěma není tak velký věkový rozdíl, oba dva jsme si v životě něčím těžkým prošli, byť každý něčím zcela jiným, máme nějaké životní zkušenosti a ani jeden nemáme zapotřebí si dělat z druhého legraci či blbce. Tím mám na mysli toto: "A… Dany… jak se to tedy, prosím, v takové situaci dělá? Dejme tomu, že někdo to teď čte a je na tom stejně jako jsem byl já před třiadvaceti lety. Kudy a jak se z toho má dostat? Poraď mu. Já mu poradit neumím… " Nedělej ze sebe blbce, že jsi nepochopil, jak jsem to celé myslela - to teda zrovna Tobě, který má za sebou to co má, fakt nežeru, že nechápeš, o čem je řeč + zároveň nedělej blbce ze mě, abych se pořád dokola opakovala. Tvoje otázka: "A… Dany… jak se to tedy, prosím, v takové situaci dělá? " je trapná a na úrovni 3 letého dítěte. Akorát tím urážíš svojí i mojí inteligenci a možná se i dobře bavíš.  Takže, prosím, nechme toho, ano? Děkuji. Nechť s Tebou dál diskutuje někdo jiný, já tohle fakt nemám zapotřebí, stejně tak to, co všechno z toho tady dneska vzniklo…Nedávno jsem tady psala, že mám dilema… ostatní vědí, Ty pochopíš záhy, budeš-li tu dál. Po dnešku vím, že to nebylo dilema, ale vnitřní instinkt či šestý smysl, který jsem měla poslechnout. Ale ono nikdy není pozdě…

 
05.03.2015 18:08 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Jo, v pořádku. Trošku jsem něco takovýho čekal a ani mě to, upřímně řečeno, nepřekvapuje. Jsem rád, že máš tak jasno a přeju ti, aby ses nikdy nedostala do situace, že budeš muset vybírat jen mezi menším a větším zlem. A myslím, že příměr k tříletýmu dítěti tady sedí, jen nevím, kdo z nás to je. Děti taky, když jim dojdou argumenty nebo neví, co odpovědět, tak sklouznou k něčemu podobnýmu.  

 

A myslím, že jsem to pochopil - pochopil jsem, že bys mě odepsala. V pořádku, máš na to samozřejmě právo. A máš i právo na to soudit, nikdo ho nikomu nemůže upírat.  

 

Jen otázka - tys pochopila, proč to celý píšu? Nehledám omluvu pro to, co jsem udělal, protože to bylo špatně - i když vnitřně cítím, že jsem ve většině věcí neměl volbu. Šel jsem lesem, vlezl jsem na špatnou cestu a najednou jsem po kolena v bahně. Zpátky se vrátit nemůžeš a musíš dopředu, i když víš, že se do toho bahna ponoříš ještě víc a že se možná utopíš. Ale co zbejvá? Ani to vlastně omlouvat nepotřebuju, nepotřebuju chlácholit ve smyslu - jsi chudinka…  Celý to není o minulosti, ale o budoucnosti. Otázka zní - proč by člověk měl tohle všechno opakovat, když si tím projde a má to tak hluboko v sobě, že ho i jen pomyšlení na zlomek toho děsí? Otázka zní, jestli podle tebe (a podle dalších) dokážu bejt jinej. Já na ní odpověď vím a vím, že to jsou věci, který byly špatně a ke kterým se už nikdy nevrátím, jakmile budu mít čistej stůl. Otázka zní, jestli ty všechny okolnosti nenasvědčují dost jasně tomu, že to, co mám za sebou, nebyl život, kterej jsem si vybral. A na konec taky klíčová otázka - když někoho miluješ, souhlasíš s tím, že je to i o odpuštění, když vidíš na druhý straně to, že se ten člověk kaje, je si všeho vědom a dělá všechno pro to, aby se ty chyby už neopakovaly? Ano nebo ne?  

 

 
04.03.2015 09:41 Uživatel: Barča
1564813088_lvice.jpg
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Ok. Chápu, že ve dvaceti jsi mohl udělat chybu. Ale dále jsi vrstvil další chyby, jednu za druhou. A to už se chápe hodně těžko. Valerie to zřejmě vidí zrovna tak. A pokud Ty to nevidíš stejně, pak to opravdu nikdy nebude jinak.

 
04.03.2015 12:02 Uživatel: Abuš
Věk:  43
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Barčo… díky za upřímnost. "Dál jsi vrstvil další chyby, jednu za druhou". Prosím, můžeš být konkrétní? Co a jak jsem v té chvíli měl dělat jinak? A že mě do těch kšeftů nikdo nenutil? Nenutil, nikdo - kromě mojí vlastní snahy tu situaci opravdu vyřešit. Když máš tři zaměstnání, jedeš pořád na doraz - fyzicky i psychicky - a víš, že už prostě víc v práci vydělat nemůžeš - tak uděláš co? A upřímně - co uděláš? Vyzkoušíš všechno, čím nikomu neublížíš a co by mohlo pomoct. Nebo Ty bys čekala, "až"? Na co bys čekala? Nebo - jaké bylo podle vás řešení? Děláš chyby, nikdo tě do toho nenutil… Co byste dělaly vy? Prosím, konkrétně. "Jsi špatnej" jsem už slyšel, ale nějak nikde nevidím konkrétní věc, kterou byste obě na mém místě dělaly jinak… Můžete to prosím doplnit? Jaké bylo podle vás řešení?  

