Téma: Jak zvládnout a zvládat osamělost - vaše osobní zkušenosti

   Tak já chápu, že jsi mladý a v začátku začleňování a hledání místa ve společnosti. Nerada bych ti křivdila, ale přijdeš mi jak z Marsu. Socializace člověka probíhá celý život a sebevědomí s pocitem osamění  mi moc nesouvisí. Ale možná že to cítíš jinak.  

Ahoj Venco,

na pocit osamělosti léky asi nejsou, to si s něčím pleteš.

Osamělost a sebevědomí jsou také dost odlišné věci

Proč bys měl být v tvém věku navždy sám?

Text je velice strohý a není z něj přesně poznat, co vlastně chceš vědět…neboj se vše rozepsat a pak se bude radit mnohem lépe.
Mě to zaujalo, co jsi napsal a ráda si s tebou popovídám, ale potřebovala bych znát mnohem více, než jsi nám prozdradil.

No, ono by bylo lepší, kdyby jsi napsal víc.

Lék na samotu není (ono je to dobře, zbytečně by  se lidé dopovavali chemii), ale myslím si, že to vidíš moc černě, je ti teprve 21 let, takže máš celý život před sebou. tak jestli máš kamarády, tak s nima vyraž ven, věnuj se koníčkům, které tě baví, popřípadě, si najdi nějakýho koníčka.  

Venco, podle mě by bylo lepší, kdyby jsi psal o sobě do jednoho tématu. Ostatní nebo někteří potom nevědí, co všechno jsi sem o sobě již psal, navíc pokud to všechno spolu souvisí.

Pro ostatní - Tvoje témata:

Jsem tlustý, ošklivý, nešikovný a hloupý - když mě někdo vidí, zamračí se a otočí

Trávení volného času - co vás baví?

Nevím, jestli jsem našla všechna Tvoje témata, nejsi registrovaný.

A teď k Tobě. Napsal jsi sem poprvé před cca 2 měsíci, pak před 7 dny, dostal jsi xxx rad a evidentně to moc nezabralo. Navíc já jsem podle toho, co o sobě ve všech tématech píšeš přesvědčená o tom, že potřebuješ (minimálně) psychologa jako sůl. Tak když Ti to samotnému nejde s tím nic udělat a nic Ti nepomáhá - nenacházíš inspiraci v radách tady, v článcích na netu, v knihách, které jsi přečetl…, proč si nenecháš odborně poradit? Proč, místo toho, aby jsi se sebou něco udělal, se ptáš na to, jestli je možné smířit se s tím, že budeš navždy sám? Tak chceš to aktivně řešit, nebo to jen pasivně přijímat?  

Jinak téma: Osamělost - krutá epidemie dnešní doby se tu již také probíralo, vložila jsem tam několik užitečných odkazů, přečetl jsi si je třeba - pro lepší pochopení a rady, které jsou tam také uvedeny?

S Tebou je to vážně těžký když jak sám píšeš, jsi tvrdohlavý a některý věci odmítáš…je to znát…

Děkuji za upřímnost.

No, však já vím…jsem trouba.

Psychologa jsem si našel a zrovna dnes jsem přemýšlel, co bych tak mailem napsal

Řekl bych, že teorii mám, ale neumím to převést do praxe.

Děkuju za ty odkazy, určitě si je projdu

Jinak se omlouvám, že tu působím trochu zmatek…

Myslím, že jsem to nejlépe vystihnl zde:
http://www.mojestarosti.cz/poradna/pocity/zaporne-emoce/jsem-tlusty-osklivy-nesikovny-a-hloupy-kdyz-me-nekdo-vidi-zamraci-se-a-otoci.html
http://www.mojestarosti.cz/poradna/pocity/myslenky-na-sebevrazdu/zadny-muj-dobry-skutek-nezustane-bez-trestu.html
julie: socializace v dospělosti je z drtivé většiny ovlivněna průbehem socializace v dětství, což mi moc nevyšlo
Nočňátko: budu sám, protože s nikým nedokážu normálně komunikovat. Více v článcích…
Racek: to je právě ono - kamarády nemám

Tak tohle další Tvoje téma jsem přehlédla:

Žádný můj dobrý skutek nezůstane bez trestu

Venco já jsem hrozně hubená, bledá, strašně nešikovná, nechápavá a hloupá…jsem přátelská, ale trpím 2 a půl roku panickou poruchou, takže mě to v komunikaci s lidmi omezuje, často je mi špatně a jsem taková "mimo"…přátele nemám. Měla jsem přítele přes 5 let, ale opustil mě kvůli té panické poruše, začal mě považovat za hypochondra a přítěž. Nyní přítele mám, ale téměř se nevidíme, bylíme od sebe strašně daleko, já mám PP a on jiné vážné zdr. problémy.

VŠ jsem ukončila v září, pracovala jsem teď na dohodu v nemocnici, práce byla hodně o komunikaci s lidmi a začala jsem se cítit trochu líp. Dnes jsem byla na pohovoru o práci na jiné klinice, tak doufám, že to vyjde. Doma, bez přátel a komunikace člověk tak nějak "zakrňuje".

Myslím že v mnoha věcech chápu, jak se cítíš, ale jde na tom pracovat. Je to na dlouhou dobu, ale člověk se musí snažit.

Pokud ti nepomáhá povídat si s lidmi na netu, zkus psychologa nebo psychiatra, není to žádná ostuda a může ti ti opravdu hodně pomoci.
Byla by škoda, kdyby si svůj život pořád tak zahazoval, jsi mladej kluk, trochu zapracovat a bude líp

To je mi líto.

