Téma: Odvaha pro rozchod v partnerství

Text:  Ahoj, v podstatě pořád řeším, zda to ukončit. Už od Silvestra. Ne že by se něco stalo, ale pak jsme se míň vídali a přestal mi chybět. Jenže je mi ho hrozně líto a trápí mě, že bych mu musela ublížit a opustit ho.
Táhne mu na 40, ale někdy se chová jako puberťák. Jasně, každej chlap občas dělá kraviny a to mi nevadí, sranda musí být. Ale on je nesamostatný. Je vpodstatě takový ztracený, díky tomu nemá podle mě srovnané co chce a možná ani nemá sebevědomí, aby se svým životem něco udělal. Hrozně moc maká a přitom peněz moc nemá. Dělá v práci, pak přijde domů a dělá ještě práci mimo.
Rodinu má daleko a jezdí tam tak jednou měsíčně, ještě trpí výčitkama, že na ně kašle, ale co má dělat, když o víkendech pracuje. Má tu kamarády, ale ti už mají až na vyjímky rodiny. V bytě má spolubydlící, ale vpodstatě je nepotkává, takže je sám. Já si nemůžu dovolit jít z domu, ještě studuju a nemám na to, ani se mi popravdě nechce. Je strašlivě vděčný za každou noc, co u něho spím, že není sám.
Fyzicky mě taky míň přitahuje, neumí se oblékat (ale to je banalita), je hrozně hubený a trápí ho to, jenže se neumí pravidelně a pořádně najíst. Že si jednou za čas dá v hospodě dva hermelíny ho fakt nespasí. Plánuje že si nechá udělat výživový plán, chci ale vidět jak to bude zrovna on dodržovat.

Je to fajn chlap, ale nevidím v něm životního partnera. Ale vím, že mě hrozně miluje a strašně se bojím mu ublížit. A říkám si, třeba se ještě změní.