 
04.03.2015 12:12 Uživatel: Abuš
Věk:  43
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

A ještě snad dodatek - já taky netvrdím, že jsem na všechny ty kroky pyšnej. To ani zdaleka nejsem. Kolik bezesnejch nocí, kolik trápení, výčitek a všeho kolem mi to přineslo! Přesto si ale myslím, že nejsem špatnej a VÍM, že ty věci dokážu neopakovat, až mi vyprší insolvence. Proč by člověk, kterýho vytáhnete z bažiny, měl v první hospodě chtít k obědu k pití sklenici rašeliny přeci? Nebo já fakt nevím…

 
04.03.2015 12:52 Uživatel: Barča
1564813088_lvice.jpg
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Když pominu ostatní, člověk, který se už do téhle situace dostane a není zbytí, než zaplatit, pak si ale nepořizuje rodinu. Jsou to výdaje, na které prostě nemá a který ten problém s platbami posune na dalších x let a už od začátku muselo být jasné, že v běhu nastane ještě další povinnost - alimenty. Láska neláska, je přirozený vývoj, že žena v zájmu svém i svého dítěte procitne a bude chtít normální život.

 

 
04.03.2015 13:43 Uživatel: Abuš
Věk:  43
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Ale rodina nestrádala… nikdy. Určitě ne finančně a dokud fungoval vztah, tak ani jinak. Dokázal jsem tyhle věci platit taky. Ve chvíli, kdy jsem si pořizoval rodinu, jsem měl jen dvě možnosti. Buď začít normálně fungovat - aspoň trošku… a mít místo, kde nabereš sílu a víru v to, že to dotáhneš do konce… nebo se z toho úplně zbláznit. Vem si, že v tý době fakt nebyla možnost ty problémy vyřešit a já věděl, že budu splácet desítky let. Bejt sám a bez reálný naděje na to, že to někdy zvládneš, vracet se do prázdnýho bytu, všude kolem cítit jenom chlad - já to dokázal "jen" asi osm let. A vidina dalších třeba čtyřiceti byla taková, že to prostě nešlo. Nedokázal jsem to a myslím, že by to dokázal málokdo. Víš… za těch 23 let jsem Rusovi zaplatil přes 7 a půl miliónu, než dal pokoj, další dva a půl mega padly na další splátky, poplatky a tak. Přesto jsem dokázal fungovat jako normální člověk. Za pět let vztahu s Valerií jí ani nenapadlo, že jsem na tom takhle. Nikdy jsem ty svoje problémy nechtěl přenášet na blízké lidi kolem a nikdy ty problémy lidi kolem mě necítili. O to to bylo složitější, protože jsem nechtěl trápit nikoho, na kom mi záleží… A i když jsem na tom byl takhle, pořád jsem dokázal dělat blízkým radost. Nemám život o penězích, z toho mě tyhle zkušenosti vyléčily. Pro mě je důležitej pohled na západ Slunce, kopretiny v trávě, vůně lesa, doteky, pohlazení… to, že dělám druhýho šťastným, že mu pomůžu s jeho bolístkama a trápením. Tohle je pro mě smysl života, kterej mi tam zůstane. Do té insolvence půjdu, už je to v řešení - teď mám už závazky jen u banky, VZP a finančáku. A strašně se těším na to, až to všechno skončí. A zůstanou mi právě jen ty hezký věci… kterejma můžu ten život naplnit dál. Nepotřebuju peníze… ne v nějaký nadstandardní výši. A strašně moc bych si přál, aby tohle pochopil člověk, kterej mě zná. Kterej ví, že to tam mám a že to tam takhle je, ale nedokáže se přenést přes obavu, že si budu zase půjčovat. Proboha, proč bych to dělal?  

 
04.03.2015 13:59 Uživatel: Barča
1564813088_lvice.jpg
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Píšeš moc hezky, ale … když rodina nestrádala a vztah s Valerií taky ne, tak ale narůstaly dluhy  - penále atd. Tohle všechno mohlo být za Tebou daleko dřív a dnes jsi mohl začínat s čistým stolem.

To je ale můj pohled na věc. Valerie ztratila důvěru a s tím asi těžko něco uděláš. Taky nezapomínej kdo ona je. Umí si jít za svým, když hledá. Takže na city bych u ní nevsázela.

 
05.03.2015 03:16 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Tak ještě jednou v kostce

- Dluh zpočátku uhradit nešlo. I když jsem vydělával, co jsem uměl, a platil, co jsem mohl, dluh rostl měsíčně přibližně o 20-30 tisíc korun. V té chvíli víš, že jsi v tom do smrti nebo do chvíle, kdy se stane zázrak. Máš na vybranou - zvolíš si buď přežívání bez naděje nebo aspoň pokus o normální život.  

- Když zavedli institut insolvence, měl jsem už rodinu. A pak máš zase na vybranou. Bojovat s tím dál a žít s rodinou relativně normální život i se šťastnýma chvílema pro všechny (a počkat na insolvenci až na dobu, kdy to malýho nebude tolik bolet a omezovat), nebo si říct - hm, tak malej teď nebude chodit na kroužky, k Vánocům dostane dvoje ponožky, ale budu mít čistej stůl. Obě varianty mají svoje pro a proti, vybral jsem tu první. Teď zpětně vím, že jsem měl zvolit tu druhou, protože s G. jsme se stejně rozešli a pro Val bych měl čistej stůl, ale zpětně je chytrej každej.  

A navíc - na to, abych vyplatil Rusa, jsem potřeboval úvěr od banky. A jak "jednoduchý" bylo ho získat s mojí historií (exekuce atd.), to si asi umíš představit…  

 
04.03.2015 13:52 Uživatel: Abuš
Věk:  43
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

A ještě jeden dodatek - "posune problém s platbami o x dalších let". To byl právě zásadní problém. Ve chvíli, kdy máš platit měsíčně jen na úrocích 50 tisíc, tak prostě NENÍ konce. Kdybych věděl, že se z toho za deset let vyhrabu, neřeknu ani popel. O tom je teď třeba taky ta insolvence. Vím, že to bude pět let bez koruny, ale těším se na to, protože tam je vidět na konec. Ale když víš, že se z toho nevyhrabeš nikdy… máš vzdát život a smířit se s tím, že prostě než umřeš, budeš pořád jen řešit tohle a nikdy nic hezkýho nezažiješ? Ty bys dokázala říct: tak já se teda vzdávám naděje na obejmutí, na lásku a na to hezký, protože tohle a tamto? Já ne. A jak jsem psal - vždycky jsem fungoval tak, že rodina netrpěla žádnou nouzí. I po rozchodu jsem platil na malýho víc, než bych musel. Na začátku 10 tisíc měsíčně, přitom by "stačily" dva a půl, a dál platím pět - i když ty peníze fakt nemám. Měl jsem přemejšlet jinak, protože bych mohl něco zaplatit? Ne. Neumím to takhle.  