Asi jsme na tom trochu podobně. Taky jsem nesvůj při komunikaci s lidmi. Nevím co říct, jak to říct, takže radši neříkám nic.

Ty na sobě aspoň pracuješ. To je určitě dobré.

Taky bych rád, ale těžko se mi donucuje začít. Ani vlastně nevím jak…

Je pravda, že když člověk často mluví s lidmi, je si v tom jistější a úspěšnější. Jinými slovy "The key to master any task is repetition"

Vím, že bych se sebou měl něco dělat, ale když se podívám zpátky na ta léta, kdy jsem dělal totéž co těď, si říkám, vždyť to co jsem měl zažít (nebo co většina lidí zažívá v mládí) jsem nezažil a těť se nechytám…

No teď nepracuji - jsem zas doma, práce je opravdu šíleně málo, já nejsem schopna se prosadit, takže na pohovorech zrovna nezářím. Ale umřít na ulici fakt nechci, takže pokud mi nevyjde tahle klinika, půjdu klidně dělat uklízečku, abych se uživila, ale tam by zas chyběl ten kontakt s lidmi

Pracovat na sobě je těžké v tom (teda alespoň z mého pohledu), že se o něco snažíš, třeba to i jde…a pak tě někdo shodí a veškerá snaha je v háji
Mě to vždycky zlomí…ale oklepu se a zkouším to znova

Ty bys to neměl vzdávat

   Právě proto, že Tvůj start nebyl nejlepší, máš dost silnou motivaci s tím něco dělat, ne? Obávám se, že univerzální rada neexistuje. Kouzlo asi spočívá v tom, že na to přijdeš sám a sám to změníš.

právě proto, že můj start nebyl nejlepší to tak bude pořád. Lidi se nechtějí kamarádit s někým, kdo žádné kamarády nemá a nikdy neměl, a nedokážu si představit, že by na to holky taky nějak extra letěly. Navíc i kdybych za pár let našel holku (nebo kamarády), která se mě pak zeptá "kdy jsi to dělal poprvé", tak já budu muset říct "ále, ve třiceti jsem na ulici podplatil jednu ukrajinku". To je cca můj výhled do budoucna…

Ne, Venco, nemusí to tak být pořád. To, že jsi měl "špatný" začátek přece neznamená, že se to s Tebou potáhne do smrti. Ty jsi ten, kdo má svůj život v rukou a je jen na Tobě, co s ním uděláš - můžeš dál všechno svádět na špatný začátek a na ostatní, kteří se s Tebou nechtějí kamarádit - jak to víš, když to ani nezkusíš? - nebo se konečně nakopnout k nějaké změně. Neřeš, co budeš za pár let někomu odpovídat - co třeba říci: "prostě jsem nepotkal tu pravou" - řeš, co ve svém životě změníš hned teď. Schválně, zkusil jsi už napsat do nějakého toho šachového klubu nebo klubu deskových her? Proč mám pocit, že odpověď předem znám? Škoda, že nejsi z Brna, mohl by sis přijít zahrát k nám…

Je to tak, odpověď znáš.

Ale já neházím odpovědnost na někoho jiného, ale na sebe, že jsem budižkničemu. Vždyť to je proč jsem sem vůbec napsal…

Venco, Ty jsi jak malé vzdorovité dítě. S takovým přístupem (jsem budižkničemu…atd) se nikam nepohneš. Od začátku Ti říkám, že problém je pouze ve Tvé hlavě, v Tvých negativních myšlenkách, v Tvém zbytečném podceňování se, v Tvém odmítavém přístupu ke změně, k řešení…atd. atd. Můžeme se tady o tom bavit měsíce, roky…ale když není zpětná vazba, nepomůže Ti to.

Taky si myslím, že jsi z nějakého důvodu kromě tvrdohlavosti i zablokovaný a o to víc potřebuješ pomoc. Pomoc přehodit v Tvé hlavě Tvé myšlenky na jinou kolej - naučit se mít rád, věřit si atd. , protože Ty normálně kecáš = podle mě vůbec nejsi hloupý a týká-li se krásy člověka, není důležité jak člověk vypadá - jeho vzhled, ale jaký je uvnitř. Tebe už dlouho nikdo nepohladil, nepochválil, nepovzbudil, že? Jestli vůbec, nebo málo…

Vím, chápu, chtěl jsem si pomoct sám. Chci si to zasloužit. Vím, že to nikam nevede.

"Ty normálně kecáš"…v čem přesně?

to jaký je člověk uvnitř se značně odvíjí od vzhledu…jen pro korekci

a ne, nikdo mě nechválí…

Venco, někdy člověk potřebuje být sám, aby relaxoval. Ale být osamělý je něco jiného a moc, moc smutného a myslím, že tebe se to netýká, i když si tak připadáš. Jen nesedávej stále u PC, přihlaš se do nějakého kroužku, co tě zajímá. Myslím, a věřím, že je to u tak mladého člověka jen přechodná záležitost. přece seš mobilní, neležíš několik měsíců, či let upoutaný na lůžko, tak o víkendu musíš ven, určitě potkáš bývalé spolužáky nebo spolužačky a přijdeš na jiné myšlenky. Možná bys mohl osamělým lidem pomáhat, zajít na MÚ a poptat se nabídnout se, ne napořád, ale abys poznal význam toho slova. Měj se hezky a koukej se na svět zvesela. Pavla