Téma: Nic jsem neprožil, nemám sebevědomí a jsem opožděnej

Většinu puberty jsem dělal úplně něco jinýho než vrstevníci. Litoval jsem se a nechápal tenhle svět. Byl doma a utíkal před tím vším nepřijemným.

Teď je mi 24 let, vím že se na mě podepsaly ty zážitky, kterýma jsem si prošel, ale i těma, co jsem si neprošel.

Holku jsem měl naposledy na základce, žádnej sex, líbání. Do střední jsem si myslel, že sex je vzácnost a byl jsem překvapenej, kolik lidí už má s tím zkušenost. Každý měl zkušenosti, že dělali s partou píčoviny, šukali, fetovali, kouřili a měli se fajn. Zatímco oni se měli fajn, tak já jsem prožíval pořád otázku, proč já musím mít takové rodiče a proč tu vůbec jsem. To má následek, že se absolutně nehodim do společnosti. Vzhledem, ale ani chováním se tam nehodím.

Závidím těm hezkým klukům (ano dva kluci se mi líbí, ale nepředstavuju si, že bych to s nima dělal, to se mi hnusí) a já sám nevím, co dělat pro, abych se taky líbil. Je mi 24 let a já nemám za sebou nic. Když jsem začal vnímat, všechno bylo pro mě nové. Když se s někým bavim, co on dělal v dětství, že jezdili k moři, že hrál basketbal, fotbal, šachy vše závodně, že měl tolik příležitostí, že měl v patnácti trojku. Mě tohle neuvěřitelně frustuje a nevím co s tím. Takhle si posrat život. A změním něco? Teď už si moc užívat nemůžu, musím jít do práce, vystudovat přitom.