 
04.03.2015 14:17 Uživatel: Barča
1564813088_lvice.jpg
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

No a o tom to je. Platíš co nemáš, neplatíš co máš. Píšeš  - "neumím to takhle" - a Valerie má pravdu - nikdy to nebude jinak.

P. S. Podiskutovali jsme si, chtěl jsi znát i jiný názor, tak ho znáš. Možná bude mít někdo další jiný názor.

 

A neptej se prosím Tě, co by kdo jiný dělal na Tvém místě, protože do takové situace se jen tak někdo normální nedostane. Běžný člověk neháže padesátitisícema taxikářovi, natož aby si půjčovat půl mega od Rusáků. Většina z nás se drží při zemi, svých peněz si váží a hodně rozmýšlí své "má dáti - dal". Takhle jsme to měli i ve dvaceti.

 
04.03.2015 15:02 Uživatel: Abuš
Věk:  43
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Dík za názor Nemyslím si, že když platím na malýho, kterej to potřebuje, protože jeho máma nemá pomalu ani na nájem, tak v tý chvíli "platím, co platit nemám". Zrovna tohle je to poslední, co bych si měl vyčítat. A na to, že si radši ponesu ten svůj úděl o chvíli dýl, ale neodnesou to lidi kolem, který za nic nemůžou, jsem dokonce snad i trošku pyšnej. Protože se nechovám jako sobec a jako hajzl.

A že se do takové situace normální člověk nedostane? Ano, chyba to byla. Vím to, vnímám to. A že jsi to takhle měla i ve dvaceti? No, já prostě zblbnul. Proti tomu ani popel…

 

 
04.03.2015 15:12 Uživatel: Barča
1564813088_lvice.jpg
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Máš zvláštní dar všecko okecat ve svůj prospěch.

radši ponesu ten svůj úděl o chvíli dýl, ale neodnesou to lidi kolem, který za nic nemůžou, jsem dokonce snad i trošku pyšnej.

Kdybys ty lidi (ženu a následně dítě) raději do toho nazatáhl a nesl svůj úděl sám, měl bys teprve být na co pyšnej. Pokud by ses teda nezblánil, jak píšeš.

 
04.03.2015 22:25 Uživatel: Abuš
Věk:  43
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Ale já ho taky nesl sám Rodina nic nepocítila… nebo téměř nic. Malej měl všechno, co děti mít mají, bydleli jsme v čistým, hezkým bytě, měli jsme věci, kterejma se lidi obklopujou… prostě fungovali jsme jako běžná rodina. A ten můj úděl nenesou nijak moc ani teď - je to pořád jen můj problém a přestože ty peníze nemám, tak na malýho platím poctivě a pomáhám dál, jak se pomoct dá.

 
05.03.2015 09:58 Uživatel: Barča
1564813088_lvice.jpg
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

A aby rodina nic nepocítila, odsunuls do pozadí splácení. A i když peníze nemáš, jak píšeš, tak poctivě platíš? No to si neumím představit, co u Tebe teda znamená - nemít peníze?

 
05.03.2015 15:41 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Nemít peníze u mě znamená třeba to, že když přijde exekuce a z ní mi zůstane minimální částka, tj. něco kolem deseti tisíc, tak přesto automaticky pět tisíc dávám na malýho. Tři a půl tisíce platím za nájem, zbývá patnáct stovek. Padesát korun na den, na všechno. Ale neumím si představit, že bych řekl - hele, teď se jděte s malým pást, protože nemám.  

Naštěstí v takovejch situacích pomůže táta, kterej taky nemá moc peněz, ale třeba tisícovku přidá. Naštěstí jsou kolem lidi, kteří to vidí jinak, než - jdi se zastřelit.

 
04.03.2015 15:48 Uživatel: Beu_Pet
Věk:  32

Město:Hradec Králové

WeeMee-net.jpg
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

No to mi to dalo než jsem to přečetla. A twl to nechceš tohle.  

Ty najdeš způsob jak vydělat sto tisíc měsíčně a nenajdeš způsob jak se zbavit Rusáka?  

No našlo by se víc věcí jak jsi to mohl vyřešit, ale já už to čtu v klidu jako hotovou věc.

Jen jedna připomínka: Nesnažit se pořád a někdy nesmyslně poslouchat a plnit co chtějí ostatní,  tím si to posral nejvíc. A děláš to znova.  

Nechce Tě slečna poslouchat? Tak ji to napiš a hotovo. A čekej, ona to taky musí nějak pobrat a to není hned.  

 
05.03.2015 00:43 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Beu, děkuju.

 

 
05.03.2015 04:57 Uživatel: Piškot
Věk:  53
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Když jsi zakládal rodinu, věděla tvoje partnerka o tvých dluzích?  Jestli chceš mit hodnotný vztah, tak nemůžeš zatajit či spíše sám se nezmínit o situaci, ve které jsi. Uvažoval jsi někdy, do jaké situace jsi dostal dítě a jeho matku? Copak nečteš případy, kdy je dítĕ uneseno, abys byl donucen platit víc a víc?

