Téma: Lepší psychoterapie, polohypnóza - jak se jmenuje tento typ psychoterapie?

Pokud jdeš k odborníkovi a nemáš v něj důvěru, je to špatně. To, neznamená, že je něco špatně s Tebou, ale třeba s ním.

I když Ti někdo doporučil odborníka, nemusíš tohle doporučení přijmout. Můžeš si najít jiného. Můžeš (dokonce bys měla) hledat do té doby, dokud Ti někdo nebude vyhovovat. I kdybys měla projít třeba 1000 lidí. Najít kvalitu dá něco práce.

Terapie bez důvěry je nanic. Někomu musíš věřit, že Tě nezradí, i když mu povíš cokoliv. Protože kde není důvěra, a Ty musíš něco tajit, nedobereš se k jádru problému a bez jádra problému nemusíš najít správné řešení.

U nicku ale uvádíš, že Ti je 18. V tom případě má odborník povinnost dodržovat profesní tajemství a nemá nikomu nic vykládat, zejména rodičům nebo kolegům. Ale ta informace co píšeš, které se obáváš, mě trošku překvapila, že o ní vůbec píšeš, tak až si to přečte Plamínek, určitě mě opraví, pokud se pletu.

Neopravím, Adame, nepletete se.  

Samozřejmě, že existuje lékařské tajemství a tam, ačkoliv jsou výklady různé, a praxe ještě víc, v podstatě se nemusí dozvědět nikdo nic, kromě:  

Pokud je terapeutka je atestovaná (a to by být měla), podléhíá supervizím. Tj. víc hlav, víc ví a jednotlivé případy jsou předávány ke zkoumání skupině terapeutů a supervizorovi, který / kteří případ zkoumají a posuzují, zda- li si podle nich terapeut počíná správně.  

Je to k nezaplacení, protože někdy může být - a že taky je- člověk zcela mimo a takováhle korekce je vynikající.  

Na supervizi se ovšem nesdělují osobní údaje klienta, podle nichž by mohl být identifikován, je to anonymní.

Pokud se klient dopouští, či jiné osoby dopouští porušení zákona, tak tam je to jasné. Ale stačí i podezření, viz. nedávné skutečnosti z Klatov, kdy byla terapeutka nucena, oznámit skutečnosti psycholožce. patrně supervizní a až ta pak oznámila celou věc úřadům. je to ze zákona povinnost.

Nevím jak je to u třeba transakční analýzy v ČR, to zkušenost nemám, ale v zahraničí se běžně podepisuje smlouva o mlčenlivosti. , to je taky cesta.  

Jinak, ono nejenže nejsou některé terapie pro klienta vhodné, například speciálně transakční analýzy opravdu nebývá to pravé pro rané poruchy osobnosti, třeba hraniční, ale obrovsky záleží na terapeutovi.  

Psychoterapie je atestována, trvá to 5 let, a terapeut je dostatečně poučen o blocích, zvratech atp. které může u klienta zhruba očekávat. navíc, pokud se specializuje na nějakou terapii, bylo by dobré, aby doložil, že je v ní certifikovaný. Například u TA je tio zhrba tříletá příprava.  

Pak se mu dá důvěřovat, ale měl by předložit svá osvědčení a zodpovědět poctivě otázky klienta, tedy ty, týkající se jeho připravenosti.  

luli, velice mně mrzí, že tak mladá trpíte psychickými problémy. Pokud chodíte k psychiatrovi a berete léky, je to trochu na delší dobu než uvidíte, že Vám stav lepší. Buďte trpělivá.

Já bych už nemotala psychiatra a psychologa. A hypnozu ani nic podobného bych nikdy nepodstoupila, je to zásah do Vašeho podvěmí a nikde není zaručen výsledek. Své vlastná "já" bych si nedala nikým narušit. Mějte se a brzy ať jste zase veselá a zdravší.

Být Tebou, tak bych nepodstupovala nic, co nechceš a hlavně, změnila bych v prvé řadě psychoterapeuktu nebo psychiatričku (z textu nerozumím moc tomu, kterou přesně máš na mysli), která vynášela dál Tvé soukromé info, protože to je přesně tak, jak píše QAdama: "U nicku ale uvádíš, že Ti je 18. V tom případě má odborník povinnost dodržovat profesní tajemství a nemá nikomu nic vykládat, zejména rodičům nebo kolegům." a platí pouze to, co píšeš, kdy smí říci dál Tvé soukromé info a sice: "jen pokud by to bylo nezákonné či život ohrožující… "

Myslím, že se jedná o katatymně imaginativní terapii. Pokud tě mají léčit, je spolupráce psychiatra a terapeuta nutná, je to běžná praxe, že si sdělují informace, nicméně pokud své terapeutce vysloveně řekneš, že si nepřeješ, aby tvé dr. něco řekla, musí to respektovat. Jinak- terapie je hlavně o důvěře, některé věci lidé říkají až po dvou, třech letech terapie, takže řekni jen tolik, na kolik se cítíš a víc třeba časem, terapeuti to ví, opravdu není nutné vše říct hned.

Přesně tak.  A chtít po několika sezení otevření je poněkud absurdní. Ono to bývá tak rok až rok a půl docela často.