Téma: Nesoustředěnost a zapomnětlivost v zaměstnání - jak to vyřešit?

Nepomohlo by mit nejaky checklist a vzdy si zatrhnout (zabarvit v tabulce), že tohle jsi zkontrolovala?

a dobrý je prý taky poslouchat vážnou hudbu, ale to je možná nějaká babská rada

Ale jooo, Svato, to o té vážné hudbě jsem nedávno četla. Kopíruji:

Jestliže potřebujete zvýšit svou koncentraci a produktivitu, vyzkoušejte klasickou hudbu. Zejména Mozartova a Beethovenova hudba působí blahodárně na náš mozek – prý proto, že její rytmy rezonují s mozkovými vlnami.

Každopádně si vybírejte hudbu bez zpěvu. Pokud by se jednalo o hudbu včetně zpěvu, vaši pozornost by to naopak rozptylovalo. Proto také nedoporučuji poslech rádia.

Klasické hudbě se přičítá i účinek při odbourávání stresu. Zlepšuje nejen naši schopnost soustředit se a být kreativní, ale také posiluje paměť a dokonce zmírňuje poruchy spánku.

V prvé řadě oceňuju, že dokážeš uznat, že trochu víc chybuješ. Moje kolegyně je na tom daleko hůř. Při  sebelépe míněném upozornění hledá okamžitě viníka všude jinde než u sebe. A ten kdo si "dovolí" je viníkem v první řadě. Na druhou stranu říká, že nemá ráda, když se o jejím pochybení mluví jinde, že si přeje, aby se to řeklo přímo jí (??? )

Takže Ty můžeš být klidná, časem se uklidníš a chyb bude stále méně. Jen si to moc nezabírej, Tvoje okolí jistě vnímá, že se snažíš a věří Ti.

Jsem podobná "zmatkařka" jako Ty a tak si všecko píšu na lepící papírky a ty pak lepím na věci a papíry ke kteým patří. pomáhá mi to. Ale mám všechno všude polepené…monitor, desky, dveře, palubku v autě, poličku nad postelí.

Co se musí udělat v určitý čas zadám do mobilu, on mi pak píííípááá a řekne co mám udělat. Maily vyřizuji v klidu večer a jen jim zadám čas kdy se mají odeslat.

Podívej, kdyby počet tvých chyb byl nad mezí normálnosti, tak by tě vyhodili, ne? Je možné si udělat nějaký seznam úkonů, které děláš pravidelně, mít to pořád na očích? , Časem to bude automatika.   Jo a taky nejde během toho soustředění udělat na minutku pauzu a vypustit? Přece se nemůžeš 8 hodin soustředit na 100 %. To snad nikdo nedokáže.

Jo a pokud budeš takhle vynerovovaná z práce, není lepší jít jinam? Takhle budeš časem v háji nejen psychicky, ale i fyzicky.

Děkuju moc za všechny reakce!

Doma si také všechno píšu, abych na nic nezapomněla, a funguje mi to. V práci jsem to také tak dělávala, ale protože tam pracuji dost dlouho, už bych takové "taháky" používat neměla (hlavně kvůli zdržování, z toho důvodu také nepřipadá v úvahu výše zmiňovaný checklist, i když nápad je to dobrý).

Směnu mám buď pěti- nebo devítihodinovou, při té delší mám dvakrát patnáctiminutovou přestávku, takže čas na oddych tam je. Jinak se vše odvíjí podle zákazníků, někdy je mrtvo, jindy člověk neví, kde mu hlava stojí.
Ne vždycky se jedná o nějaké závažné chyby, často jsou to drobnosti, které se dají napravit, třeba chybějící podpis nebo datum. Ale to už značí, že jsem nespolehlivá a zkrátka nemůžou mi všechno pořád připomínat.
Možná si to jen moc beru, ale dosud nikdy jsem podle reakcí okolí nebyla považována za špatného studenta nebo brigádníka (já vím, to nelze srovnat se zaměstnáním na HPP) a o to víc mě na sobě samotné mrzí, že jsem teď špatný zaměstnanec a za pět měsíců jsem se nedokázala vypracovat ke spolehlivosti.

Samozřejmě mám i nějaké dobré vlastnosti , jsem časově flexibilní, pro svůj obor mám cit, mám ráda fyzickou práci, nevadí mi udělat něco, do čeho se kolegové moc nehrnou…jen ta nešťastná zapomnětlivost.