 
05.03.2015 06:10 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Věděla o dluzích, nevěděla jen o přesný výši. A nikdy se o nic v téhle souvislosti nemusela starat. Jakmile se narodil malej, nechtěl jsem dál riskovat Rusa a všechno jsem to (velmi nestandardní cestou, protože běžnou by to nešlo - a zase to stálo dost peněz) převedl na bankovní úvěr. O to jsem se snažil už dýl, ale jakmile šlo o rodinu, šlo všechno stranou. Rusa jsem vyplatil a byl klid. Klid od takových lidí, bohužel ne klid od dluhů - tentokrát u banky.

 
05.03.2015 07:32 Uživatel: Inka
Věk:  56
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Tak jsem se prokousala až sem.

Myslím že parnerku hodně vyděsilo, že nic nevěděla. Ženská vycítí, že se něco děje, to nemusíš říkat. Rodina potřebuje mít jistotu a zázemí a to se otřáslo v jejím případě. Ty jsi to možná měl pod kontrolou, ale ona to vnímala určitě jinak. Důvěra se dá lehce ztratit, ale těžko se získává. Pokud ti za to stojí, tak se jistě  pokusíš dostat ji zpět. Bude to chtít asi víc času-je to na delší trať, ale to je něco, co ty znáš. Tak neházej flintu do žita a bojuj. Celý tvůj život je ode zdi ke zdi, měl bys ho zklidnit, aby i ostatní okolo tebe cítili klid a jistotu.

 

 
05.03.2015 15:49 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Děkuju… vnímám to podobně. Bohužel, spousta věcí mi došla pozdě…

 

 

 
05.03.2015 09:44 Uživatel: Listicka
1553340406_liska_s_kytickou.jpg
2000-3000
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Po precteni celeho tveho pribehu si te predstavuji jako cloveka balancujiciho na malinke platforme uprostred velkeho jezera plneho krokodylu. Zivot te naucil  v tomhle prostredi prezivat ale osobne si nemyslim, ze bys byl schopen prejit z teto platformy do bezpecne lodi a nechal se unaset dal na bezpecny ostrov.
Clovek se muze prizpusobit nebo se snazit o zmenu, ale ta zmena nebude nikdy 100%.
Proc by se partnerka vydavala do nejistych vod, kdyz ma jine moznosti?

 
05.03.2015 16:24 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Na to - proč - mám jedinou odpověď, jedinou naději. Pro to, jaký to mezi náma bylo. Jak silný, intenzivní… Pro to, že ve mě měla člověka, kterej jí nikdy v ničem nenechá, kterej za ní jede 130 kilometrů na dvacet minut jen proto, že jí zrovna je smutno a potřebuje obejmout. Pro to, že i po pěti letech vztahu jsem jí po večerech na usnutí četl pohádky. Pro to, že jsem po noční pravidelně vydržel hodinu a půl vzhůru jen kvůli tomu, abych jí mohl popřát krásnej den, když vstávala… Pro to, že i po pěti letech vztahu jsem měl pořád strašně silnou chuť jí objímat, hladit po vlasech… Pro to, že vím, že tohle mám v sobě navždycky. Pro to, že tam byla láska… a obrovská spousta společných zážitků, pocitů, přání, fantazií… Pro to, že tohle člověk najde jen jednou za život - a někdo ani to ne. Myslím si, že to není málo na to, aby to člověk zahodil, aniž by zkusil vyčerpat všechny možnosti, jak to udržet.  

 

Strašně mě to bolí… A nevím ani, jestli víc to, že jsem jí ublížil, nebo to, že už možná nebudu mít šanci to napravit.

 
05.03.2015 15:16 Uživatel: Beu_Pet
Věk:  32

Město:Hradec Králové

WeeMee-net.jpg
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

No, tak dnes z toho tady mám ještě větší šok a opravdu už je tu zbytečné cokoli komentovat.  

Takže lidi, co se dostanou do dluhů ptz za mlada udělali kravinu nežijí standartním a běžným životem.  

Když ty dluhy řeší tím, že makaj tak, jak si to jiní neumí ani představit a nepřenesou to na rodinu, tak jsou blbci a je to špatně

A když náhodou se pokusí tuto situaci řešit oddlužením, jsou vlastně vyžírky a je to taky špatně.

No hnus tohleto.

 
05.03.2015 15:36 Uživatel: Barča
1564813088_lvice.jpg
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Když jsi nepochopila Ty, co tím tady říkáme, tak se nedivím, že to nepochopil ani tazatel.

 
05.03.2015 16:13 Uživatel: Dany
1526489412_mozaika_slunce.jpg
5000-6000
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

alt alt alt

Tak teď doslova čumím, páč jestli to dobře chápu, tak to má být reakce i na mě, nebo respektive i na to, co jsem psala tazateli i já… hm…

 
05.03.2015 18:37 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Dany,  Barčo… nemělo to být o mojí vině, ale o tom, jestli je ta vina odpustitelná. A vaše názory mi dost jasně ukazují, že existujou lidi, pro který je jen černá a bílá. Zklameš? Tak táhni, a je jedno, proč a za jakých okolností jsi zklamal. Je jedno, jak se s tím pereš, co děláš pro to, abys to napravil - prostě se něco stalo, tak se seber a vypadni mi ze života.  

Máte vlastní svět, do kterýho - a to vám opravdu přeju - realita takovýmhle způsobem nezasáhla. Trošku si myslím, že vás děsí i jenom myšlenka na to, že by se to mohlo stát vašim dětem. Co byste dělaly? Taky byste vlastní dítě poslaly do háje s tím, že normálním lidem by se to nestalo? Věřte tomu, že stalo.  

Nikde tu - a speciálně od vás dvou - nevidím ani řádku o tom, co byste na mém místě udělaly jinak. Co se vůbec DALO dělat jinak. Tedy kromě toho, že vy byste se do takovéhle situace nikdy nedostaly. K tomu vám můžu fakt jenom gratulovat.  

A Beu, děkuju znova. Protože mám pocit, že víš, o čem mluvím. Ne o tom, jestli jsem něco udělal špatně nebo ne. Ale o tom, jestli jsem i přes to všechno někdo, kdo může doufat v odpuštění. A to ne proto, že bych na něj měl nějakej automatickej nárok, ale pro to, jakej jsem.  

 

 
05.03.2015 19:41 Uživatel: Barča
1564813088_lvice.jpg
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Já své dítě nevychovávala k tomu, že chyby se nedělají a taky dobře ví, že když je ouvej, může za mnou přijít. Tohle je jinak asi v podnikatelském prostředí. Prostě prachy a až pak člověk.

A nebo to bylo taky jinak, třeba tak, že jsi nechtěl ukázat, jak hloupý jsi byl. To je podle mně nejpravděpodobnější.

A napsala jsem, co bych udělala jinak. Nepořídila bych si ženu a dítě. Zkrátka nic, co by mě brzdilo ve splácení dluhů.

Všimla jsem si, že inteligence Ti nechybí a proto "nevidíš", co vidět nechceš. Třeba to, co Ti já a Dany píšem. Nebo taky to, co říká a vidí Valerie.

 
05.03.2015 20:15 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Promiň. Máš pravdu v tom, žes byla konkrétní. Ale znova: ženu a dítě jsem "si pořídil" těsně po tom, co jsem seděl na hraně lomu a přemejšlel, jestli takovej život bez naděje na změnu má smysl žít. A byly tam tři varianty: skočit dolů… nebo žít celej život o rejži a sójovce a vědět (protože nebyla šance to splatit), že to budeš mít až do smrti, kterou tím jenom o pár let odložíš… nebo zkusit fungovat aspoň trochu jako normální člověk. Ty bys zvolila život nebo smrt? Upřímně.  

A s tou hloupostí… I na tom něco může být. Člověk není pyšnej na svoje chyby a je radši, když je ostatní nevidí. Ale zase - je to důvod k tomu si myslet, že budu TOHLE opakovat? Nebo by neměl svět bejt takovej, jakej je "v podnikatelským prostředí", a někomu, koho miluješ a kdo miluje, podat tu pomocnou ruku i ve chvíli, kdy udělá něco podobnýho? Jo, lhal jsem možná i proto, že jsem se za tu dávnou hloupost strašně styděl. Lhal jsem i proto, aby si o mě dělala obrázek na základě toho, jakej jsem byl po dobu těch pěti let s ní.  

Ano. Lež je špatně. Ale jsou lži neodpustitelný, který přicházejí po úmyslným činu, kterej má ublížit milovaný osobě… a pak jsou lži, který mají za cíl milovanou osobu ochránit. Ani ty samozřejmě nejsou automaticky dobře, ale snad existuje určitá omluvitelnost. Já věřil tomu, že to, co dělám, je ta druhá varianta. Lže každej. Lžu já, lžete vy, lže mnich z Tibetu, lže každej. Lže i Val, vím o několika případech, který souvisely se mnou. Ale nedělal jsem z toho závěry, protože vím, že nikdy nechtěla ublížit. To ale ani já ne… Jen jsem na to šel tou nejblbější cestou, jakou jsem mohl.  

A je život o tom, že když někoho miluješ, tak mu řekneš - hele, pojď sem, vrať se zpátky na tuhle cestu… nebo ho za to, že vlastní blbostí někam odbočí, necháš utopit v bažině? Já jsem asi idealista… bohužel. alt 

A možná právě proto, čím jsem si prošel, co jsem kolem sebe viděl, jak se lidi ženou jenom za penězma… jak se k sobě chovají, k čemu jsou schopní nechat druhýho dojít, jen proto, aby vydělali… možná i proto jsem tohle nechtěl pustit mezi mě a Val. Tam to bylo o tý čistotě. O opravdovým srdíčku… a já to nechtěl ztratit… Bylo to… vlastně poprvý v životě, co jsem něco takovýho poznal. A po těch letech ve sračkách to bylo opravdový Slunce.  

Už nemám ani moc sílu se tu dál bránit, vysvětlovat… stejně je to marný, ona to nikdy číst nebude… snad jsem chtěl trochu pochopení. nevím. Naděje… Je mi z toho všeho strašný smutno.  

 
05.03.2015 22:22 Uživatel: Dany
1526489412_mozaika_slunce.jpg
5000-6000
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Njn, milá Beu_Pet,  za dobrotu na žebrotu, že? Prý: "Vždy tu měli různí uživatelé různé názory. Někteří uživatelé drží pevně při sobě, někteří se stále špičkují… ale nikdy si nikdo nedovolil někoho napadat a urážet." No vidíš, a netrvalo dlouho a přesto se to dnes na adresu mojí a Barči (je jasné, že jsi reagovala na nás dvě = na naše slova, kterými jsme reagovaly na Abuše), pro mě z nepochopitelných důvodů od Tebe stalo… Tě cituji: "… No hnus tohleto." 

Nebo ta Tebou překroucená moje slova. Prý: "Takže lidi, co se dostanou do dluhů ptz za mlada udělali kravinu nežijí standartním a běžným životem." = tohle jsem nikde nenapsala. Nýbrž jsem Abušovi napsala, že: "Jasně Ti píšu, že svět, ve kterém jsi žil nebo ještě žiješ není běžným nebo standartním světem (pochybné kšefty, půjčka od rusáka, další od tak trošku mafiána, teď dokonce za úplatek velmi nestandartní cestou úvěr v bance atd.)." Čímž jsem jasně a jednoznačně řekla pouze a jen toto: "standartní nebo běžný svět nejsou pochybné kšefty, půjčka od rusáka, další od tak trošku mafiána + úplatek za velmi nestandartní cestu k úvěru v bance."