Časem určitě zaměstnání změním (z ještě jiného důvodu), ale nejdřív potřebuju něco našetřit, abych dokázala fungovat i v době nezaměstnanosti. Upřímně mám největší strach právě z toho, že budu dlouho nezaměstnaná.

Už jen proto bych se zapomínání ráda zbavila, abych neměla ty stejné nepříjemnosti i v další práci.

Milá Almo! Všiml jsem si tě na MS již dříve, teda tvých odpovědí a jevíš se mně inteligentní a milá. Myslím si, že bys neměla přikládat tak osudový význam nějaké chybě, kterou po sobě opravíš, protože tě pak strach bude paralyzovat a to povede k ještě většímu počtu chyb.

Nevím, o jakou práci se jedná, jestli je alespoň trochu tvořivá, nebo jde o zcela mechanické vyplňování kolonek. Protože pro mechanické práce by měl existovat nějaký „blbovzdorný“ systém.

Pluto, děkuju moc za milá slova. Máte pravdu, možná se moc zabývám drobnostmi a tím spíš se pak vloudí nějaká velká chyba, kterou nelze vzít zpět.
Dalo by se říct, že moje práce se skládá z kreativní části a z papírování, které mi právě dělá potíže.

A tohle je kámen úrazu

a přemýšlím, jestli tu práci nemám ráda kvůli tomu, že pořád chybuju, nebo jestli dělám chyby kvůli tomu, že tu práci nesnáším.

Zabýváš se nedůležitými věcmi, které Ti zaměstnávají hlavu a tedy seš ve výsledku nesoustředěná a děláš chyby. Je to celkem jednoduché… čím víc toho v hlavě máš, tím méně soustředěná jsi.

Máme v partě jednoho takového kluka, je šikovný, dost precizní, když má dost času tak odvádí velmi dobrou práci. Ovšem, mít dostatek času je luxus na který není prostor a protože se mu neustále honí hlavou hodně věcí, mj. se příliš soustředí a zabývá tím, aby něco nepokazil, tak o to víc něco zkazí.

Každý je jiný, na něj funguje "okřiknutí" jsi v práci, tohle máš udělat a o ničem jiném nepřemýšlej! Dříve se snažil omlouvat a vysvětlovat. To má zakázáno, protože v ten okamžik už se opět zabývá něčím jiným než svojí prací.

Trochu cukru, trochu biče. Ví, že u nás je protože je to "věrnej a spolehlivej pes", kterému když řeknu, aby "skočil" zeptá se jak vysoko, ale taky ví, že když se nebude dost snažit, půjde. Tak se snaží a my trpělivě napomínáme, když "se zapomene".

Tak bych si na Tvém místě uvědomila jestli tu práci opravdu chceš dělat nebo ne (přirozeně mimo pracovní dobu) a pokud si řekneš, že ano, striktně si zakázat myšlenky na cokoliv než jen na momentální práci, prostě přemýšlet pouze a jen o té činnosti kterou aktuálně děláš.

Jde to, jen musíš chtít.

Moc děkuju za reakci a radu!
Přesně v tomto jsem se našla:
"…se příliš soustředí a zabývá tím, aby něco nepokazil, tak o to víc něco zkazí."

Jinak o své práci jako takové přemýšlím samozřejmě až ve svém volném čase, při směně na to ani nezbývá čas. Také pak přemítám, jestli jsem na něco nezapomněla, jestli jsem vše udělala tak, já má být…
Abych trochu objasnila, proč to dělám - za každou chybu dostaneme (jsme tam tři "nové") patřičně vynadáno, což není nic příjemného - vedoucí je moc hodný pán, ale tak trochu časovaná bomba. A právě proto, že vím, že na vině jsem jen já sama a jen já můžu ovlivnit, jestli dostanu klepec nebo ne, proto se tím tak stresuju dopředu, abych měla vše v pořádku…a pak nad tím přemýšlím pro jistotu ještě zpětně.

Vlastně máte úplnou pravdu, v první řadě musím v práci věnovat plnou pozornost činnosti, kterou dělám, a asi nejlepší by bylo, kdybych po práci zase vytěsnila všechny myšlenky na ni. Jen jsem si to nedokázala sama uvědomit a asi i trochu potřebovala slyšet, že to jde a musí jít. Nejtěžší pro mě je zbavit se pocitu, že to nedokážu a stejně nebudu dobrá…ale s nápravou začnu hned a uvidí se.