Velké zklamání pro mě toto, vážně úpřímně ano. Nikdy bych si nedovolila názor nebo slova zdejších stálých uživatelů okomentovat slovem hnus. Přeci jen se tu již nějakou dobu známe, teda alespoň jsem si to dodnes myslela… No nic, stále nás v životě něco nebo někdo překvapí…

 
05.03.2015 22:37 Uživatel: Barča
1564813088_lvice.jpg
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Mně spíš Dany došlo, že si naše slova špatně vyložila, nepochopila. Nemyslím si, že by jinak toto napsala. Přece jen nás už nějakou dobu zná. Tak, jak to (ne) pochopila ji určitě samotnou překvapilo.

 
05.03.2015 23:49 Uživatel: Dany
1526489412_mozaika_slunce.jpg
5000-6000
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Baruš, já o tom přemýšlela ze všech možnýh úhlů, ale ať to beru zleva, nebo zprava, ať jde či nejde o nepochopení, tak i právě proto, že nás přeci jen už nějakou dobu zná, tak přece nebudu stálé uživatele komentovat slovy "hnus". To si myslím, že by tu neudělal nikdo, ani já, a věřím, že ani Ty. Nedorozumění se může stát, to ano, ale ta reakce prostě není adekvátní, nemůžu si pomoct… nečekala bych to tady a fakt mě to zklamalo.

 
06.03.2015 00:43 Uživatel: Albireo
Věk:  51

Město:Praha

Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Teda já vás dvě sleduju už delší dobu. Samy si lajkujete vlastní příspěvky, vzájemně se ujišťujete o tom, že všechno vidíte správně a teď se tu urážíte za jedno slovíčko. Nevím. To nemůže mít vlastní názor? A to nemůže mít i ten názor, že jste třeba něco napsaly opravdu tak, že s tím nesouhlasí až takhle? Vás bych chtěl mít doma teda. Až takhle neunést kritiku od kamarádky a rozebrat to ve třech nebo kolika odpovědích, to je síla.  

 
06.03.2015 01:22 Uživatel: Avatárek
Věk:  37

Město:Olomoucko

1368097599_avatar-smile.jpg
13000-14000
Administrátor
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Dovoluji si upozornit, že v jednom tématu lze psát reakce pouze pod jednou přezdívkou z jednoho počítače.
V opačném případě jsou porušena pravidla webu bod č. 5.

 

Přezdívky:

    • Abuš
    • Albireo
 
06.03.2015 01:46 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Dva různí lidi alt V práci alt Posílám soukromým vzkazem telefonní číslo, když na něj zavoláte, můžou vám to oba potvrdit alt 

Nicméně je pravda, že tohle - tedy přístup z jedné IP adresy - nás fakt nenapadlo jakkoli řešit nebo se tím zabývat. Jen třeba já jsem dneska tady v práci psal ze tří různých počítačů a minimálně na dalších dvou IP adresách, sečteno i s minulými dny. Takže se za tohle porušení pravidel omlouvám a věřím, že se ve spolupráci s Adminem vysvětlí.  

 
06.03.2015 03:33 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Nikdo nevolá. ani nereaguje na soukromé vzkazy. Takže předpokládám, že to Admin napsal a obratem usnul, což se vzhledem k hodině psaní nedá úplně vyloučit.

Jen na vysvětlenou - jsem v práci, kde se nás točí na několika počítačích víc (a jen já jsem dneska psal z jedné IP adresy pod tímhle nickem minimálně ze tří compů) a asi málokoho překvapí (vzhledem k tomu, kolik času tady trávím), že zrovna v práci mám i jednoho ze svých nejbližších kamarádů a zároveň kolegů. Je to jeden z těch, který je na celý věci zainteresovaný, a to svými 30 tisíci… ví o všem včetně tohohle psaní a bohužel měl potřebu se vyjádřit zrovna takhle. I když mě jen asi předběhl, napsal bych to samý.

Ať tak či tak, věřit tomu můžete, ale taky nemusíte. A protože pravděpodobně nebudete, vzhledem k tomu, že to píše člověk, kterej se v životě dopustil všech možnejch špatností, tak proč by si nepřidal ještě jednu, ztrácí tohle téma asi dál smysl.  

Ach jo. Fakt, na co sáhnu, to se posere.  

 
06.03.2015 12:05 Uživatel: Avatárek
Věk:  37

Město:Olomoucko

1368097599_avatar-smile.jpg
13000-14000
Administrátor
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Dobrý den.

Osobně je mi to jedno, na podobnou výmluvu jsem narazil už mockrát. Prostě jen pište z jednoho počítače pod jednou přezdívkou a do smrti dobré. Nechci to rozebírat, polemizovat, je to Vaše věc.  

Děkuji, že akceptujete pravidla webu.  

 
06.03.2015 01:26 Uživatel: Barča
1564813088_lvice.jpg
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Trapas, co? Abuš - Albireo  alt

P. S. A hádej, jak moc bysme tě chtěly doma my 

 
06.03.2015 01:50 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

No, kdyby to bylo takhle, tak jo alt Číslo jsem poslal…  

Jinak to je taková moje životní klasika Spousta věcí vypadá jinak, než jak ve skutečnosti jsou Tohle je naštěstí dost snadno ověřitelný, tedy pokud nedokážu modulovat hlas do dvou naprosto rozdílných podob Je fakt, že mám schopností, že by se jeden divil… takže pravděpodobně kromě toho, že jím děti a podobně, tak jsem ještě imitátor

Tohle je ale fakt celkem k pousmání… kdyby to nevypadalo tak šíleně.  

 
06.03.2015 07:50 Uživatel: Barča
1564813088_lvice.jpg
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

citace: " … a rozebrat to ve třech nebo kolika odpovědích, to je síla" - a neděláš teď to samé? alt

P. S. admin se nezaobírá našimi odpověďmi, pouze konflikty IP. Pracuje i jinde a hlídá pravidla.

 

 
05.03.2015 15:36 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Děkuju vám všem za reakce.  

 

Na to, co jsem dělal, rozhodně nejsem pyšnej. Neumíte si ani představit, jak moc jsem si přál, aby to bylo jinak. To zoufalství, bezmoc… naději. Do tohohle příběhu jsem napsal to nejhorší z mýho života, protože to hezký by sem moc nepatřilo. Ale věřte tomu, že toho hezkýho bylo ještě daleko víc.  

 

Budu doufat, že to krásný, co mezi náma bylo, stojí za to, aby v sobě Val našla chuť a hlavně sílu odpustit. Budu věřit tomu, že dokáže být velkorysá, i proto, co dobrýho v sobě mám a o čem ona dobře ví.

 

Vím jistě a bezpečně, že mě tahle situace a ty dlouhý roky naučily spoustě věcí. Skromnosti, bojovnosti… Připravily mě ale o ještě víc. Připravily mě o víru, sebevědomí, jistotu… o kamarády, o čas. a hlavně o vztah s člověkem, kterýho miluju a pro kterýho jsem chtěl dýchat. I když to tak možná z toho textu nevypadá, vím moc dobře, že vina je jen a jen moje. Že je ve mě, že nikdo jinej než já jsem si ten život nežil. Vím ale taky, že tohle není konec. Že teď je na druhou stranu vidět. A vím taky, že to, co se stalo, je pro mě tak strašlivě velkým ponaučením, že… prostě NIKDY z toho už nechci opakovat ani zlomek.  

 

Víte… spousta z vás mě tu soudí. Jsi špatnej, jsi lhář, jsi podvodník. Vím, že spousta věcí opravdu nebyla dobře. Ale vím taky, že jsem v tý chvíli neviděl jinou cestu. NIc jsem nikdy nedělal pro vlastní obohacení nebo pro to, abych někoho podvedl. Nikdy jsem nic neukradl… a všechno, do čeho jsem se pustil, jsem nakonec dokázal dotáhnout do konce v tom směru, že to, co si kdo zaplatil, taky vždycky dostal.  

 

Chtěl jsem po vás trošku pochopení… naděje na to, že se na to dá koukat jinejma očima než takovejma, že - jsi hajzl. Kvůli tomu, co se dělo, jsem měl spoustu výčitek, bezesných nocí… nervů. Zavřel jsem se se svým trápením do tmavý komory, tam jsem sbíral sílu a když jsem vylezl ven, dokázal jsem se na lidi kolem sebe usmívat a dělat je šťastnými.  

 

Asi není náhoda, že za těch pět let, co jsem byl s Valerií, mezi náma vzniklo tak hluboký pouto. Ona je úžasná, neuvěřitelná ženská s obrovským srdcem. A já měl to štěstí, že jsem ho získal. Bohužel jsem ho ztratil, ale chci o něj bojovat. V posledních několika měsících jsem udělal spoustu kroků, který mě od těch sraček snad očistí.  

 

Po dlouhých letech, ve kterých jsem zmateně běžel - a vlastně přitom ani nevěděl kam, jsem se dokázal zastavit. A rozhlédnout se, kudy povede cesta. Objevil se tu názor, že insolvence je špatná věc, protože spousta lidí si naseká dluhy s tím, že to za ně někdo vyřeší. Já mám pocit, že zaplatit 11 miliónů za původně půjčených 500 tisíc je splátka dost velká. Mám taky pocit, že jsem za jednu blbost z mládí zaplatil hodně velkou cenu nejen finanční, ale hlavně tu, že ze mě udělala jinýho člověka. Kterej byl zatlačenej do kouta, kde musel často se slzama v očích dělat věci, o kterých věděl, že nejsou dobře. Z toho kouta jsem v té chvíli jinou cestu neviděl. Píšete, že jsem špatnej - ale zkuste se tam postavit taky a řekněte, jak vám je.

 

Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nepotřeboval peníze pro svou vlastní potřebu (myslím tím nadměrný množství) a vzhledem k tomu, že je dokážu vydělat, si jsem naprosto jistej, že po těch pěti letech nebudu mít jedinej důvod si půjčit byť jen tisícovku. A kšefty? Ty skončily už před pár týdny. Chtěl jsem začít dělat kroky k očištění… A jakmile jsem se rozhodl pro insolvenci, přestal být důvod vydělávat na všem možným.  

 

Ta cesta z toho bude. Bude bolet, a to hlavně proto, že po ní půjdu sám. A budu doufat, že se na ní s Val ještě jednou setkám.

 

Díky vám za názory… i za ty kritický a odsuzující. Máte na ně samozřejmě právo…  

 
05.03.2015 17:13 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

A ještě snad jeden dodatek. Celej tenhle příběh neměl ukázat, že jsem nevinnej, že za nic nemůžu - já o tý vině moc dobře vím. Přiznal jsem tam všechno špatný, co jsem kdy udělal. Ale upřímně - čekal jsem, že dokážete víc pochopit to, že jsem ve spoustě případů opravdu neměl na vybranou a volil jsem jen mezi menším a větším zlem. Mezi menší a větší chybou. Člověk není dokonalej a ne vždycky dokáže vybrat správně. A já se postupně cítil jako zvíře v kleci.

 

Celej tenhle příběh měl těm, kdo pochopí tu beznaděj, ukázat jednu věc. Když zavřete divoký zvíře do klece, bude vrčet, kousat, škrábat… bude se snažit zachránit. Přiblížíte se k němu, třeba i s dobrým úmyslem, ale to vyděšený a do kouta zahnaný zvíře vás nebude brát jako zachránce…  

 

Pak otevřete dveře klece a vypustíte ho do lesa, na svobodu. A ono už nebude mít důvod útočit nebo se bránit (rozdíl mezi tím kolikrát není žádnej), a půjde si svou cestou. Tou cestou, kterou si svobodně vybere. A věřte tomu, že ta cesta určitě nepovede znova zpátky do tý klece.  

 

Vím, že jsem jí ublížil. Vím, že jsem udělal spoustu chyb. Ale našel jsem cestu, jak ty dveře otevřít… a strašně moc bych si přál, aby to pochopila i Val. Strašně bych si přál ne to, aby se tvářila, že se nic neděje a že jsem nic neudělal… ale aby mi pomohla vstát a jít tím správným směrem.

 

V životě jsem toho ustál dost. Strach, nejistotu, roky a roky dřiny, vyčerpání, dny, týdny a měsíce s prázdnou peněženkou, exekuce, vydírání… všechno se dá, když máte v rámci možností čistý svědomí.

 

Mám ale strach, že tohle ustát nedokážu. Zvládnul jsem všechno, co se na mě valilo. Něco hůř, něco líp, ale rval jsem se s tím nejlíp, jak jsem uměl. Jednou ty síly ale dojdou… a ztráta milovanýho člověka je horší než jakýkoli jiný strádání. Už nemám moc sílu…  Je to o to horší, že si za to můžu sám.

 
06.03.2015 08:38 Uživatel: .
Věk:  39
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Ptáš se, co bysme udělali jinak. Myslím, že jsi měl spoustu voleb. Já bych třeba nikdy v životě nepůjčovala peníze nějakým známým "taxikářům" jen tak, bez smlouvy. To přece učí i malý děcka, že musíš mít platnou smlouvu a půjčovat jenom tolik, o kolik si můžeš dovolit přijít. Vůbec nechápu, proč a jak jsi sim mohl půjčit půl milionu, jako kdyby ti v té době bylo patnáct, tak snad. A potom, když už jsi jim ty peníze chtěl půjčit, proč sis na to nevzal půjčku normálně od banky nebo nějaké slušnější nebankovky, proč od nějakýho rusa? Přece není normální půjčit peníze, který nejsou moje a sama si je musím půjčit na naprosto šílenej úrok. Apotom, když ti to teda nevrátili, proč si nešel na policii? Proč jsi je nezažaloval a platil to? Tohle všechno mi přijde hrubě nenormální.  

 
06.03.2015 14:02 Uživatel: Abuš
Věk:  43

Město:Praha/Hradec Králové

0-100
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Nebylo mi sice patnáct, ale necelých dvacet. Na začátku jsem půjčil opravdu jen to, co jsem mohl - a nechal jsem se oblbnout tím, že to pár týdnů fungovalo. A ano, to s tou půjčkou byla velká, zásadní a neuvěřitelná kravina, který lituju do dneška. O tom žádná. A platná smlouva atd. ? Když mi to nevrátili, tak jsem na policii samozřejmě šel, jenže jsem neuspěl, protože dotyčný, který si to ode mě bral, byl samozřejmě bez majetku. Už tehdy existovali bílí koně… a bohužel to měli promyšlený dost dobře. Podepsal mi to kluk, kterej tam přijel coby řidič taxíku, že je jako jeden z nich, ale pak jsem se dozvěděl, že to byl nějakej bezdomovec. Prostě nevezmeš si na nikom nic.  

 
06.03.2015 22:14 Uživatel: simir
Věk:  42
Téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Text uživatele: 

Abuš a ostatní, nikdy si nepůjčujte!!!

Vaše odpověď

 
Reagujete na téma: Příběh mého života - přítelkyně se se mnou rozešla - má pravdu, když říká, že se nikdy nezměním?
Jméno: Věk:  Pohlaví: 
Datum přidání:
V rámci uchování anonymity prosím neuvádějte skutečné jméno, napište přezdívku.
Bydlím ve městě (nepovinný údaj)
Prosím používejte háčky a čárky nad písmeny. Ostatním se bude Váš text lépe číst. Děkujeme :-)
Kliknutím na imgmanager.gif vložíte obrázek  Kliknutím na link.gif vložíte odkaz na web
Ochrana proti spamu

10 nejnovějších témat v kategorii:

Téma
Odpovědí Otevřeno Datum přidání
(Autor)
Rozešli jsme se ale miluje mě 1 164x
Rozchod kvůli biologickému otci 8 410x
Pauza nebo rozchod? Jak se chovat při pauze. 13 579x
Ex si semnou asi hraje 9 616x
Rozchod - jak jí získat zpět 13 810x
Chtěla pauzu a rád bych ji donutil k jakékoliv akci i negativní 9 697x
Rozchod s přítelkyní 1 672x
Bývalý přítel chodí s mou sousedkou - nechci je už potkávat a zvažuju psychologa 5 744x
Rozešel se se mnou kvůli velké dálce a teď toho lituje a oba se trápíme - co bude dál? 3 704x
Náhlý rozchod přítelkyně, už druhý den byla s jiným přítelem - jsem v šoku, nemůžu se vzpamatovat 27 1012x
Zobrazit všechna témata v této kategorii

Hlavní nabídka

Statistiky

Nové odpovědi dnes: 1
Nová témata dnes: 0
Dneska bylo odpovězeno na: 1 Téma
Počet témat celkem: 15840
Počet odpovědí celkem: 171916
Počet registrovaných: 4772 uživatelů
Nejčtenější za 7 dní: Matka mě pořád kontroluje
Nejkomentovanější za 7 dní: Matka mě pořád kontroluje
Nejvíce navrhované na smazání

Jsme na Facebooku

MUDr. Zbyněk Mlčoch Alkoholik.cz Kuřákova plíce.cz Bezplatná právní poradna.cz Psychotesty on-line.cz Příznaky a projevy nemocí Rady a návody Bylinky pro všechny